www.dobesovi.cz

Zlodcera píšu proto, aby to Mirovi nebylo líto:-) Jasněže umí být protivná a neposlušná a nepořádná a otravná, ale je naša a je to světlo našich životů. Je hodná, bystrá a šikovná, má ráda nás a zvířátka, pořád vydává nějaký zvířecí zvuky a mazlí se a tulí se a my si to moc užíváme. Nadále ji nejvíc baví Tlapková patrola, ale taky Shrek, Ledové království, SpongeBob v kalhotách, Jak vycvičit draka, Prasátko Peppa, Máša a medvěd a když je nejhůř, tak i Bob a Bobek nebo Maxipes Fík. Jezdí na kolobce, skáče na trampolíně, ale nejlepší je to na bazénu. Má plavecký brýle v barvě Skye a je pořád pod vodou. Jezdí s náma na kole, pomáhá na zahradě a vůbec potřebuje být u všeho, co se děje a nebojí se přiložit ruku k dílu, což je po zkušenostech s Mírou celkem příjemná změna 🙂 Ve školce stále kamarádí hlavně s Ottíkem a Deniskem, chodí tam celkem ráda, Ve školce mívají různý představení, jezdí na výlety, do divadla, do ZOO, do knihovny, do obory, do Vidy, mají dílničky, karneval, Den Země v zeleným oblečení, čarodky, Mikulášskou nadílku a na Vánoce tradiční vystoupení na Svoboďáku ve stylu Ladovských Vánoc. Chodí na jógu, do keramiky, šikovných ručiček a na angličtinu. Nadále jezdíme na kontroly na neurologii. V říjnu měla na oslavě dvojky Štouračovy a Ottíka, dort byl letos s Kittinkou. Na konci roku měla Zdenulka všechny mléčný zuby, vážila 17 kilo a měřila 107 cm. Děti se sice nemají srovnávat, ale Míra měl at her age 20 kilo a 115 cm.

Na rok 2018 asi nebudeme vzpomínat úplně v nejlepším. V zimě Zdendě 3x prasklo ucho a pořád jsme lítali na ORL. V dubnu pro ni letěl vrutlník a byla týden v DN na neurologii. Od té doby už vlastně nic není jako dřív. Celý náš život je tím od té doby poznamenán, máme o malou strach a pořád ji sledujeme, jestli je v pořádku. Můžu říct, že s postupem času se uklidňujeme, ale pořád to nad námi visí jako strašák. Chodíme na pravidelné kontroly na neurologii a na EEG, což zatím neprobíhá moc dobře, je to nepříjemná procedura a Zdenka to moc dobře nesnáší. Bere pravidelně léky a ještě dlouho bude. Ve školce od té doby nespává, bereme ji domů po o. Kromě Ottíka a Deniska už kamárádí i s holčičkama – Adélkou a Pavlínkou. Drandí na odrážedle nebo na koloběžce, hopsá na trampolíně, jezdí s náma na kole a moc ráda si hraje na písku. Asi od poloviny roku její život významně ovlivnil britský animovaný seriál Tlaková patrola, ve kterém parta roztomilých pejsků zachraňují svět a pomáhají lidem v Adventure Bay v obtížných situacích. Stačí, aby Ryder zavolal „Všechny tlapky do centrály!“ a už to jede. Kouká prakticky jen na Tlapky, jen výjimečně se nám podaří vnutit jí nějakou jinou pohádku. Všude nosí s sebou figurky všech pejsků nebo aspoň jednoho z nich. Používá hlášky z jejich příběhů, moc dobře ví, jak funguje dron, nabiják (naviják), brýle s nočním viděním nebo tlaptulník. Taky pořád piští, kvičí nebo štěká, nedělá jenom pejska, ale i kočičku, ptáčátko nebo sovičku, které je potřeba pohladit, pochovat nebo se na ně aspoň podívat. To, že v jednom kuse provokuje Míru a zlobí s ním, nebudu ani zmiňovat. To je jasný 🙂

V závěru roku 2017 dovršila naše malá píšťalka tří let. Už to není žádný miminko, ale pořádný děcko. Od září chodí do školky a musím uznat, že ji to zase posunulo o kus dál, nejen v oblíkání a jídle, ale i ve vyjadřování. Její značkou v šatně je kuřátko a nejvíc se kamarádí s Denisem a Pavlínkou, ale hlavně s Otíkem, se kterým se údajně i pusinkuje. Tak nevím, jestli s tím nezačíná příliš brzy 🙂 Dalšími zajímavými jmény v její třídě Medvídků je určitě Kyštoft (Kryštof) a Fafaelka (Rafaelka) .-) Oblíbenou má paní učičku Ivanku.  Zdenda vstává ráno spolu s Mírou, dá si mlíko a u toho kouká na Včelku Máju a na Obláčkový chléb. Většinou nám ráno Míra uteče, ale někdy se zadaří a odcházíme z domu společně. Domů se Zdenda vrací po o a potom si jde lehnout. Když se vyspí, bývá už doma Míra, tak spolu zlobí, a když následně dorazí i živitel rodiny, tak to už u nás bývá hodně veselo. Zdenka po taťkovi hopsá a balancuje mu na nohách, on ju vyhazuje a dělají hrozný blbiny, na který se odmítám dívat. Mezi její další oblíbený činnosti patří hopsání po postelích, skládání puzzle, domina, kostek nebo dráhy, rozhazování věcí a následné odmítání to uklidit. Vždycky před spaním čteme pohádku. Zdenka ráda zpívá písničky ze školky a mezi její oblíbené neškolkové písně patří Nafrněná, Despacito a Když nemůžeš, přidej víc. Říká nám hezky maminko a tatínku a má i další svoje zábavný slovíčka jako žíjek (řízek), ogut (jogurt), žabíško (jablíčko), mežlinka (zmrzlinka), čuška (hruška) nebo žíjátko (lízátko). Ze sloves mě nejvíc baví její řeknout, vezmout nebo uteknout. Když tohle píšu, myslím na ni a musím se usmívat, jak máme všichni díky ní bezvadnej život.

A máme zde jaro a Zdence už je dva a půl. Je čímdál šikovnější a čímdál samostatnější. Plínky nedáváme už ani na noc. Na nočník nechodí, má na míse nástavec s hrochem. Sama se napapá a dokáže si i něco vyslíct. Ráno a večer vypije flašku mlíka, jinak se už učí pít z hrníčku. Pití říká bumbačka. Odpoledne si na dvě hoďky zdřímne. „A“ u ní v současný době znamená „ne“ ve smyslu apakej (neplakej) nebo abojí (nebolí). Večer dělá ráda cáky cáky. Ukáže na prstech, kolik má roků a na vyžádání odpoví, že se jmenuje Denka. Naučila se spoustu dalších užitečných slov. Ostříhali jsme jí ty zadní dlouhý vlásky a vyměnili náušničky. Teď bude nosit kytičky s červeným kamínkem, které dostala od babi. Jezdí s nama na kole vzadu v sedačce, v bazénu plave s rukávkama, leze do bublin a někdy i odvážně do venkovního bazénu, kde není úplně teplo. Chodí s nama na badminton a pobíhá po kurtu s raketou, jako by už taky chtěla začít hrát. Ráda chodí ven s kamarádama Aničkou a Adámkem. Byli jsme u zápisu do mateřské školky a kupodivu jsme byli i přijati, jako předposlední. Zdenka rovněž absolvovala druhou dávku očkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím do jedný nožky a proti pneumokokům do druhý nožičky, naštěstí bez reakce. Byla s taťkou, Mírou a klukama v Bongu a s dvojčatama ve VIDA centru. V této době vážila 13,5 kg. Z knížek má nejradši Krtečka, Včelku Máju a Mášu a medvěda. Je to ruský, ale dobrý 🙂

Tak už to jsou dva roky, co máme Zdenulku. Tenhle věk je bezvadnej, s úžasem sledujeme, jak se Zdenda rychle učí a jak je šikovná. Všechno musí dělat „šama“. Skládá si kostky a puzzle, prohlíží knížky, tahá za sebou věci na šňůrce jako Jackinu. Nejoblíbenější hračkou je plyšovej pejsek a hlavně kuchyňka se všema těma kuchyňskejma krámama, vaří čaj, připravuje jídlo a my to musíme jíst. Umí si učesat vlásky, zkouší si čistit zuby a dokáže si svlíknout boty nebo bundu. Sama se nají, ale musí mít byňďák, jinak ne. S Mírou dělají hroznej bengál. Moc hezky mluví, říká mamika, taka, Míja, babi a dodo, dále je výbornej pejšek, čičika nebo mimiko. Ráda jí olík nebo cheba, pak si dá buchu a jde pat. Před tím si však nesmí zapomenout vyšistit žoubík. Srandovní jsou taky její buky (boty) a chyba (ryba). Venku zdraví lidi pozdravem „dynden“, za což ju všichni samozřejmě chválí. Ví, jak se co má dělat a pořád nás organizuje, abysme to dělali správně.  Má ráda pohádku Máša a medvěd a chytá se i v oblastni populární hudby : dóufám – néjšou (Kryštof), bíž- bíž-bíííííž (Slza). A jak bravurně ovládá počítač a mobil ! Prostě dítě 21. století 🙂

Silně pochybuju, že ve světě existuje šikovnější kočenka, než je ta naša 🙂

Je jí všude plno, všude se motá, po všem se natahuje, všude musí bejt, všechno musí mít a když někdo jí, ona musí taky. Žvatlá a opakuje po nás slova a rozumí, co se po ní chce. Umí di (jdi), ti (čti), pi (spi), pipi (pití), pa (papat), hapa (hapat), hají (hajat), či (hači), titi (čistit zoubky), tačí (stačí), topý (dobrý). Krásně říká mamí, tatí a Míja. Oblíbené je títi (díky), když dostane piškotky do mističky. Často a ráda tančí, k sexy pohybům pánví přidává i hlavu a ruce. Ráda před sebou tlačí kočárek. Baví ju prohlížet časáky, protože tam někdy najde mimi, bafbafa nebo čiči. Skládá skládačky a puzzle, staví kostičky a kelímky, kope do míčku, rovná kroužky na trn. Ráda čmárá po papíru a po zdi. Mazlí se s plyšákama, s ovečkou bébé, zajíčkem zají a kuřítkem pipi. Baví ju hačat v židličce a kopat si nožkama. Zkouší jíst sama lžičkou. Narozdíl od Mirečka jí nevadí, když jsou rodiče z dohledu a taky když spadne, tak nezačne řvat, ale vstane a jde dál. Ráda telefonuje a dokáže si sundat mikinku nebo botičky. Hlásí bobo, ale až když už je v plíně. Courá po zahradě nahoru a dolů, šlape nám po záhonech a cmrndá vodu. Někdy jí hlínu a trávu. Měří 84 cm a váží 11,3 kg. Kromě trojek už má všechny zoubky. Ráda se mazlinká a objímá a dává ty nejměkčí, nejmokřejší a nejkrásnější pusinky na celým světě 🙂

10. října jsme sfoukli první svíčku na Zdenulčině dortě s motýlkama. A asi 6 týdnů poté jsme se dočkali první samostatné chůze, nejprve nejisté krůčky, teď už sebejistá chůze a občas i srandovní tanyny tanyny. Už naštěstí končí slintací období a začíná období jemně motorické. Po všem se natahuje, u všeho musí být, nic jí neuteče. Opičí se po nás a napodobuje všechno, co děláme. Umí míchat jídlo lžičkou, namalovat tužkou čáru, ví, že se telefon se dává k uchu  a gumička patří do vlasů. Otevírá šuplata a všechno z nich vyhazuje. Dokáže bejt strašně roztomilounká, ale taky uřvaná a vzteklá, když se jí něco sebere nebo když jí někam odejdeme. Má šest zoubků a konečně už jí začaly růst trošku vlasy 🙂 To bude kočka !

A máme zde další info ohledně naší mazlinky. Z ležícího miminka se stala pohyblivá šikulka, která se kroutí, naklání a natahuje a musí všechno vidět a u všeho být. Ze sedu přešla na kolínka a začala lízt po celým domě. S oporou se postaví a stojí a má z toho strašnou radost. Otevírá šuplíky a vyhazuje ven věci. Umí udělat na požádání paci paci a někdy i táááák su velká. V řeči přidává další slabiky, přibyla mamama, papapa, nenene nebo parádní tydli tydli. V poledne papá masozeleninovej příkrm, večer kaši, někdy stíháme i ovocnou přesnídávku, jinak mlíko od maminky. Občas si dá rohlík nebo kukuřičný křupky. Spinká 2-3x denně a v noci to už bývá většinou bez probuzení. Má 4 zoubky – jedničky. Začíná se bát cizích lidí. Ráda všechno užužlává a prská kolem sebe. Miluje koupání a Mirečka. Je to bezvadný děťátko a my si ho moc užíváme.

Tak už je to půl roku, co jsme čtyři. Ani si neumím představit, že to někdy bylo jinak. Zdenulka mezi nás báječně zapadla, a jak zase povyskočila !!! 72,5 cm délky a 7660 g živé váhy při posledním měření a vážení. Otáčí se na bok a pilně trénuje přetáčení na břicho. Mává rukama a kope nohama jako šílená a nadzvedává pánev. Dokáže si dát do pusy palečky na nohách. Strašně slintá a všechno strká do pusinky. Kouše hračky a kousátka a přendává si věci z jedný pacinky do druhý. Hrozně ráda chodí po baráku a prohlíží si věci kolem. Když se uvidí v zrcadle, začne se smát, a když se schováme a uděláme na ni bububu, to se úplně rozchechtá 🙂 Žvatlá první slabiky – tatata a dadada. A hlavně – začali jsme přikrmovat, Zdenulka už ochutnala mrkvičku, brokoličku, květáček a špenátek. Mňam 🙂

Od pondělka 9.3.2015 má naše miminko náušničky a už je konečně hned na první pohled jasný, že je ho holčička. A moc hezká ! Náušničky nám nastřelovala paní doktorka ve Šlapanicích a úplně stejný má taky kamarádka Anička Š.