www.dobesovi.cz

Úkol do MŠ – jarní básnička:
kliknutím na fotku se spustí video

Kropenatá slepičko,
snes nám zlaté vajíčko.
Zlaté vejce?
Ach co s ním?
O zlato já nestojím.
Jak by se mi ze zlata
líhla potom kuřata?

Letos životy našich dětí ve velké míře ovlivnil koronavirus. Nemohly chodit do školky a školy, na kroužky, potkávat se s kamarády a chodit na akce. Přišly o spoustu věcí, který jim nikdo nevrátí. Mira měl skoro celý rok distanční výuku, pouze v září a částečně v říjnu mohli do školy. Některé hodiny byli online, v některých dostávali jenom úkoly. Hodně paří, hlavně GTA a nově taky Eurotruck, kde jezdí s kamionem po Evropě a vozí zboží. Za tímto účelem mu byl zakoupen volant, pedály a řadicí páka. Opravdovým zážitkem je poslouchat ty kecy, co u toho má, hey kámo. Naštěstí mu nevadí bejt venku, jezdí na kole nebo na kolobce, chodí se s náma nebo s klukama projít. V lednu ještě stihl se školou lyžák v Jeseníkách a v únoru VIDA! park v Brně. Byl se mnou bruslit u Olympie. Na zubním mu doktorka vytrhla poslední 3 mléčné zuby, dál chodíme na rovnátka a na alergologii. V červenci absolvoval skautský tábor v Polné, který jim prakticky celý propršel a na který jistě nikdy nezapomenou. Ani my nezapomeneme na bahnem obalené děti a zavazadla, která se nám po 14ti dnech vrátila domů. V září ještě stihl Šprýmiádu a výlet se skautem do Technického muzea v Brně, v prosinci rozdával Betlémské světlo před OÚ. Měří 154 cm a váží 40 kilo.

Zdenda si školky užila víc, byla zavřena jenom na jaře a v listopadu, jinak děcka mohly chodit normálně. Stihli jedno divadlo, nějaká představení ve školce, jablíčkový den, byli v Lamacentru a ve VIDě a 2x na plavání. Měli vánoční besídku a v rámci školky proběhla i keramika a angličtina. Doma si Zdenda ráda hraje na zvířátka, nadále mňouká a drží packy před tělem. Taky skládá puzzle a hraje s náma deskovky, hraje nám divadlo, venku vaří v kuchyňce, prodává v obchodě, venčí floppy psa, jezdí na kole, zalívá záhonky, hraje si s tlapkovou věží. Kouká na Tlapkovou patrolu, Spongeboba v kalhotách, Sonika, Mimoně, někdy Shrecka nebo Ledové království. Pouští si písničky a videa se zvířátkama. Zvířátka hádáme i v autě. Děláme společně předškolácký úkoly. Ráda kreslí, vymalovává a maluje vodou. Hodně jí vyrostly vlásky a bojujeme s jejich rozčesáváním. Když se koupe, potápí se ve vaně s brýlemi. Dál se léčíme na neurologii. Váží 22,5 kg a měří 118 cm.

Rok 2020 nebyl vůbec jednoduchý rok. Nebyl to ani moc dobrý rok. Byl to rok na houby. Skoro celý jsme ho díky vládním opatřením kvůli koronaviru museli strávit doma a nemohli dělat to, co máme rádi. Zase na druhou stranu musím říct, že jsme aspoň měli možnost být víc spolu, než bychom normálně byli, a užít si dosyta rodinného života. V lednu jsme si stihli dát svíčkovou na mysliveckém plese v Bobrové, odeslat Míru doKarlova na lyžák, navštívit kolegyni Věrku na sněhem zavaleném Cikháji a zajít si k zubaři. Jarní prázdniny jsme strávili v Německu – nejdřív v nádherných saských Drážďanech, městě na Labi, které je napěchované barokními památkami, a potom v bavorském Norimberku, opevněném středověkém městě s mohutným hradem a hrázděnými domy. Obě města mají kolem půl milionu obyvatel, obě byla za války vybombardována a znovu vystavěna. A pak přišla korona a zavřela nás doma. S jarním oteplením jsme začali vyrážet na výlety pěšky nebo na kole. V létě došlo k rozvolnění vládních opatření a my z toho vytěžili, co šlo. V červnu jsme se vypravili s Brigitou a její rodinou na kola do Suchdola nad Lužnicí, odkud jsme podnikali výlety do okolí. Cestou jsme navštívili Český Krumlov a Telč. V červenci jsme vyrazili s Šiljegovýma pro změnu opět do jižních Čech. Základna byla v Rožmberku čp. 4 – historickém měšťanském domě hned pod hradem vedle kostela. Počasí bylo proměnlivé jako celé léto, ale i tak jsme toho spoustu viděli a zažili – samotný hrad Rožmberk, cestu parníkem po Lipně, Stezku v korunách stromů tamtéž, plavení se po Vltavě na raftu z Vyššího Brodu do kempu Pískárna, výstup na zříceninu Vítkův hrádek a po cestě domů i nádherný vodní zámek Červená Lhota – letos bohužel bez vody. Pak jel Mira na nezapomenutelný skautský bahenní tábor a zbytek rodiny navštívil Martinu a Arnošta na hájence v Jedovnicích. V srpnu nás čekala příjemná a pohodová dovolená s Gallovými v Omiši. Tou dobou však již opět začalo přituhovat a na hranicích nám jako jedněm z prvních byla měřena teplota. Přišla druhá vlna a další více či méně smysluplná vládní opatření. Pokud nám to počasí dovolilo, byli jsme hodně venku a na výletech. Našimi hlavními covid parťáky se stali Eiblovi – rodina z Hlinek s dvěma kluky, která taky nerada sedí doma na zadku. V září jsme byli na svatbě novomanželům Šebkovým, nakoupili jsme nová kola a zúčastnili se skautské Šprýmiády, kde byl Mira za Bobka z klobouku a my s Kristýnou jsme byly za vodníka Česílka a jeho rusalku. Zdeniččiny říjnové narozeniny proběhly v rodinném kruhu s dortem Spongeboba. V listopadu k nám přišla kočka a už u nás zůstala. V prosinci jsme až do 24. hledali po Tvarožné každý den rozsvícené adventní okno, Míra tradičně rozdával před OÚ Betlémské světlo a na Štědrý den k nám přijeli naši.

Když na jaře 2019 slezl sníh a konečně vyschl anhydrit, mohli jsme zahájit dokončovací práce na domě. Šikovný taťka obložil koupelnu a záchod, vylíčil všechny pokoje dle požadavků obyvatel domu. Velkou a detailně promyšlenou akcí byla pokládka vinylové podlahy v celém domě v jedné rovině. Bylo to fyzicky a časově náročné, ale výsledek stojí za to. Nábytek do obýváku a kuchyň jsme pořídili v Ikei a další dny ji pak dlouze montovali, protože každý jednotlivý díl byla zabalen zvlášť. Následovaly postele, skříně do chodby a do ložnice a vybavení dětských pokojíků. Instalace sanity proběhla bez problémů, stejně tak nákup stolu z bukového masivu a židlí s vysokým opěradlem ve dvou barevných provedeních. Dveře ze Sika namontoval tatínek odvážně svépomocí. Některé kusy nábytku jsme si přivezli z Krhona a dne 1.5.2019 jsme se slavnostně nastěhovali. Člověk by nevěřil, kolik krámů jsme do toho malýho domečku na Krhoně dokázali za ty roky nasyslit. Něco z toho jsme si nechali, ale většinu vybavení jsme pořídili nové. Na konci června přibyl k Meganovi zánovní Passat z roku 2016. V létě jsme pořídili zahradní nábytek a dvě křesla ven za 2 Kč, odkud jsme sledovali, jak se daří zahradě. Taťka dokončil dlažbu na dvorku a před domem. Rovněž zahájil zateplování domu a půdy polystyrenem. Na nový dům a získaný prostor a komfort jsme si rychle zvykli. Od prosince 2019 pronajímáme starou nemovitost na Krhoně. V roce 2020 jsme pokračovali ve zvelebování našeho nového obydlí a prováděli vlastně už jen drobné úpravy – skříňka pod tiskárnu, polička do ložnice, konečně dveře do garáže, závěs zakrývající podlahové topení, přilepení podlahových lišt apod. Zato na zahradě se taťka činil – z betonových dílů udělal taras oddělující část záhonovou a část travní/stromovou. Záhony ohraničil šedými svahovkami, do kterých jsem ihned zasadila bylinky a půdopokryvky. Ke stromoví letos přibyly 3 nové kusy – jabloň odrůdy Topaz, Klappova červená hrušeň a velkopavlovická meruňka. Kdoule bohužel uschla. Byl zakoupen zahradní gril. Letos byla velká úroda malin, cuket, lískáčů, ale bohužel i slimáků. Hodně pršelo, zelenina rychle rostla, ale málo zrála, téměř všechny vlašské ořechy zčernaly už na stromě. Mirek vyráběl mátový a meduňkový sirup, taky marmeládu z bílého rybízu, já se zase po dvou letech pustila do ořechovky. Rovněž jsme letos sklízeli pepina od Hely.

Podlaha v ložnici a v pokojíku, kde byly původně parkety, byla prvním počinem letošního roku na Hlinkách. Dále bylo potřeba udělat pochozím i wc2. Hned to tam vypadalo líp. Taťka nadále pracoval na elektrice, protáhl ji ven před dům, byl nainstalován nový elektroměr. Díra po starém elektroměru v Mírově pokoji bude využita jako polička. Byla dokončena dlažba na dvorku, s dlažbou před domem pomáhal Aleš. Voda ze sklepa byla vyvedena i na dvorek. Velkou jarní akcí byla výroba dřevěného domečku. Taťku to stálo to dost času a sil, ale výsledek je úžasný. Zdenda je nadšená a v domečku si často a ráda hraje. Vodárny nám nainstalovaly nový vodoměr s možností dálkového odečtu jeho stavu. Letos bylo děsný sucho a to zahradě rozhodně neprospívalo. Po čase jsme si zase vypěstovali červenou řepu a papriky (od Romči), kedlubny nám sežraly mšice úplně a špenát částečně. Máta u malin od Radky pomalu chcípá, z rozmarýny přežil jeden výhonek. Bylo celkem dost ovoce, malin a ostružin. Od obce jsme vyfasovali nový plastový kompostér. Vlivem sucha z nás letos nebyla jako tradičně cuketová velmoc, zato rajčat byl dostatek. Sklízeli jsme první rybíz a mirabelek byla jako tradičně tuna. Ořechů bylo na podzim taky požehnaně, stejně tak listí z něj. Letošní léto bylo nejteplejší v historii měření (244 let), průměrná teplota za 06 – 08 byla 22,7 stupňů Celsia. Na začátku října taťka vybetonoval garáž. Hlavní akcí podzimu však byla obávaná a dlouho připravovaná akce anhydrit. Vylití podlah v celém domě však proběhlo rychle a bez problémů. Krásná práce. Do konce roku už dům prakticky jen vysychal a těšil se, co bude dál 🙂

V roce 2017 taťka položil dlažbu na dvorek a hned to tam vypadá líp. K bazénku a pískovišti přibyla trampolína, kde děcka trávily v létě spoustu času. Na zahradě se letos urodily hlavně jahody a blumy, které jsme zpracovali do marmelád. Dost bylo i malin a cuket, hlavně těch žlutých, rajčat, jablek a švestek bylo tak nějak středně, hrušek celkem 12. Zasázela jsem nové druhy půdopokryvek. K plotu na konci zahrady se daly túje od souseda Macháčka, z nichž přes léto tři uschly. Na volnou plochu po uschlý révě jsme umístili sazenice rybízu, některé byly od našich, některé od Kinskýho ze Žďáru. Premiérově jsme letos vyráběli ořechovku z nezralých ořechů, posbíraných na sv. Jána. Byla hrozně dobrá a určitě to nebyla poslední várka. V září přijel pikr Aleš a vyrovnával terén před domem, k čemuž použil bordel zpod parket, které jsme prodali Janinýmu bratrancovi do Holubic. Na podzim probíhala oprava silnice na Hlinkách, takže se nám tam odteď bude krásně jezdit. V říjnu a listopadu u nás brigádničil Arnošt, dělal na omítkách, kapse pro posuvné dveře a hlavně na komoře, kam byly umístěny vyklápěcí dveře na půdu. V listopadu nám byly namontovány garážový vrata. Moc pěkný. A pak nám domek usnul zimním spánkem …

A léta běží, vážení ! Je tu další rok a další porce akcí a vylepšení naší nemovitosti na Hlinkách. Na jaře k nám dojížděl Arnošt a dělal omítky. Rovněž jsme nadále doplňovali projekt dle požadavků stavebního úřadu. Řešila se realizace vodovodní přípojky. Počkali jsme na teplejší počasí a zaseli – něco rovnou na záhon, bylinky do koflíků a cukety s okurkama do kelímků. Na konci května šlo do hlíny oregano a mateřídouška, co jsem si vypěstovala ze semínka a taky zimostráz, který dostal taťka v práci od Brigity. Taťka pracoval na elektrice. Přivezli nám polystyren. Na konci května šly rajčata do hlíny – 5x F1, 6x žlutý, 5x datlový a dočkali jsme se prvních jahod. Nově jsme si letos vypěstovali papriky, červené i žluté. Doma jsme nic dělat nemohli, tak jsme se věnovali zahradě. Taťka vozil hlínu z pahrbku a vyronával terén na dvorku. Zlikvidoval kmen po uříznutým jehličnanu. V půli července jsme sklízeli první papriky. Byla zkolaudována kanalizační přípojka. Sousedově meruňce se ulomila větev a zle nám poničila maliny a ostružiny. O prázdninách Aleš kopal vodu před domem, Arnošt dodělal fajnovou v kuchyni a v koupelně. Proběhla pokládka Ipy a polystyrenu. Taťka upravil okolí kompostu a přeházel ho. Mamka vyklidila a vytřídila sklenice ze sklepa. Vyskládali jsme cihly k verandě a opět vyrovnali terén štěrkem, co nám přivezl soused Pokorný. Arnošt se pustil do tarasu, padlo na to betonu a betonu. Vytvořil ve zdi niku pro vodoměr. Po kontrole od vodařů a plynařů jsme zaházeli trubky. Na dvorku byl přes léto opět bazén a sprcha, Zdence přibylo pískoviště a houpačka. K novému tarásku jsme vozili hlínu z pahrbku. V Hornbachu jsme objednali dlažbu a vytyčili, kam bude položena. Letos byla nadúroda malin, cuket a hlavně rajčat, vyráběla jsem kečup, marmeládu a různé majdy do mrazáku. Meruňky ani hrušky se letos neurodily, jablek pomálu.

Letos na jaře uplynulo 400 let od úmrtí „barda z Avonu“ Williama Shakespeara. A jelikož jsme s holkama ženy uvědomělé a vzdělané, oslavily jsme toho výročí na konci července návštěvou Letních shakespearovských slavností na Špilberku. Z nabídky jsme vybraly nesmrtelnou tragedii Romeo a Julie, kterou Mistr napsal v roce 1595. Již při našem stoupání ke hradu se honila mračna, a když jsme vstoupily na nádvoří, rozpršelo se docela. Vytáhly jsme pláštěnky a čekaly, co bude dál. Po čtvrt hodině to přešlo a z letiště přišla informace, že už pršet nebude. Tak jsme usedly a užívaly si trochu té kultury, že ? Seděly jsme na drahejch místech ve čtvrtý řadě a vyplatilo se to, měly jsme všchno jako na dlani. Romea hrál Jan Sklenář a Julii krásná Tereza Voříšková. Báječný byl i Saša Rašilov jako otec Vavřinec a Naďa Konvalinková jako chůva. Dílo bylo pojato moderně a neotřele, ostatně co taky pořád vymýšlet, když už se to všude hrálo stokrát 🙂 Celkově se to moc povedlo a myslím, že by to mohl být začátek jedné pěkné tradice. Fotky z představení na www.shakespeare.cz a naše fotka v pláštěnkách níže.

V roce 2015 taťka dozdíval koupelnu a záchod. Kromě klasických druhů zeleniny jsme letos poprvé zaseli bílou ředkev a cibuli a zasadili sazečku a žluté cukety. Záhon pod ořechem byl osázen půdopokryvnými rostlinami od babi a Jany. Babi nám na jaře vyrobila lavičku a umístila ji pod lísku, aby odtud měla o všem přehled. Taťka letos vyráběl mátový sirup podle receptu od Denisy. Marmeláda letos byla jahodová z jahod se samosběru a hrušková, hrušek bylo opravdu hodně. O prázdninách nám přijel pomoct Aleš s kamarádem Laštym vykopat kanalizaci. V půli července jsme se rozloučili s jehličnanem na dvorku. Nejen nás trápilo velké vedro a sucho, prý největší za posledních 12 let. Zalívali jsme jak oteklí. 8.8. jsme naměřili přes 36 stupňů. Byl zakoupen bazén, panel na ohřev vody a zahradní sprcha. Pod ořech byl vztyčen stan, kde se občas spalo. Aleš přijel na brigádu podruhé, tentokrát pro změnu s Matoušem. Od poloviny srpna máme nová okna a vstupní dveře. Na podzim a v zimě k nám pravidelně dojížděl Arnošt zapravovat zdi, dělat omítky, lepit ipu a vůbec dělat všechny ty nekončící práce, co jsou zrovna potřeba.

Sváteční den pracovního klidu 28. září jsme s holkama využily k tomu, abychom navštívili spolužáka a kamaráda Ondřeje v jeho novém domě v Klepačově u Blanska. Vyrazily jsme hned zrána a málem jsme tak ospalce tahaly z postele, páč předchozího dne hodně bumbal a vyspával. Ondřej dostal za úkol od tou dobou nepřítomné manželky připevnit digestoř a poličku nad televizi. K řešení těchto úkolů jsme s děvčaty přispěly teoretickou radou – řekni taťkovi 🙂 Po plodně stráveném dopoledni (občerstvení, které jsme si samy zajistily, odpočinek, prohlídka domu, fotografování včetně několika selfie) jsme vyrazili procházkou na oběd do nedaleké stylové restaurace a penzionu Samsara. Jídlo bylo mimořádně chutné. Poté jsme ještě s dívkami navštívily Ondřejovy rodiče v Olomučanech a zavzpomínaly tam při kávě a buchtě na staré dobré časy. Cesta domů uběhla v pohodě a myslím, že budu mluvit za všechny, když řeknu, že to byl báječný výlet.

PS: Na přiložených selfie je krásně vidět, jak jsme každý jiný – někdo má modré oči a černé vlasy, někdo hnědé oči a hnědé vlasy, někdo zelené oči a červené vlasy a někdo bledé oči a žádné vlasy …