www.dobesovi.cz

Leden

Hned v prvním lednovém týdnu absolvoval Mira s kvintou lyžák, klasicky ve SKI Karlov pod Pradědem. V rámci tradiční novoroční návštěvy jsme letos s děvčaty z Vojnic navštívili Santiniho kostel v Křtinách. Podařilo se nám nenápadně infiltrovat do již probíhající prohlídky a měla jsem co dělat, aby Veronika nezačala nahlas opravovat pana průvodce. Stačilo potichu. Ve středu 18. mě Kristina vzala na Provázek na Chazarský slovník. Představení nebylo o nic divnější než kterékoli jiné představení tohoto souboru. V sobotu 21. jsme se s taťkou nastrojili a vyrazili si na tvaroženský hasičský věneček. Jedinou vadou na kráse této jinak povedené akce byly stejné šaty paní starostové. Na konci ledna jsme si zvolili novým prezidentem naší republiky Petra Pavla (58,32%), který v druhém kole porazil Andreje Babiše. Ufffff.

Únor

V půlce února pěkně mrzlo a děcka mohly chodit bruslit, Zdenka dokonce i v rámci školní výuky. Místní skauti uspořádali na Kosmáku deskohrátky. Jezdili jsme na bazén do Vyškova. Zdenka sbírala plyšový dinosaury z Penny. Četla stále dokola oblíbenou knihu Mína a kočky z edice o kočkách. Mira trávil většinu času na komplu, kde buď pařil nebo čuměl na kraviny. Stejně jako všichni jeho vrstevníci. Ve škole chodil na petang. Na konci února tata odjel s klukama z práce na lyže do Harrachova. Mira byl ve Vyškově na dalším setkání jamoddílu. Byla jsem se Zdendou sama u našich a zajely jsme si do ZR na zimák na brusle.

Březen

4. jsme měli s Mirou silný sportovní zážitek, kdy jsme v NMNM na chvějící se tribuně E2 sledovali závod světového poháru v biatlonu. Stíhačku toho dne vyhráli neporazitelný Nor J.T.Bö a Norka M. Röiseland. Všude mraky lidí, příšernej blázinec. Ale stálo to za to. Hosty Adély Elbl v její talk show S Adélou byli tentokrát Václav Neužil a Jana Plodková. V sobotu 11. jsme přespali u Rozvadova, abysme pak v neděli v klidu dojeli do Mnichova, kde jsme si naplánovali pobyt přes jaráky. Bydleli jsme ve Wunderlocke a na programu bylo hlavní náměstí se zvonkohrou Glockspiel, Frauenkirche a zákaznické a výstavní středisko BMW Welt. Téměř 300 m vysokou olympijskou věž, kam jsme vyjeli výtahem, jsme si nechali na noc. Nesmím zapomenout ani na zámek Nymphenberg, BMW muzeum a Starou pinakotéku, kde by člověk mohl strávit hodiny. Ne však náš Mira 🙂

Duben

V dubnu jsme dostali v práci zadara Multisportku, což dost ovlivnilo náš volnočasový program. Badec, bazén, zase badec, bowling, zase bazén, zase badec, zase bowling plus dvakrát minigolf v Líšni. K tomu jsme ještě museli stihnout koncert Buty v Mahence (přeložený z loňského prosince), Velikonoce (na Zdendu přišli skoro všichni spolužáci, měla pro ně nachystaný balíčky) a skautskou mši s následným programem u borovice. Zdenka byla se školou na výstavě Šmoulové – magický svět a na zkoušce kroje v Holubicích. Mamka si nenechala ujít Hejlíkovu akci 10 let Gastromapy a operu Carmen v Janáčkově divadle. V OC Letmo byl Mira v rámci předkorejských opatření naočkován na žloutenku. Poslední duben byl nabitý – odpoledne se Mira projel na motokárách v Modřicích a večer jsme ještě stíhali čarodky v Jedovnicích na hájence.

Květen

Po chladném dubnu se oteplilo a my konečně slavnostně na prvního máje zaseli. Dalšího dne přišel skleník a spustil tak proměnu naší zahrady. Byl usazen nahoru vlevo na místo pokácené mirabelky a stal se taťkovým druhým domovem. Kromě něj se v něm letos nacházely rajčata, papriky, kedlubny, bylinky, sléz, šanta, vybrané pokojovky a mnohé další legální i nelegální rostliny. Ty se letos staly hlavním taťkovým projektem – nákup, pěstování, sklizeň, zpracování, konzumace. Taky se pustil do zkulturnění části u plotu se sousedem Macháčkem, odstranil svahovky, postavil zídku a ze záhonů normálních se tak staly záhony vyvýšené. Na předzahrádku jsme vysadili: gauru neboli svíčkovec 3x, orlíček 2x, jalovec, azalku a rododendron po jednom kusu. Na zahradu napravo nad maliny přišly rybízy a angrešt. Soused nám věnoval lavičku. První květnový prodloužený víkend jsme si po šesti letech odskočili do Třeboně na kola, celkem jsme najeli 105 km. A na kole jsme absolvovali i Jiřickou padesátku dne 27.5. V maturitním týdnu se Mira přihlásil do minitančních. Zdenka s dalšími členy pěveckého sboru přivítala nové občánky. Tata byl na školení ve Vlašimi a pak mu začalo hnisat oko. Následně začalo hnisat oko i kocourovi, což bylo opravdu zvláštní.

Červen

Letošní Uniqa Day se konal 2.6. v Šamoríně. Navštívil nás Pepča, byl od vojáků ve Vyškově. S prací jsem si ve Slavkově na golfovém hřišti vyzkoušela odpalování i patování. V neděli 11. byli hlavními hvězdami na Rock for People v Hradci Králové britští Muse. Jela jsem tam s Radkou a platila pokutu za propadlou technickou. Dalším červnovým hudebním zážitkem byli Rammsteini, za kterýma jsme s Mirkem museli jet do Trenčína na letisko. Byla to obrovská akce, na kterou jen tak nezapomeneme. Bratr Miry byl s Luckou na Krétě a nechali si u nás auto. Zdenka začala sbírat figurky Stickeez z Lidlu. Každý čtvrtek za ní chodí na návštěvu Anička O. a poslední dobou i Andrejka, což ale asi nebude mít dlouhého trvání. Na hodech tančila opět s Adámkem Š. a ve žluté sukni zářila jako sluníčko. Mira jel se školou na Vrancl. Už začal konečně růst, je velkej jako já, sem tam má nějakej pupínek, ve škole si vybírali volitelné předměty na příští rok a téma SOČky. Na konci června se naše úkáčka vrátili zpátky na Ukrajinu. Na zahradní slavnosti k ukončení školního roku získala Zdenka třetí místo v pěvecké souteži Tvaroženský slavík. Cenu diváků získal Víťa Š. s písní Patrik Schick.

Červenec

Prázdniny jsme zahájili pobytem v Telgártu v oblasti Horehronie, jednalo se o naši třetí letošní návštěvu našich slovenských bratrů. Společnost nám dělali Eibli, bydleli jsme v Penzionu u Hanky a zažili jsme toho spoustu: náročný průchod Zejmarskou roklinou, plavbu na šlapadlech po Palcmanské maše, návštěvu Dobšinské ľadové jeskyně, sestup Tiesňavou do Stratené, návštěvu Muráně (syslí louka, místní specialita plněné muráňské buchty, Muráňský hrad – 500 m do kopce), koupání v termálech Vrbov a prohlídku obce Tvarožná u Kežmaroku. Ještě přidám opakované cesty vlakem telgártskou slúčkou, mraky borůvek při výstupu ke kříži a výborný kafe v Depo café ve vagónu s nápisem Švermovo. Nádherná dovolená. V rámci přípravy na letošní skautský tábor si Mira obarvil vlasy na rezavo a já oprášila jehlice a upletla mu šálu jakože Ron z Harryho Pottera. Přijela firma z Polné a zateplili nám strop na čp. 104. Na Kraváku exhiboval Ondřej Sokol se svou one-man show Celebrity. V sobotu 15. jsme se nalokali pěnivého moku v Sivicích na pivních slavnostech. Letošek byl bohatý na silné hudební zážitky – viz koncert americké superskupiny Hollywood Vampires v neděli 16. v Rondu. To byla pecka – Alice Cooper, Johnny Depp a Joe Perry osobně pár metrů od nás 🙂 V dalším týdnu nás navštívil Tomáš v souvislosti s prodejem svého auta Martinovi Š. Obchodní transkaci jsme zpečetili v Daddy beeru v Sivicích. V Bobrový našim vyměnili okna a byli jsme povoláni na pomoc. Na výlet do Vyškova do zookoutku a do dinoparku nás doprovodila Radka s Nikolkou. V pondělí 31. ve večerních hodinách naši chlapci slavnostně odletěli z Prahy do Jižní Koreje, aby se tam zúčastnili 25. světového skautského jamboree čemuž předcházela váleční porada u nás na dvoře.

Srpen

V srpnu nám chodily každé ráno ve 4 zprávy, fotky a čtyřvteřinová videa od Miry z Dálného východu. Stesk po chybějícím členu rodiny jsme zahnali dovolenou na Korfu. Tento nádherny zelený ostrov sužovaly požáry, tak jsme museli počkat, až tam dohoří. Bydleli jsme na severu, v letovisku Sidari. Počasí krásný, jídlo vynikající, parádní hotelový bazén s programem, parádní bar u bazénu a protože jsme letos měli pobyt all inclusive, tak hádejte, kde jsme trávili nejvíc času. Zdenka byla tradičně víc pod vodou než nad vodou. Našla si dvě kamarádky, jednu z Itálie a druhou z Hlinska. S tou si rozuměla v obou smyslech slova a my s jejími rodiči taky. Voják a učitelka. Během celodenního výletu kolem ostrova jsme navštívili likérku, kde vyráběli z místního citrusového ovoce kumkvat snad úplně všechno, hlavní město Kerkyru včetně přechodu přes moře po úzké krabí lávce ke klášteru Vlacherna, kde nám nad hlavami přistávaly letadla. A dále Paleiokastritsa, kde jsme se projeli podél pobřeží na loďkách a pak vyjeli strašně nahoru a vyhlídku Bella Vista. Horko bylo i v CZ. Jezdili jsme na koupák, grilovali a večer chodili na pivo do Sivic. S holkama jsme posloužily Elišce jako modelky při tvorbě společenských účesů. Ve středu 16. se nám vrátil náš prvorozený ze světa, linkou Seoul – Praha ho přivezl Boeing 777, letěli cca 12 hodin ve výčce 11 km rychlostí 800 km/h. Jeho návrat stejně tak jako pobyt na tábořišti a pozdější nucený úprk před tajfunem do azylu v Soulu s námi sledovali všichni naši známí. Syn se vrátil šťastný a spokojený, plny zážitků na celý život. Za ty nervy to rozhodně stálo. Na konci měsíce jsem si ještě odskočila do Prahy, kde jsme na Letní scéně muzea Kampa shlédly představení Marta, které pojednává o životě Marty Kubišové a za které později získala Hana Holišová Thálii. Když už jsme tam byly, zašly jsme si na Letnou, do Stromovky, do Veletržního paláce, na Václavák a na výstavu street artového umělce Banksyho. Taky jsme pluly lodí po Vltavě. V neděli 27. jsme zajeli na kolech do Mariánského údolí a jezdili na bobovce. Toho dne v noci zasáhla ČR bouřka, oblohu ozářilo přes 84 tisíc blesků, což je nejvíc za posledních 10 let. Na ORL na Kolišti mě paní doktorka zbavila otravného šumu a zaléhání v uchu.

Září

Škola letos začala až 4., takže jsme mohli ještě první zářijový víkend někam vyrazit. Naším cílem se stal Nový Jičín. Ještě v pátek jsme stihli hrad Starý Jičín, v sobotu byl na programu Štramberk (Trúba a rozhledna Bílá hora) a v neděli Kopřivnice (muzeum osobáků Tatra, Bezručova vyhlídka, Raškův kámen, hrad Šostýn, expozice Zátopkovi, burgrárna, bazén, sauna). Věděli jste, že měl Emil Zátopek v první třídě dvojku z tělocviku ? Neuvěřitelný. A pak to přišlo. Další školní rok. Třetí třída a sexta. Hned 6. začaly Mirovi taneční ve Starletu na Kounicové. Sehnat oblek a boty nebyla žádná sranda, protože chlapec opravdu stále ještě nemá úplně konfekční míry. Ale podařilo se. Má i motýla, jen uletět. Chodí tam s ním i Kuba od Brigity a Max Horák z badecu. Gony narychlo vymyslel pro sextány cyklovýlet do Křtin, aby se jako utužil kolektiv a aby třeba někdo neměl pocit, že je z něj vyčleněn. V sobotu 9. proběhla tradiční tvaroženská burčáková. Zdenka letos odmítla chodit do skautu. V sobotu 16. jsme si s Radkou zazpívaly v Bobrový v kabinách při kytaře a zavzpomínaly na mládí. Zdenka začala chodit na plavání. Byla jsem v Rakvicích na teambuildingu. Přes den se sbíralo hrozno a večer ochutnávalo víno. Nešetřili nás. 25 vzorků. Dala jsem je všechny. Do Bobrový přijely Vojničačky na houby, které ovšem nerostly, takže jsme se po Šibinku, Hoře, opatských a radešínských lesích spíše procházely. Na konci září měla Zdenka ředitelské volno, tak jsme si zajeli stejně jako všichni do Aqualandu Moravia do Pasohlávek. Tvaroženští roveři byli v tomto termínu na výpravě na Devíti skalách.

Říjen

Datum 1.10. se zapíše zlatým písmem do kroniky naší rodiny. Začali jsme s taťkou chodit na Kosmák do tanečních. Letošní podzim lze tedy bezesporu nazvat jako taneční. Po Mirovi jsme do toho šlápli i my. Waltz, čača, tango, valčík, quickstep, jive – začátky byly těžké, fyzicky i psychicky, ale bojovali jsme statečně, postupně jsme přicházeli, jak na to a lekci od lekce jsme se zlepšovali. Es ist kein Meister vom Himmel gefallen. V sobotu 7. se slavnostně otvíralo Komunitní centrum na Kosmáku a při té příležitosti se konala Minišprýmiáda, kterou nám Kristina zpříjemnila marketingovou akcí vinaře Karla Novotného. Tata byl na teambuildingu v Kutné Hoře. Pátku 13. se Zdenička nezalekla a odvážně uspořádala toho dne oslavu svých devátých narozenin. Pozvala si na ni čtyři holčičky ze třídy a rozešly se až za tmy. Mamka se zúčastnila charitativní akce v Janáčkově divadle Tancem pro život. Během divadelního víkendu jsme byli odpoledne na pohádce a večer na hře Není co skrývat, což byl padesátá verze populárního tématu, kdy dá parta přátel mobily na stůl a ukáže se, jaký má kdo tajemství. V sobotu 14. měl Mira bílou prodlouženou, bylo to krásný. Byla jsem si v optice v Pozořicích pro svoje první brýle. Podzimní prázdniny jsme strávili v Maďarsku u Balatonu v oblasti Zala – termály Hévíz a Zalakaroš. Letos taťka vydlabal dýni a pravidelně jsme ji rozsvěceli před dveřmi. Letošní září i říjen byli nadprůměrně teplé – nejteplejší v historii měření.

Listopad

Sobotu 4. jsme strávili u Ivony v Jedovnicích a v nedělních tanečních jsme připili na zdraví jedné nejmenované oslavenkyni. V úterý 7. mně v lékárně Benu vzali krev, aby zjistili, že mám zvýšenej cukr a cholesterol. V pátek 10. zemřel Karel Schwarzenberg (85). Svatýho Martina jsme letos oslavili ve šlapanickém bistru – na programu byl kaldoun, husí čtvrtka, játra a pirohy. Ve čtvrtek 16. nám přijel Artěm a Volodymyr namontovat tepelné čerpadlo. V pátek to dotáhli do konce. Mira odjel na skautskou výpravu do Protivanova na faru. V sobotu 25. jsme si dopřáli silný gastrozážitek – degustaci vína ve Vinařství Karla Novotného v Miloticích, který nám k tomu i navařil a provedl po vinařství. Jeho „sušenka“ chutnala i těm, kteří nejsou vůbec na sladký. V neděli 26. zahrál v Sonu osmdesátiletý Laco Deczi. Toho dne rovněž napadl první sníh letošní zimy. V pondělí 27. stávkovali učitelé, a tak se toho dne obě naše školou povinné děti poflakovaly doma. Firemní vánoční večírek letos proběhl v Brně v Cabaretu des Péchés na Dominikánském náměstí. Poslední listopadovou středu jsem si vyrobila vlastnoručně adventní věnec.

Prosinec

Začátek prosince jsem bohužel strávila se Zdenkou v nemocnici. Na bitvě jsme letos nebyli, protože celý den hustě sněžilo a vůbec se nám do toho bordelu nechtělo. Navíc jsme to už viděli 🙂 Ve středu 6. oslavil Mira sweet seventeen. V sobotu 9. uspořádali účastníci jamboree prezentaci v místním komunitním centru. 16. jsme se vypravili do Brna na adventní trhy a večer téhož dne jsem ještě s Kristinou stihla shlédnout zajímavý estonský téměř dokufilm Sestry z kouřové sauny. Stardance letos vyhrála mladá herečka Darija Pavlovičová. V rámci školní exkurze si Mira letos mohl prohlédnout předvánoční Vídeň. Besídku měla Zdenka ve škole v pátek 22. V sobotu jsme pak tradičně zpívali pod stromem, letos na nás zhusta padal mokrý těžký sníh. Celkem toho naplácalo asi 15 cm a hned se to rozpustilo. Na Štědrý den Mirek opět přivezl rodiče z Bobrové. Ve čtvrtek 28. jsme navštívili olomoucký aquapark. Dalšího dne nás pak poctili návštěvou Kňourkovi. Silvestr tentokrát proběhl u Školáků. Mira využil nepřítomnosti rodičů a pozval si k nám spolužáky z gymplu.

Leden

Zatímco naše první letošní návštěva – Kňourkovi – se 8. ledna těšila z vlídného až teplého počasí, hned druhého dne se ochladilo a napadl sníh, takže holky z Vojnic při výstupu na Santon pěkně vykosly. Cestou jsme narazili na stromy, ohlodané od bobrů obecných. Prej chráněný zvíře. Naplánovaný lyžařský výcvik na Fajtově kopci ve Velkém Meziříčí pro Zdenku skončil předčasně. Miru bolelo v nose a zůstal pár dní doma ze školy. Na Opuštěné si vyzvedl svůj historicky první občanský průkaz. Oběma dětem byl zaplacen členský příspěvek do místní organizace skaut. Výlet do Ždánic už byl opět téměř jarní. Taťka nám upekl chleba. Na konci ledna onemocněl někdo v Mirově třídě koronavirem a on musel do karantény. To jsme ještě netušili, co nás čeká.

Únor

Hned na počátku měsíce měl taťka pozitivní test na koronavirus. Tak dlouho jsme se tomu hnusu úspěšně vyhýbali a už došlo i na nás. Týden po něm jsem byla C+ i já. Děti zůstaly ušetřeny. Průběh choroby jsme měli oba trochu odlišný, každého nás bolelo něco jinýho, každého různě dlouho a různě intenzivně. Náročný měsíc fyzicky i psychicky. Počty nemocných rostly a my se děsili, že bude zase lockdown. Jen to ne ! V Pekingu probíhala olympiáda, tak nám to trochu líp ubíhalo. Jde o první město, kde se konala zimní i letní olympiáda (2008), zúčastnily se jí téměř tři tisícovky sportovců z 91 zemí. Češi urvali pouze dvě medaile – Ester Ledecká zlato a Martina Sáblíková bronz. 24. 2. začala válka na Ukrajině.

Březen

V březnu jsme se už trochu oklepali a vrátili se mezi živé. Taťka začal opět hrát badmintonovou ligu. Jarní prázdniny letos vyšly na druhý březnový týden. Bylo celkem teplo. Ve Střílkách jsme obdivovali barokní hřbitov a vyhlášenou veganskou restauraci Tilak. Bílovice nad Svitavou nabídly sedmikilometrový okruh s krásnou rozhlednou U Lidušky z roku 2021, z Babic jsme došli přírodní rezervací Čihadlo až k jeskyni Výpustek. Okruh kolem Velkých Pavlovic byl sice kratší, ale oběd v Hotelu Lotrinský jsme si i tak zasloužili. 11.3. se zabil v autě Petr Mintál (24). Na jeho pohřbu se sešli všichni taťkovi sourozenci. Poslední den v měsíci jsem se zúčastnila benefičního koncertu brněnské filharmonie na podporu Ukrajiny.

Duben

Proběhla tradiční železná sobota a nájemníci Stráníkovi nám vrátili klíče od 104. Na gymplu ve Šlapkách proběhly hovorovky a s taťkou jsme si zajeli na wellness do Maximusu. Zdenka si vyšlápla se skautem na rozhlednu Klucanina. Už se pěkně oteplovalo a zahrada nás začala volat. Halo ? Je tam někdo ? Ano, je. Od půlky měsíce jsme začali dům na Krhoně pronajímat ukrajinské rodině z Mariupolu. Na Velký pátek jsme měli domluvenou večeři v horákovském bistru. Hned po Velikonocích měl Mira kvůli příjmačkám ředitelské volno. Na Den země Zdenka přespala s ostatními Světluškami v klubovně. Na ČT4 – sport byl odvysílán zápas pralesní ligy Bory – Bobrová, kde hosté zaslouženě prohráli a domů odjeli plačky. Mira se ve škole zúčastnil srovnávacího testování 15ti-letých.

Květen

První květnovou sobotu jsme na Kosmáku oslavili 30 let založení skautu ve Tvarožné. Byli jsme na zubním i na neurologii. Zdenka absolvovala ve škole jízdu zručnosti na koloběžce. Byla zaplacena první splátka na Jamboree, kterého se Mira zúčastní příští léto. Výrazně se oteplilo, zahájili jsme práce na zahradě a taky jsme započali kultivaci předzahrádky. Obrubníky, kamínky, dřišťály, trávy – a jak to prokouklo. Na MS v hokeji jsme byli třetí. Na konci května jsme s holkama z Vojnic navštívili majestátní hrad Pernštejn, který nikdy nikdo nedobyl. Prohlídli jsme si i okolí hradu, nově zpřístupněné zahrady v podhradí a také vilu Marie Loosové v Nedvědici.

Červen

Hlavní červnovou akcí byly bezesporu tradiční tvaroženské hody. Zdenka měla sukni z fialového brokátu a s oblíkáním mi musela pomoct Markéta. Není to totiž žádná legrace. Přijela i babi s dědou a besedu Zdenka tancovala jako loni s Adámkem Š. Hody se vydařily, bylo krásně a nikdo to nezvoral. Se školou Mira navštívil Itálii, konkrétně Florencii, Řím a Neapol. Poslední červnovou sobotu se stavěl skautský tábor v Bukovince, ruku k dílu přiložil kromě skautů i náš tatínek. V neděli jsme pak valili do Bobrový na pouť. V posledním týdnu se konala tradiční zahradní slavnost na školním dvoře, kde jsme se rozloučili s páťáky. Mira měl přespávačku se skautem. Zdenička zakončila první třídu se samýma jedničkama a Mira měl na konci kvarty vyznamenání. Velice šik děti.

Červenec

Hned na začátku prázdnin jsme tradičně oslavili Ottíkovy narozeniny na hájence v Pozořicích. V sobotu 9. jsme vyrazili směr Vizovické vrchy, kde nás čekala týdenní dovolená s Králíkama na chatě ve Všemině. Jezdili jsme na kole, chodili pěšky, hrad Lukov, Slušovice, rozhledna Vartovna, Vizovice – zámek, Rudolf Jelínek, Masters of Rock. Krásná příroda, super počasí, ubytko paráda. 15. odjel Mira na skautský tábor, během něhož udeřily vedra, jeden den teplota vystoupila až na 38 stupňů. Zdenka dostala horečku a dva dny zvracela, kocour na ni dohlížel. Posledního dne v měsíci se taťka zúčastnil koncertu Stinga na zámku ve Slavkově. Měla jsem jít i já, ale kvůli akutním střevním problémům to za mě musela vzít Kristina. No to mě poser.

Srpen

Hned prvního se konala Tvaroženská olympiáda, které se letos zúčastnily snad úplně všechny děti. Zdenka už příští rok určitě jít nechce 🙂 V rámci Shakespearovských slavností jsem letos na Špilasu zhlédla komedii Bouře. 5. jsem oslavila šestnácté výročí naší svatby výrobou ořechovky, která po šest týdnů zrála v obyváku za oknem. Mira byl s Maxem na pouťové diskotéce. Ve čtvrtek 11. jsme nasedli do letadla a odletěli do Řecka. Už jen ta cesta bylo něco, neboť jsme neletěli 13 let. Přivítala nás nádherná Lefkáda, takový pláže a tak modrý moře jsme ještě neviděli, máme odtamtud spoustu zážitků a nádherných fotek. Na letovisko Vassilliki, kam jezdí surfovat Janek Ledecký, nikdy nezapomeneme. Stejně tak na pláže Porto Katsiki pod příkrou skálou, pláž Egremni, kde strašně foukalo a kam se muselo sejít a pak opět vyjít 400 schodů a pláž Mylos, kde nás obrovský vlny vracely zpátky. Na ostrově jsme zažili zemětřesení, plavbu na paddleboardu, oslavu taťkových narozenin, vosy v restauraci a toulavé kočky všude kolem. Skvělé jídlo jsme si užili v bistru u Yannise. Z výletu lodí na 4 ostrovy jsme se myslím dodnes nevzpamatovali .-) A nakonec přijeli Šemorovi, se kterými jsme trávili teplé letní večery při západu slunce a při víně. K narozeninám dostal taťka fíkovník, kosodřevinu a spirálový buksus.

Září

1. září začala škola. Zdenka naklapala do druhý třídy a Mira do kvinty. Zdenka sedí v první lavici vedle Ani O. a je jich pořád 21. Mirek sedí vzadu u okna vedle Juřičky a ve tříde jich je celkem 31 kusů. 8. umřela královna Alžběta II. ve věku 96 let. V sobotu 10. proběhla tradiční Tvaroženská burčáková. Pak začalo v ZŠ plavání a kroužky – letos pěvák a šikovné ručičky. A samozřejmě skaut. Mira odjel do Blanska na první setkání jeho jammoddílu. Konaly se volby do obecních zastupitelstev a Tvarožná se tak po letech dočkala nového starosty. Konec září a svatého Václava jsme oslavili v Beskydech a během pěti dní jsme navštívili Pustevny a Radhošť, Velké Karlovice, muzeum Tatry v Kopřivnici, skanzen v Rožnově a po cestě domů i Zbrašovské aragonitové jeskyně a Hranickou propast.

Říjen

10. října oslavila Zdenička svoje osmé narozeniny. To bylo slávy ! Dort měla s těma dvěma dlouhonohejma a dlouhorukejma zubatejma vošklivejma panďulákama, co teď všechny děcka musí mít – Huggym Wuggym a Kissy Missy. Na oslavu se pečlivě připravila a pozvala si dvojčata Š., kluky E. a Juli S. Druhý den pak ještě přijeli Zdence popřát Kňourkovi. Předposlední říjnový víkend odjel Mira na skautskou výpravu na Ivančenu – památné to místo českého skautingu a symbol odporu proti jakékoli nesvobodě. Sváteční den 28. říjen jsme strávili ve Vojnicích s tradiční zastávkou strejdovi na hrobě. S našima tentokrát přijel i Mirek s Luckou. Po obědě jsme se byli projít v nově vysázené aleji, ale docela zafukovalo, tak jsme to moc neprotahovali. V neděli 30. byl lampioňák.

Listopad

Stromy se teď hromadně vysazují nejen ve Vojnicích. V Tvarožné proběhlo sázení stromů (za přítomnosti hejtmana Grolicha) v pátek 4. u státní silnice na Vyškov a v sobotu 5. v Masarykově aleji u nás na Hlinkách za garážema. V neděli 6. jsme poobědvali s rodiči v Kozlovně v NMNM. Ve 4comfortu v Obřanechjsme s taťkou využili kromě sauny a bazénu i soukromou vířivku. V sobotu 12. jsem byla se Zdeničkou v Redutě na dětském představení Brněnské pověsti. Byli s náma i Kristina s Beníkem. V neděli jsme pak měli s Gallovýma udělanou rezervaci v pivovaru v Sokolnicích na Svatomartinských hodech. To byly porce jako blázen. Posbírané kaštany jsme odvezli ke Kousalům. Byla jsem poprvé na mamografu. Příští rok jdu na ultrazvuk. Byla jsem na srazu ze ZŠ a pak i na srazu s holkama z gymplu. Zbytek rodiny lenošil v Maďarsku v Büku. 25. odjel Mira do Prahy na jamboree schůzku a 26. jsme se zúčastnili ochutnávky vín ze sklenic Riedel na Sonberku. Byl nás plnej mikrobus 🙂

Prosinec

Jako první se letos symbolicky rozsvítilo adventní okno u pana starosty, dvojku měli Dudovi, pětku Hejmalovi, šestka svítila na faře a devítka u Ani M. U nejvyššího skauta letos blikala 17tka, Goofe měl 19tku a obrovská čtyřiadvacítka rozzářila náves. U všech zastavení byly letos nachystaný i kokina, takže to děcka bavilo ještě trochu víc. Rekonstrukce bitvy letos proběhla 3.12. a Mira pak večer odjel do Líšně k Dobiášovi z porodnice na přespávačku. A následovala celá řada tradičních adventních akcí – jarmark na školním dvoře, vánoční večírek Uniqa, vánoční besídky ve škole i ve skautu a zpívání na návsi pod rozsvíceným stromem. MS ve fotbale vyhrála Argentina a Messi už konečně může jít do důchodu. Na Štedrý den Mirek přivezl naše, abysme pak zase na Štěpána mohli jet my k nim a pomoct jim sníst kačenu. Zajeli jsme si do Žďára na Zelenou horu na betlém a taky do Třeště, kde jsou betlémů mraky, jeden i u Roháčků 🙂 Ještě před koncem roku jsme si zaajeli k soutoku Svitavy a Svratky. Stihly jsme si se Zdendou zabruslit v Líšni. Silvestr jsme zorganizovali u nás, Mira si pozval kluky, Max přinesl nějaký belgický piva, přišli Školákovi, Eiblovi a Kolbábkovi 🙂

Právě se zakládá nový web 🙂

https://www.bytydomySicilie.cz

Leden

Letošní rok jsme zahájili úklidem po propařeném silvestru, který jsme strávili u nás v obýváku spolu s Gallovýma a Školákama. K obědu byla na Nový rok tradičně čočka. Hned 3. přijely na  novoroční návštěvu děvčata z Vojnic. Druhý lednový víkend jsme pobyli v Beskydech a užili si hodně sněhu, kopců a turistiky. Zdence začaly edukativky, logopedie (neumí ř) a další pololetí angličtiny se Simonou. Skoro všechny materiály má stejné jako před osmi lety Mira, ale co pořád vymýšlet, že ? Jelikož kupodivu napadlo dost sněhu, bylo možné několik dní bobovat. Mira zničil boby (moje), ale nové nebylo možné koupit, protože letos bobovali za barákem všichni. V půli ledna se Axa přejmenovala na Uniqu a Joe Bidena inaugurovali americkým prezidentem. Taťka zahájil stavbu sauny a v práci s námi daňově zúčtovali. Na výzo měl Mira trojku z fyziky.

Únor

V únoru jsem pokračovala v očkování na alergologii a taťka pokračoval ve stavbě sauny, vše si sám nastudoval, nakreslil, posháněl a sestrojil. Mira zahájil pololetí tradičně několika špatnými známkami. V polovině února začalo mrznout, Zdenka se pilně učila bruslit na rybníku, kde bylo narváno. Ve školce proběhl tradiční maškarní karneval, a jelikož se ho zúčastnilo i jedno pozitivní dítě, musela celá školka do karantény a Zdenka tak absolvovala v DN Brno pod roušku tmy svůj první PCR test, který jsme nechali udělat hlavně kvůli plánovaným návštěvám u doktorů, které se však nakonec stejně nekonaly. Kontrola na neurologii proběhla online a vyšetření na dětské psychologii bylo přesunuto na jiný termín. V posledním únorovém týdnu byly jaráky, které jsme využili k výletům do Židlochovic a do Mariánského údolí.

Březen

Na svůj svátek 6.3. spadl Mira z kola a škaredě si odřel koleno a dlaň. Rána hnisala a vyžádala si odborné ošetření v Pozořicích. Udeřila další vlna korony a přišel lockdown. Na online výuku najeli nejen na gymplu ve Šlapkách, ale i ve školce. Dostávali jsme mailem úkoly, které jsme pak posílali vyřešené, jednou týdně probíhala online angličtina a online setkání předškoláků a učitelkama, což byl děsnej blázinec, protože mluvili všichni najednou a zlobila technika. Ale aspoň se viděli. My jsme pracovali pouze z domu, do práce jsme nesměli. Byli jsme celé dny doma a večer jsme chodili ven, někdy i rebelsky mimo katastr obce. Na konci měsíce zase napadl sníh, ale už to nikoho moc nebavilo. Ačkoli to na jaro zatím opravdu nevypadalo, 31.3. jsme odvážně zaseli.

Duben

Na začátku dubna byly Velikonoce. Podnikla jsem ilegální cestu ze Zdenkou do Bobrové, PČR číhala u Přibyslavic. Prohlídli jsme si dřevěné zajíce v Sivicích, a to opakovaně. Jednomu z nich Zdenka žertovně uvázala kolem krku pentli. V polovině dubna mohli začít chodit předškoláci zase do školky, byli 2x týdně testováni. Nejvíc nemocných teď mají v Americe a v Indii. S holkama jsme podnikaly pravidelné covidové párty u černého kříže. Jeli jsme do Hrabětic na hrob, bábina měla druhé výročí úmrtí. 15.4. zase napadl sníh, jaro stále v nedohlednu. Zemřel podolskej strýc Jaroslav – 82 let. Věře osobně jsme odevzdali přihlášku do ZŠ. Mira dostal druhou dávku očkování proti HPV infekci. Posledního dubna slavila Zdenka ve školce čarodky a večer jsme byli pozváni k Palečkům.

Květen

V květnu už se konečně trochu oteplilo a mohli jsme vyrazit na zahradu. Taťka průběžně nakupoval svahovky a umisťoval je do terénu, postupně jsme je osazovali bylinkami, půdopokryvkami, zeleninou a letos poprvé i květinama. Koupili jsme petunie, fuchsii, převislý tymián, pomerančovou mátu a dva druhy brslenu. Oleandr kupodivu přežil zimu a venku se dlouze vzpamatovával. Zprovoznili jsme trampolínu. Kompost byl přeložen pod lísku a spodní záhon je postupně likvidován. Máta byla přesunuta nahoru, levandule a buksus zatím setrvávají na místě. 10.5. začala prezenční výuka konečně i Mirovi, byli rovněž 2x týdně testováni. Zdenka jela se školkou do papouščí ZOO do Bošovic a na Špilberk. Nečekaně přijel na inspekci původní majitel čp. 285 Masařík. Zahrnul nás dotazy, radami a posléze i nevyžádanými fotografiemi. Na konci května proběhlo ve škole setkání budoucích prvňáčků s paní učitelkou Pavlínou.

Červen

Den dětí 1.červen Zdenda oslavila školním výletem do Brna. Hned další den se fotili. V prvním červnovém týdnu jsme v Pohořelicích koupili VW Golf šedé barvy, dovezen z Itálie, původní majitel nějakej Abdul. 6.6. jsme zpětně oslavili padesátiny bratra Jiřího, a to na zahradě jeho domu v NMNM. MS v hokeji vyhrála Kanada. Zdenda absolvovala vyšetření na psychologii. Se školou jela do Hodonína do ZOO. Zemřela Libuše Šafránková. 12.6. si vzal Arnošt Božku, svatební obřad i hostina se konaly na Myslivně v Hrušovanech. Na zahradě školky se konalo tradiční pasování předškoláků včetně zábavných soutěží pro děti i rodiče. Třetí červnový víkend byl tropický – 32 stupňů ve stínu. Mira jel se školou na kolech do Jedovnic a pobyli tam celý poslední červnový týden. Poslední víkend v červnu stavěli skauti tábor u Bukovinky. 27.6. se konala v Bobrové pouť. Stálo nás to dost peněz, jako dycky. Urodila se spousta malin, jahody nám sežrali slimáci. Tercii Mira ukončil s vyznamenáním, dvojka z matiky, chemie a biologie.

Červenec

Hned 1.7. musel Mira ke Sv. Anně na rovnátka. Dalšího dne jsme ve Stromíku v Pozořicích oslavili Ottíkovy narozeniny. Následoval třídenní výlet do stověžaté matičky, kde jsme se úspěšně vyhýbali variantě covidu delta tím, že jsme byli pořád venku. Celkem se nám dařilo i dodržovat rozestupy, pokles turistů zde byl rozhodně znát. Bydleli jsme v Bubenči v bytě nějakýho Němčoura z Hamburku. Fotbalové EURO vyhrála Itálie a Wimbledon Srb Djokovič. Byl to jeho 20. grandslamový titul v kariéře a dohnal tak Federera a Nadala. S taťkou jsme absolvovali druhou dávku očkování na covid na Výstavišti. Reprodukční číslo bylo 1,25, plně očkovaných bylo 42% populace. Zdendě jsme koupili aktovku do školy a kocourovi dávkovač žrádla. Oběma dětem bylo nutno vyřídit pasy. Mira odjel na skautský tábor a zase přijel. V Tokiu proběhla odložená letní olympiáda, čeští sportovci zde získali celkem 11 medailí, z toho Krpálek, Lipták, Prskavec a Siniaková s Krejčíkovou ty nejcennější. 23.7. jsem si poslechla Alkehol v lomu v NMNM a 31.7. se Martina v kostele sv. Kunhuty tamtéž podruhé vdala.

Srpen

Dovolená na Lipně s Eiblama v prvním srpnovém týdnu se stejně jako dovolená v Polsku s Gallama v druhém srpnovém týdnu opravdu povedla. Spousta fotek a spousta zážitků. Více v záložce Trips. Po návratu jsme museli vyplnit příjezdový formulář. Kocour nám naši neomluvitenou absenci jen tak nezapomněl. Otto to nazval regulérním nasráním. Promiň, mací. Nadále jsme pracovali převážně z domu a užívali si letních dní na zahradě nebo na výletech, ať už pěších nebo cyklistických. V amfiteátru na Kraví hoře jsem navštívila divadelní představení Šašek a syn – celkem zapomenutelná one- man show Bolka Polívky. Na konci srpna jsme uspořádali rodinný oběd v NMNM v Kozlovně, jakože dědovy a taťkovy narozeniny. Téhož dne se Zdenka zúčastnila sportovního odpoledne na hřišti u příležitosti výročí založení TJ Sokol Bobrová. 28.8. se v Tvarožné konaly opožděné hody a taťka odjel na třídní sraz. Srpen byl celkem chladný a deštivý, zelenině se moc nedařilo, rajčata nedozrávala a černala.

Září

Ve středu 1. září v 8:00 se z naší malý Zdeničky stala školačka. Slavnostní zahájení proběhlo na školním dvoře, zúčastnilo se všech téměř 80 žáků první až páté třídy včetně ředitelky, učitelek, družinářek, asistentek, školnice a starosty. Téhož dne nastoupil Mira do kvarty šlapanického gymnázia. Sedí s Foukalem ze Šumic. V září se už chodilo víc do práce, děcka začali chodit do skautu a Zdenka i do školních kroužků – pěveckého, deskovek a tanečků. Ze školy chodí Zdenka po o, družinu navštěvuje jen, když čeká na kroužky, tj. ve čtvrtek a v pátek. 18.9. jsme se zúčastnili tradiční a oblíbené skautské Šprýmiády, letošním tématem byly biblické příběhy, účast tradičně hojná. Celou trasu jsme absolvovali s Danem Štursou a jeho mamkou. Na stanovišti U křížku nad Velaticemi jsme našli i Miru s klukama, jejich tématem byla Ježíšova chůze po vodě. Konec měsíce byl teplý, v Pisárkách na Střeláku zahráli Tata Bojs, teta Veronika nás vytáhla do Znojma a Mira se vypravil se školou do Prahy. Všechny ořechy zčernaly už na stromě. Ani z lískáčů nebylo nic. Často a rádi jsme grilovali. Nadále jsme neúspěšně odolávali nájezdům slimáků.

Říjen

První říjnový víkend jsme Miru vyslali na Hájovnu Orlovy na skautskou výpravu. Jde o památnou budovu českého skautingu, ležící kousek od Lipnice nad Sázavou. Narozeniny oslavila Zdenka nadvakrát, nejdřív v pátek s kamarády (Anička O., dvojky a kluci Eiblovi) a v neděli s našima. Dostala kdeco, jakoby těch krámů bylo doma málo. Volby do PS vyhrála o prsa (šest desetin procenta) koalice Spolu, ANO druhý, Piráti se STAN třetí. Socani a komunisti se nedostali vůbec, takže to vlastně dopadlo všechno dobře. 17.10. jsme s Eiblama zašli do velatické obecní kavárny Lont na kafe a zákusek. Na konci měsíce jsme ještě stihli oslavit narozeniny dvojčat, obejít vylovenej Olšovec v Jedovnicích a zamávat Zdendě, když jela se skautem do hvězdárny. Mira ve škole absolvoval srovnávací testování znalostí z češtiny a z matiky, kde dopadl průměrně. Byl u nás kominík. Ještě je docela teplo, Mira jezdí s Ottíkem na kole, večer paří, někdy ani nevíme, do kolika. Zdenda většinu dne trápí koucoura, hraje si s domečkem nebo tlapkovou centrálou nebo kouká na Déčko nebo na videa na mobilu.

Listopad

Konečně jsme se dostali k Tomancovi na přezutí. 5.11. jsme s taťkou vyjeli do Therme Laa, kde jsme odvážně požádali o narozeninovou slevu na vstupném. Večer jsme pak šly s holkama do Kouhouta na víně na degustační menu. Tradiční dušičková návštěva ve Vojnicích proběhla až v neděli 7.11. Obočí už měla teta zahojený, spadla z kola. V pondělí 8.11. Zdenda absolvovala svoje první vystoupení na OÚ u příležitosti vítání občánků. Jako matrikářka se představila paní Štouračová. Byla jsem naměkko, z obou. Akce covid pokračuje, tentokrát nabývá na intenzitě pro změnu varianta omikron, čísla rostou a děti jsou nuceny se ve škole 2x týdně testovat antigenním testem. Před cestou k našim jsme se raději nechali PCR otestovat, máme nárok na 5 testů měsíčně. 26.11. napadl první sníh a 28.11. začal advent. Zazimovali jsme zahradu. Koupili jsme v Bauhausu svítící hvězdu před dům a plstěnýho trpaslíka, co nevidí.

Prosinec

V prosinci jsme stejně jako loni chodili večer po dědině a hledali rozsvícená skautská adventní okna. Letos dostali šanci ti, na které se nedostalo loni, prarodiče skautů a důležité tvaroženské budovy jako OÚ(1), škola (8), školka (14) a fara (24). Proto mi moc nedává smysl, proč jsme zase dostali číslo i my (15). Mira se zúčastnil soutěže v uzlování. Rekonstrukce bitvy letos neproběhla. Čerti děti neodnesli. 8.12. se konala vánoční slavnost ve škole. Nejdříve děti pod vedením paní řídící, která byla vtipně a trefně ověšena světýlky, zazpívaly před budovou školy několik koled a poté následoval tradiční jarmark ve školním dvoře. Byla zima jako v psírni, dali jsme si svařák, nakoupili nějaké Zdenčiny výrobky a šli dom. Hned dalšího dne napadla hromada sněhu, děcka okamžitě vyrazili sáňkovat a bobovat a před naším domem vyrostl historicky první sněhulák. Padl na něj všechen sníh z příjezdové cesty, včetně kýblu na hlavě byl vysoký až po střechu. Děti absolvovali besídky ve školách i ve skautu. 17.12. byl Zdendě vyvrtán kaz a zaplombován zub, paní zubařku i nás rodiče to stálo hodně sil. O den později nás vzala Kristýna do Janáčkova divadla na Louskáčka, bylo to krásné, ale myslím, že z toho děti nemají absolutně rozum. Ještě ne. Pod okny divadla se v tutéž dobu konala demonstrace antivaxerů. Ještě před Vánoci si Mira stihl vyřídit občanku. 22.12. jsme se nechali otestovat a 24.12. ráno jel Mirek pro naše, abychom společně strávili Štědrý den. Odpoledne jsme je vzali na prohlídku unikátního slámového betléma na Jezerech. Silvestra jsme strávili u nás s Martinou a Arnoštem a Eiblama. Mira si pozval kluky – Letca, Maxe a Goofyho a myslím, že byli hoši celkem spokojení. My taky. Ať žije rok 2022 !

The Cure

Tuhle britskou partičku kolem Roberta Smithe (*1959) mám s přibývajícím věkem čímdál radši. Není to hudba pro každého a je potřeba na to být v té správné psychonáladě. Kjúři jsou jedineční, nic se jim nepodobá už cca 45 let. Jejich písničky si jsou vlastně podobné, hodně drnkání a typický zpěv, a přitom má v sobě každá něco jinýho a něco navíc. Mám moc ráda Boys Don´t Cry, strach nahánějící Lullaby nebo klaustrofobickou Close To Me. Jedničkou ale zůstavá Just Like Heaven – je tak nějak divně poskládaná, ale dohromady to hrozně funguje, dlouho jen drnkání, pak trochu zpěvu, pak zase kytara, pak něco jako refrén a najednou zničeho nic konec. Na Colours of Ostrava jsem je nestihla, tak snad ještě budu mít možnost, než to s nima sekne, nebo se mnou. V roce 2019 byli uvedeni do Rock and Roll Hall od Fame a při děkovné řeči Roberta Smithe šlo i přes tradiční silný make-up lehce poznat, že už je to dědek. To není fér. Idoly by neměly stárnout.

Green Day

Když mně Martin přinesl v roce 1996 kazetu Dookie, aby se mně líp učilo na maturitu a na příjmačky, netušila jsem, že z toho bude láska na celý život. Uměla jsem ju nazpamět a tenhle bezva band z Kalifornie poslouchám i nadále. Pravda, Tré Coolovi od té doby přibylo pár kilo, Miku Dirntovi pár hlubokých mimických vrásek a Billie Joe Armstrong si už vlasy nejspíš barvit opravdu musí. Ale co, vypadají a hrajou pořád dobře, hodně punkrock, občas poprock, sem tam balada, za American Idiot (2004)  a 21st Century Breakdown (2009) získali ceny Grammy. Na to, že jsou na ten všechen hluk jenom tři, celkem slušnej výkon. Ale nejlepší je stejně Dookie, jako všechno, co je devadesátkový. Tehdy prostě bylo všechno lepší. This is the dawning of the rest of our lives (to není z Dookie) – a tam, kde klip k Holiday končí, klip Boulevard of Broken Dreams začíná, to jen tak na okraj.

Portishead

Beth Gibbons a Geoff Barrow se potkali v roce 1991 během coffee breaku na politickém mítinku Margaret Thatcherové a založili spolu hubední skupinu, kterou pojmenovali po městečku nedaleko Bristolu. Rok nato vyšla deska Dummy, za tři roky Portishead a v roce 2008 Third. Hudebníci jsou celkem tři, někdy čtyři, neradi mluví s médii, jsou plni pochyb. Jejich hudba je zvláštní, pomalá, jímavá, teskná, temná, dojemná, plná emocí, citu a pocitů, člověka vezme za srdce a donutí popřemýšlet. Zpěvaččin hlas je neodbytný a naléhavý, tohle nejde poslouchat jako kulisu, je to prostě něco special. Strašně nakažlivý, snadno se dostanuvší pod kůži. Ofiko se jejich hudební styl jmenuje trip hop. Jejich písně s oblibou předělávají jiní umělci a bývají používány ve filmech, seriálech a reklamách, hlavně Roads, Glory box a Sour times. V CZ vystoupili v roce 2013 v Praze, v následné recenzi napsala Mirka Spáčilová: Portishead jsou dnes naživo především skvělé retro do temných britských houpavých rytmů devadesátých let…no a ?

Tata Bojs

Když se na základce domlouvali Milan Cajs a Mardoša o přestávce mezi matikou a dějákem, že založí skupinu, asi by je ani ve snu nenapadlo, jaká z toho vznikne úžasnost. Kluci vyrostli, z Milana se stal výtvarník, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs a z Mardoši vtipný autor jedinečných slovních hříček tamtéž. Přibrali k sobě další kluky a zrajou jako víno. Pro mě aktuálně česká jednička. Poslední album Jedna nula vydali v roce 2020. Jejich zatím nejúspěšním je Nanoalbum z roku 2004, jímž se táhne příběh, písně na sebe navazují, dostali za něj 4 Anděly a Mardoša k tomu napsal knížku. Na podzim 2016 koncertovali se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, bylo to strašně dobrý a vznikl z toho nezapomenutelný záznam. Myslím, že uhlazení páni symfonici v bílých košilích na Mardošovy roznožky jen tak nezapomenou. Lidi v sále ze začátku způsobně seděli a podupávali si nohou, na konci už pařili vepředu. Loni v ZR na Festivalu pod Zelenou horou málem zbořili pódium. Prostě kapela lokálního významu, jak má být.

Jamiroquai

Devadesátková skupina, blízká mému srdci. Britští Jamiroquai jsou skvěle namíchaný, silně návykový koktejl dobré muziky – trochu funky, trochu groove, přidej kapku soulu, hrst jazzu a špetku diska, zalijeme elektronikou a máme to. Nezaměnitelný styl a nezaměnitelný frontman Jay Kay – pružný, mrštný, pohyblivý tanečník (teda zamlada natürlich), milovník netradičních pokrývek hlavy a rychlých sportovních vozů. Není druhý takový a vlastně už není ani tenhle styl jako takový, tahle hudba už prakticky neexistuje. Tři jejich alba se dostala na 1. místo britské Top10, mají na kontě nějaký ty nominace na Brit Award, cenu Grammy a jsou zapsáni v Guinessově knize rekordů za nejprodávanější funky album všech dob. V roce 2017 přijeli do Ostravy na Colours. You know this boogie is for real !

Incubus

Incubus prostě miluju a vypěstovala jsem si na nich celkem slušnou závislost. Nejspíš jim to spolu tak výborně funguje proto, že se tři zakládající členové znají už od střední. Naprosto výjimečný je Brandon Boyd, pohublý, potetovaný, umělecky založený zpěvák s hlasem, který by se dal poslouchat celý den. Mám pro něj slabost, někde o něm psali, že vyhrál genetickou loterii. Dokonce i lead guitarist Mike Einziger se na něj občas zamilovaně podívá. Třetím do party je bubeník mexického původu José Pasillas. A když se k nim přidal Chris Kilmore alias DJ Kil a občas jim do toho za mixážním pultem zaškrká nebo zahvízdá a vytvoří tak nějaký nový zvuk, máme tu lehce nu-metalovej alternativní rok jako vymalovanej. Vydali celkem deset studiových alb, všichni hudebníci se ale realizují i v jiných projektech. Nejrači mám Dig, Pardon Me a Are You In ?. Nějaká fanynka na webu napsala : Always be in love with Brandon Boyd. Nejspíš jsem to byla já. Hihi.

Mňága a Žďorp

Myslím, že Mňága je úplně první skupina, kterou jsem začala tak nějak systematicky poslouchat. Vydrželo mně to po celý devadesátky, jejich alba z této dekády jsem znala nazpaměť. A vlastně pořád znám. Pravidelně jsem docházela na koncerty, které se v Brně konaly několikrát do roka, neboť se zde nachází silná fanouškovská základna. Už jsem to všechno slyšela tolikrát a pořád žasnu, jak je to dobrý. Je moc dobře, že se Petru Fialovi s kamarády podařilo ze zahradního domku ve ValMezu, kde zkoušeli, prorazit do světa. Složení této vskutku specifické skupiny se čas od času obměňuje, ale Petr Fiala drží, bez něj by to už nebyla Mňága. Byl jednu dobu v blázinci v Kroměříži, dvakrát se rozvedl, má celkem 5 dětí, s Mňágou vydal dohromady 14 alb a napsal knihu. Opravdu si neumím představit, jak bych celý ty nelehký a divoký devadesátky zvládla bez M&Ž. Děkuji.

Foo Fighters

Foo Fighters jsou americké rockové hvězdy první velikosti. Dave Grohl dostal skvělý základ v Nirvaně (never forget), a když přibral do party Pata Smeara, nápadně připomínajícího Martininýho Arnošta a skvělýho bubeníka Taylora Hawkinse, který dostal jméno po bubeníkovi z Queenů, bylo jasný, že to bude velký. A taky je, už spoustu let. Vydali deset alb, za tři z nich dostali Grammy. Za zmínku stojí i jejich promakaný klipy. Oblíbenou píseň snad ani nelze vybrat. Jde z nich strašně dobrá energie, je vidět, že si rozumí i mimo podium. Jsou to profíci, kteří moc dobře ví, jak vyrobit hit. Na záznamech z posledních koncertů se mně trošku zdá, že Dave začíná být tak nějak u konce z dechem, snad je to jen tím, že se za poslední roky poněkud „spravil“. Když jsem se dozvěděla, že je Taylor Hawkins po smrti, byla to rána. Všechny koncerty jsou zrušený, všichni jsou v šoku. Co bude dál ?

Blur

Letos na jaře uplynulo 25 let od vydání alba Blur – mého nejoblíbenějšího alba mojí oblíbené stejnojmenné skupiny. Je to vůbec možné ? 25 let ? Ste se posrali, ne ? Ach jo, už to tak bude. Tihle kluci z Londýna už nejsou takový hubený mlaďoši jako kdysi a Damon už nemá tak vysoký hlas a ani na koncertech nevyskakuje tak vysoko. Za mě tihle borci vychází z legendárního devadesátkového britpop souboje jako jasné jedničky (druhé místo Suede). Je na nich vidět, jak moc je to baví a Damon má takový charisma a takový srdce, že tomu všemu dává ještě další rozměr. V Glastonbury 2009 se při To the end (it looks like we´ve made it to the end) dojal k slzám a když dávají na koncertech jako poslední píseň The Universal (it really could happen when the days they seem to fall through you well just let them go), bývá naměkko pravidelně. Ta písnička je dokonalá, stejně jako Blur. We don´t deserve Damon Albarn.

Podlaha v ložnici a v pokojíku, kde byly původně parkety, byla prvním počinem letošního roku na Hlinkách. Dále bylo potřeba udělat pochozím i wc2. Hned to tam vypadalo líp. Taťka nadále pracoval na elektrice, protáhl ji ven před dům, byl nainstalován nový elektroměr. Díra po starém elektroměru v Mírově pokoji bude využita jako polička. Byla dokončena dlažba na dvorku, s dlažbou před domem pomáhal Aleš. Voda ze sklepa byla vyvedena i na dvorek. Velkou jarní akcí byla výroba dřevěného domečku. Taťku to stálo to dost času a sil, ale výsledek je úžasný. Zdenda je nadšená a v domečku si často a ráda hraje. Vodárny nám nainstalovaly nový vodoměr s možností dálkového odečtu jeho stavu. Letos bylo děsný sucho a to zahradě rozhodně neprospívalo. Po čase jsme si zase vypěstovali červenou řepu a papriky (od Romči), kedlubny nám sežraly mšice úplně a špenát částečně. Máta u malin od Radky pomalu chcípá, z rozmarýny přežil jeden výhonek. Bylo celkem dost ovoce, malin a ostružin. Od obce jsme vyfasovali nový plastový kompostér. Vlivem sucha z nás letos nebyla jako tradičně cuketová velmoc, zato rajčat byl dostatek. Sklízeli jsme první rybíz a mirabelek byla jako tradičně tuna. Ořechů bylo na podzim taky požehnaně, stejně tak listí z něj. Letošní léto bylo nejteplejší v historii měření (244 let), průměrná teplota za 06 – 08 byla 22,7 stupňů Celsia. Na začátku října taťka vybetonoval garáž. Hlavní akcí podzimu však byla obávaná a dlouho připravovaná akce anhydrit. Vylití podlah v celém domě však proběhlo rychle a bez problémů. Krásná práce. Do konce roku už dům prakticky jen vysychal a těšil se, co bude dál 🙂

Na rok 2018 asi nebudeme vzpomínat úplně v nejlepším. V zimě Zdendě 3x prasklo ucho a pořád jsme lítali na ORL. V dubnu pro ni letěl vrutlník a byla týden v DN na neurologii. Od té doby už vlastně nic není jako dřív. Celý náš život je tím od té doby poznamenán, máme o malou strach a pořád ji sledujeme, jestli je v pořádku. Můžu říct, že s postupem času se uklidňujeme, ale pořád to nad námi visí jako strašák. Chodíme na pravidelné kontroly na neurologii a na EEG, což zatím neprobíhá moc dobře, je to nepříjemná procedura a Zdenka to moc dobře nesnáší. Bere pravidelně léky a ještě dlouho bude. Ve školce od té doby nespává, bereme ji domů po o. Kromě Ottíka a Deniska už kamárádí i s holčičkama – Adélkou a Pavlínkou. Drandí na odrážedle nebo na koloběžce, hopsá na trampolíně, jezdí s náma na kole a moc ráda si hraje na písku. Asi od poloviny roku její život významně ovlivnil britský animovaný seriál Tlaková patrola, ve kterém parta roztomilých pejsků zachraňují svět a pomáhají lidem v Adventure Bay v obtížných situacích. Stačí, aby Ryder zavolal „Všechny tlapky do centrály!“ a už to jede. Kouká prakticky jen na Tlapky, jen výjimečně se nám podaří vnutit jí nějakou jinou pohádku. Všude nosí s sebou figurky všech pejsků nebo aspoň jednoho z nich. Používá hlášky z jejich příběhů, moc dobře ví, jak funguje dron, nabiják (naviják), brýle s nočním viděním nebo tlaptulník. Taky pořád piští, kvičí nebo štěká, nedělá jenom pejska, ale i kočičku, ptáčátko nebo sovičku, které je potřeba pohladit, pochovat nebo se na ně aspoň podívat. To, že v jednom kuse provokuje Míru a zlobí s ním, nebudu ani zmiňovat. To je jasný 🙂

V Uherském Hradišti a okolí jsme strávili pár dní na počátku května. Společnost nám dělali Gallovi a bylo to s nima moc fajn. Ubytováni jsme byli v centru, odkud to bylo všude blízko. Přes den se jezdilo na kole různými směry, odpoledne jsme šli vždy buď já nebo taťka spát se Zdendou. Večery jsme pak trávili procházkami po městě. V Hradišti jsem nikdy nebyla a musím říct, že to je pěkné město, hlavním náměstím je Masarykovo s kašnou s piniovou šiškou nahoře a kostel sv. Xavera. Kolem staré radnice se dá snadno dojít na Mariánské náměstí, jemuž jak název napovídá vévodí mariánský morový sloup. Odtud už byl jenom skok kolem Slováckého divadla k řece Moravě k přístavišti. Plavbu lodí si necháváme v záloze pro další období. Ale jelikož jsme hlavně sportovci, zajímavější pro nás byly naše cyklovýlety. Prvního dne se jelo na jih, směr Kunovice, kolem letiště a přes nýtovací most v Kostelanech a dál podél řeky Moravy zpět. Druhý dne jsme vyrazili na východ Prakšickou vrchovinou. Navštívili jsme rozhlednu Rovnina a šusem sjeli do Hradčovic, Vlčnova a Hluku, kde jsme kvalitně poobědvali. A zpět opět podél Moravy. Posledního dne nás čekal Baťův kanál. Napojili jsme se na něj hned za Hradištěm a dorazili tak až ke Spytihněvi, kde se u malé vodní eletrkány spojil s Moravou. Lehce jsme se občerstvili v autokempu Pahrbek a pak už to byl jenom kousek do Napajedel, kde jsme poobědvali v Pivovaru Chmelnice. Dali sme si místní pivo, děcka si zablbli na hříšti, spokojení byli všichni. Domů se jelo stejnu cestou, příjemnou a pohodlnou. Kola se nám i letos náramně vyvedly a už teď se těšíme na příští rok.

Letošní jarňáky jsme nestrávili ani u moře, ani na horách, ale v Maďarsku. Jako dopravní prostředek nám skvěle posloužil vlak, pohodlný, vyhřátý, s připojením k internetu. České dráhy – národní dopravce. Konec reklamy. Budapešť je krásná, kdo tam byl, dá mi jistě za pravdu. Hotel jsme měli kousek od nádraží Nyugati, kde nás vlak krátce po poledni vysadil. Hned jsme se nedočkavě vydali na průzkum okolí – nejen, abychom zjistili, kde a za kolik se budeme stravovat, ale taky nasát atmošku. Bazilika sv. Štěpána (pojmenovaná na počest 1.uherského krále Štěpána, nejvýznamější duchovní stavba v Maďarsku), Tlustý policista (socha z roku 2008, hladí se mu panděro pro štěstí), Széchenyiho řetězový most přes Dunaj (ve skutečnosti je visutý), Malá mořská víla (sedí na kandelábru a pohlazení po koleni přinese štěstí), Dunajské boty (připomínka masakru Židů vhozených za války do Dunaje), Parlament (nejrozlehlejší budova Maďarska – 268 m dlouhá, 691 místností, výška kupole 96 m), socha poručíka Colomba v životní velikosti z roku 2014 včetně psa 🙂 Další den jsme pokračovali v prohlídce města opačným směrem – po slavné Andrássyho ulici jsme se dostali přes Náměstí hrdinů (sloup uprostřed s archandělen Gabrielem je 36 m vysoký, kolem v půlkruzích králové a vůdci z maďarské hisorie) do městského parku, kde se nachází termální Széchenyiho lázně (prameny mají cca 75 stupňů a vyvěrají z hloubky 1256 m), hrad Vajdahunyad, socha tajemného Anonymouse (pro štěstí se sahá na pero, co drží v ruce) a v zimě také kluziště. Zpátky na Oktogon jsme se svezli metrem, a to jeho nejstarší linkou – žlutou M1. Stanice byly vykachlíkovaný, do vagónů táhlo a různě to v nich skřípalo, ale byl to zážitek. Koleje nejsou uloženy moc hluboko, cca do 5ti metrů a třese se zem, když podzemní dráha projíždí. Poslední den našeho pobytu jsme se vydali do Tropicaria. Jde o největší mořské akvárium ve střední Evropě (3000m2) s vyhlídkovým tunelem, kde jsme nemohli spustit oči z až dvoumetrovejch žraloků. Součástí je i tropický prales, kde bylo nesnesitelný vedro a co chvilku se tam setmělo, zablýsklo a sprchlo 🙂

V roce 2017 taťka položil dlažbu na dvorek a hned to tam vypadá líp. K bazénku a pískovišti přibyla trampolína, kde děcka trávily v létě spoustu času. Na zahradě se letos urodily hlavně jahody a blumy, které jsme zpracovali do marmelád. Dost bylo i malin a cuket, hlavně těch žlutých, rajčat, jablek a švestek bylo tak nějak středně, hrušek celkem 12. Zasázela jsem nové druhy půdopokryvek. K plotu na konci zahrady se daly túje od souseda Macháčka, z nichž přes léto tři uschly. Na volnou plochu po uschlý révě jsme umístili sazenice rybízu, některé byly od našich, některé od Kinskýho ze Žďáru. Premiérově jsme letos vyráběli ořechovku z nezralých ořechů, posbíraných na sv. Jána. Byla hrozně dobrá a určitě to nebyla poslední várka. V září přijel pikr Aleš a vyrovnával terén před domem, k čemuž použil bordel zpod parket, které jsme prodali Janinýmu bratrancovi do Holubic. Na podzim probíhala oprava silnice na Hlinkách, takže se nám tam odteď bude krásně jezdit. V říjnu a listopadu u nás brigádničil Arnošt, dělal na omítkách, kapse pro posuvné dveře a hlavně na komoře, kam byly umístěny vyklápěcí dveře na půdu. V listopadu nám byly namontovány garážový vrata. Moc pěkný. A pak nám domek usnul zimním spánkem …