www.dobesovi.cz

Rok 2020 nebyl vůbec jednoduchý rok. Nebyl to ani moc dobrý rok. Byl to rok na houby. Skoro celý jsme ho díky vládním opatřením kvůli koronaviru museli strávit doma a nemohli dělat to, co máme rádi. Zase na druhou stranu musím říct, že jsme aspoň měli možnost být víc spolu, než bychom normálně byli, a užít si dosyta rodinného života. V lednu jsme si stihli dát svíčkovou na mysliveckém plese v Bobrové, odeslat Míru doKarlova na lyžák, navštívit kolegyni Věrku na sněhem zavaleném Cikháji a zajít si k zubaři. Jarní prázdniny jsme strávili v Německu – nejdřív v nádherných saských Drážďanech, městě na Labi, které je napěchované barokními památkami, a potom v bavorském Norimberku, opevněném středověkém městě s mohutným hradem a hrázděnými domy. Obě města mají kolem půl milionu obyvatel, obě byla za války vybombardována a znovu vystavěna. A pak přišla korona a zavřela nás doma. S jarním oteplením jsme začali vyrážet na výlety pěšky nebo na kole. V létě došlo k rozvolnění vládních opatření a my z toho vytěžili, co šlo. V červnu jsme se vypravili s Brigitou a její rodinou na kola do Suchdola nad Lužnicí, odkud jsme podnikali výlety do okolí. Cestou jsme navštívili Český Krumlov a Telč. V červenci jsme vyrazili s Šiljegovýma pro změnu opět do jižních Čech. Základna byla v Rožmberku čp. 4 – historickém měšťanském domě hned pod hradem vedle kostela. Počasí bylo proměnlivé jako celé léto, ale i tak jsme toho spoustu viděli a zažili – samotný hrad Rožmberk, cestu parníkem po Lipně, Stezku v korunách stromů tamtéž, plavení se po Vltavě na raftu z Vyššího Brodu do kempu Pískárna, výstup na zříceninu Vítkův hrádek a po cestě domů i nádherný vodní zámek Červená Lhota – letos bohužel bez vody. Pak jel Mira na nezapomenutelný skautský bahenní tábor a zbytek rodiny navštívil Martinu a Arnošta na hájence v Jedovnicích. V srpnu nás čekala příjemná a pohodová dovolená s Gallovými v Omiši. Tou dobou však již opět začalo přituhovat a na hranicích nám jako jedněm z prvních byla měřena teplota. Přišla druhá vlna a další více či méně smysluplná vládní opatření. Pokud nám to počasí dovolilo, byli jsme hodně venku a na výletech. Našimi hlavními covid parťáky se stali Eiblovi – rodina z Hlinek s dvěma kluky, která taky nerada sedí doma na zadku. V září jsme byli na svatbě novomanželům Šebkovým, nakoupili jsme nová kola a zúčastnili se skautské Šprýmiády, kde byl Mira za Bobka z klobouku a my s Kristýnou jsme byly za vodníka Česílka a jeho rusalku. Zdeniččiny říjnové narozeniny proběhly v rodinném kruhu s dortem Spongeboba. V listopadu k nám přišla kočka a už u nás zůstala. V prosinci jsme až do 24. hledali po Tvarožné každý den rozsvícené adventní okno, Míra tradičně rozdával před OÚ Betlémské světlo a na Štědrý den k nám přijeli naši.