www.dobesovi.cz

Aktualitky

2021 – family

Autor , dne 26. 8. 2021, v kategorii Aktualitky

Leden

Letošní rok jsme zahájili úklidem po propařeném silvestru, který jsme strávili u nás v obýváku spolu s Gallovýma a Školákama. K obědu byla na Nový rok tradičně čočka. Hned 3. přijely na  novoroční návštěvu děvčata z Vojnic. Druhý lednový víkend jsme pobyli v Beskydech a užili si hodně sněhu, kopců a turistiky. Zdence začaly edukativky, logopedie (neumí ř) a další pololetí angličtiny se Simonou. Skoro všechny materiály má stejné jako před osmi lety Mira, ale co pořád vymýšlet, že ? Jelikož kupodivu napadlo dost sněhu, bylo možné několik dní bobovat. Mira zničil boby (moje), ale nové nebylo možné koupit, protože letos bobovali za barákem všichni. V půli ledna se Axa přejmenovala na Uniqu a Joe Bidena inaugurovali americkým prezidentem. Taťka zahájil stavbu sauny a v práci s námi daňově zúčtovali. Na výzo měl Mira trojku z fyziky.

Únor

V únoru jsem pokračovala v očkování na alergologii a taťka pokračoval ve stavbě sauny, vše si sám nastudoval, nakreslil, posháněl a sestrojil. Mira zahájil pololetí tradičně několika špatnými známkami. V polovině února začalo mrznout, Zdenka se pilně učila bruslit na rybníku, kde bylo narváno. Ve školce proběhl tradiční maškarní karneval, a jelikož se ho zúčastnilo i jedno pozitivní dítě, musela celá školka do karantény a Zdenka tak absolvovala v DN Brno pod roušku tmy svůj první PCR test, který jsme nechali udělat hlavně kvůli plánovaným návštěvám u doktorů, které se však nakonec stejně nekonaly. Kontrola na neurologii proběhla online a vyšetření na dětské psychologii bylo přesunuto na jiný termín. V posledním únorovém týdnu byly jaráky, které jsme využili k výletům do Židlochovic a do Mariánského údolí.

Březen

Na svůj svátek 6.3. spadl Mira z kola a škaredě si odřel koleno a dlaň. Rána hnisala a vyžádala si odborné ošetření v Pozořicích. Udeřila další vlna korony a přišel lockdown. Na online výuku najeli nejen na gymplu ve Šlapkách, ale i ve školce. Dostávali jsme mailem úkoly, které jsme pak posílali vyřešené, jednou týdně probíhala online angličtina a online setkání předškoláků a učitelkama, což byl děsnej blázinec, protože mluvili všichni najednou a zlobila technika. Ale aspoň se viděli. My jsme pracovali pouze z domu, do práce jsme nesměli. Byli jsme celé dny doma a večer jsme chodili ven, někdy i rebelsky mimo katastr obce. Na konci měsíce zase napadl sníh, ale už to nikoho moc nebavilo. Ačkoli to na jaro zatím opravdu nevypadalo, 31.3. jsme odvážně zaseli.

Duben

Na začátku dubna byly Velikonoce. Podnikla jsem ilegální cestu ze Zdenkou do Bobrové, PČR číhala u Přibyslavic. Prohlídli jsme si dřevěné zajíce v Sivicích, a to opakovaně. Jednomu z nich Zdenka žertovně uvázala kolem krku pentli. V polovině dubna mohli začít chodit předškoláci zase do školky, byli 2x týdně testováni. Nejvíc nemocných teď mají v Americe a v Indii. S holkama jsme podnikaly pravidelné covidové párty u černého kříže. Jeli jsme do Hrabětic na hrob, bábina měla druhé výročí úmrtí. 15.4. zase napadl sníh, jaro stále v nedohlednu. Zemřel podolskej strýc Jaroslav – 82 let. Věře osobně jsme odevzdali přihlášku do ZŠ. Mira dostal druhou dávku očkování proti HPV infekci. Posledního dubna slavila Zdenka ve školce čarodky a večer jsme byli pozváni k Palečkům.

Květen

V květnu už se konečně trochu oteplilo a mohli jsme vyrazit na zahradu. Taťka průběžně nakupoval svahovky a umisťoval je do terénu, postupně jsme je osazovali bylinkami, půdopokryvkami, zeleninou a letos poprvé i květinama. Koupili jsme petunie, fuchsii, převislý tymián, pomerančovou mátu a dva druhy brslenu. Oleandr kupodivu přežil zimu a venku se dlouze vzpamatovával. Zprovoznili jsme trampolínu. Kompost byl přeložen pod lísku a spodní záhon je postupně likvidován. Máta byla přesunuta nahoru, levandule a buksus zatím setrvávají na místě. 10.5. začala prezenční výuka konečně i Mirovi, byli rovněž 2x týdně testováni. Zdenka jela se školkou do papouščí ZOO do Bošovic a na Špilberk. Nečekaně přijel na inspekci původní majitel čp. 285 Masařík. Zahrnul nás dotazy, radami a posléze i nevyžádanými fotografiemi. Na konci května proběhlo ve škole setkání budoucích prvňáčků s paní učitelkou Pavlínou.

Červen

Den dětí 1.červen Zdenda oslavila školním výletem do Brna. Hned další den se fotili. V prvním červnovém týdnu jsme v Pohořelicích koupili VW Golf šedé barvy, dovezen z Itálie, původní majitel nějakej Abdul. 6.6. jsme zpětně oslavili padesátiny bratra Jiřího, a to na zahradě jeho domu v NMNM. MS v hokeji vyhrála Kanada. Zdenda absolvovala vyšetření na psychologii. Se školou jela do Hodonína do ZOO. Zemřela Libuše Šafránková. 12.6. si vzal Arnošt Božku, svatební obřad i hostina se konaly na Myslivně v Hrušovanech. Na zahradě školky se konalo tradiční pasování předškoláků včetně zábavných soutěží pro děti i rodiče. Třetí červnový víkend byl tropický – 32 stupňů ve stínu. Mira jel se školou na kolech do Jedovnic a pobyli tam celý poslední červnový týden. Poslední víkend v červnu stavěli skauti tábor u Bukovinky. 27.6. se konala v Bobrové pouť. Stálo nás to dost peněz, jako dycky. Urodila se spousta malin, jahody nám sežrali slimáci. Tercii Mira ukončil s vyznamenáním, dvojka z matiky, chemie a biologie.

Červenec

Hned 1.7. musel Mira ke Sv. Anně na rovnátka. Dalšího dne jsme ve Stromíku v Pozořicích oslavili Ottíkovy narozeniny. Následoval třídenní výlet do stověžaté matičky, kde jsme se úspěšně vyhýbali variantě covidu delta tím, že jsme byli pořád venku. Celkem se nám dařilo i dodržovat rozestupy, pokles turistů zde byl rozhodně znát. Bydleli jsme v Bubenči v bytě nějakýho Němčoura z Hamburku. Fotbalové EURO vyhrála Itálie a Wimbledon Srb Djokovič. Byl to jeho 20. grandslamový titul v kariéře a dohnal tak Federera a Nadala. S taťkou jsme absolvovali druhou dávku očkování na covid na Výstavišti. Reprodukční číslo bylo 1,25, plně očkovaných bylo 42% populace. Zdendě jsme koupili aktovku do školy a kocourovi dávkovač žrádla. Oběma dětem bylo nutno vyřídit pasy. Mira odjel na skautský tábor a zase přijel. V Tokiu proběhla odložená letní olympiáda, čeští sportovci zde získali celkem 11 medailí, z toho Krpálek, Lipták, Prskavec a Siniaková s Krejčíkovou ty nejcennější. 23.7. jsem si poslechla Alkehol v lomu v NMNM a 31.7. se Martina v kostele sv. Kunhuty tamtéž podruhé vdala.

Srpen

Dovolená na Lipně s Eiblama v prvním srpnovém týdnu se stejně jako dovolená v Polsku s Gallama v druhém srpnovém týdnu opravdu povedla. Spousta fotek a spousta zážitků. Více v záložce Trips. Po návratu jsme museli vyplnit příjezdový formulář. Kocour nám naši neomluvitenou absenci jen tak nezapomněl. Otto to nazval regulérním nasráním. Promiň, mací. Nadále jsme pracovali převážně z domu a užívali si letních dní na zahradě nebo na výletech, ať už pěších nebo cyklistických. V amfiteátru na Kraví hoře jsem navštívila divadelní představení Šašek a syn – celkem zapomenutelná one- man show Bolka Polívky. Na konci srpna jsme uspořádali rodinný oběd v NMNM v Kozlovně, jakože dědovy a taťkovy narozeniny. Téhož dne se Zdenka zúčastnila sportovního odpoledne na hřišti u příležitosti výročí založení TJ Sokol Bobrová. 28.8. se v Tvarožné konaly opožděné hody a taťka odjel na třídní sraz. Srpen byl celkem chladný a deštivý, zelenině se moc nedařilo, rajčata nedozrávala a černala.

Září

Ve středu 1. září v 8:00 se z naší malý Zdeničky stala školačka. Slavnostní zahájení proběhlo na školním dvoře, zúčastnilo se všech téměř 80 žáků první až páté třídy včetně ředitelky, učitelek, družinářek, asistentek, školnice a starosty. Téhož dne nastoupil Mira do kvarty šlapanického gymnázia. Sedí s Foukalem ze Šumic. V září se už chodilo víc do práce, děcka začali chodit do skautu a Zdenka i do školních kroužků – pěveckého, deskovek a tanečků. Ze školy chodí Zdenka po o, družinu navštěvuje jen, když čeká na kroužky, tj. ve čtvrtek a v pátek. 18.9. jsme se zúčastnili tradiční a oblíbené skautské Šprýmiády, letošním tématem byly biblické příběhy, účast tradičně hojná. Celou trasu jsme absolvovali s Danem Štursou a jeho mamkou. Na stanovišti U křížku nad Velaticemi jsme našli i Miru s klukama, jejich tématem byla Ježíšova chůze po vodě. Konec měsíce byl teplý, v Pisárkách na Střeláku zahráli Tata Bojs, teta Veronika nás vytáhla do Znojma a Mira se vypravil se školou do Prahy. Všechny ořechy zčernaly už na stromě. Ani z lískáčů nebylo nic. Často a rádi jsme grilovali. Nadále jsme neúspěšně odolávali nájezdům slimáků.

Říjen

První říjnový víkend jsme Miru vyslali na Hájovnu Orlovy na skautskou výpravu. Jde o památnou budovu českého skautingu, ležící kousek od Lipnice nad Sázavou. Narozeniny oslavila Zdenka nadvakrát, nejdřív v pátek s kamarády (Anička O., dvojky a kluci Eiblovi) a v neděli s našima. Dostala kdeco, jakoby těch krámů bylo doma málo. Volby do PS vyhrála o prsa (šest desetin procenta) koalice Spolu, ANO druhý, Piráti se STAN třetí. Socani a komunisti se nedostali vůbec, takže to vlastně dopadlo všechno dobře. 17.10. jsme s Eiblama zašli do velatické obecní kavárny Lont na kafe a zákusek. Na konci měsíce jsme ještě stihli oslavit narozeniny dvojčat, obejít vylovenej Olšovec v Jedovnicích a zamávat Zdendě, když jela se skautem do hvězdárny. Mira ve škole absolvoval srovnávací testování znalostí z češtiny a z matiky, kde dopadl průměrně. Byl u nás kominík. Ještě je docela teplo, Mira jezdí s Ottíkem na kole, večer paří, někdy ani nevíme, do kolika. Zdenda většinu dne trápí koucoura, hraje si s domečkem nebo tlapkovou centrálou nebo kouká na Déčko nebo na videa na mobilu.

Listopad

Konečně jsme se dostali k Tomancovi na přezutí. 5.11. jsme s taťkou vyjeli do Therme Laa, kde jsme odvážně požádali o narozeninovou slevu na vstupném. Večer jsme pak šly s holkama do Kouhouta na víně na degustační menu. Tradiční dušičková návštěva ve Vojnicích proběhla až v neděli 7.11. Obočí už měla teta zahojený, spadla z kola. V pondělí 8.11. Zdenda absolvovala svoje první vystoupení na OÚ u příležitosti vítání občánků. Jako matrikářka se představila paní Štouračová. Byla jsem naměkko, z obou. Akce covid pokračuje, tentokrát nabývá na intenzitě pro změnu varianta omikron, čísla rostou a děti jsou nuceny se ve škole 2x týdně testovat antigenním testem. Před cestou k našim jsme se raději nechali PCR otestovat, máme nárok na 5 testů měsíčně. 26.11. napadl první sníh a 28.11. začal advent. Zazimovali jsme zahradu. Koupili jsme v Bauhausu svítící hvězdu před dům a plstěnýho trpaslíka, co nevidí.

Prosinec

V prosinci jsme stejně jako loni chodili večer po dědině a hledali rozsvícená skautská adventní okna. Letos dostali šanci ti, na které se nedostalo loni, prarodiče skautů a důležité tvaroženské budovy jako OÚ(1), škola (8), školka (14) a fara (24). Proto mi moc nedává smysl, proč jsme zase dostali číslo i my (15). Mira se zúčastnil soutěže v uzlování. Rekonstrukce bitvy letos neproběhla. Čerti děti neodnesli. 8.12. se konala vánoční slavnost ve škole. Nejdříve děti pod vedením paní řídící, která byla vtipně a trefně ověšena světýlky, zazpívaly před budovou školy několik koled a poté následoval tradiční jarmark ve školním dvoře. Byla zima jako v psírni, dali jsme si svařák, nakoupili nějaké Zdenčiny výrobky a šli dom. Hned dalšího dne napadla hromada sněhu, děcka okamžitě vyrazili sáňkovat a bobovat a před naším domem vyrostl historicky první sněhulák. Padl na něj všechen sníh z příjezdové cesty, včetně kýblu na hlavě byl vysoký až po střechu. Děti absolvovali besídky ve školách i ve skautu. 17.12. byl Zdendě vyvrtán kaz a zaplombován zub, paní zubařku i nás rodiče to stálo hodně sil. O den později nás vzala Kristýna do Janáčkova divadla na Louskáčka, bylo to krásné, ale myslím, že z toho děti nemají absolutně rozum. Ještě ne. Pod okny divadla se v tutéž dobu konala demonstrace anivaxerů. Ještě před Vánoci si Mira stihl vyřídit občanku. 22.12. jsme se nechali otestovat a 24.12. ráno jel Mirek pro naše, abychom společně strávili Štědrý den. Odpoledne jsme je vzali na prohlídku unikátního slámového betléma na Jezerech. Silvestra jsme strávili u nás s Martinou a Arnoštem a Eiblama. Mira si pozval kluky – Letca, Maxe a Goofyho a myslím, že byli hoši celkem spokojení. My taky. Ať žije rok 2022 !

 

Napsat komentář dále...

2021 – music

Autor , dne 12. 5. 2021, v kategorii Aktualitky

The Cure

Tuhle britskou partičku kolem Roberta Smithe (*1959) mám s přibývajícím věkem čímdál radši. Není to hudba pro každého a je potřeba na to být v té správné psychonáladě. Kjúři jsou jedineční, nic se jim nepodobá už cca 45 let. Jejich písničky si jsou vlastně podobné, hodně drnkání a typický zpěv, a přitom má v sobě každá něco jinýho a něco navíc. Mám moc ráda Boys Don´t Cry, strach nahánějící Lullaby nebo klaustrofobickou Close To Me. Jedničkou ale zůstavá Just Like Heaven – je tak nějak divně poskládaná, ale dohromady to hrozně funguje, dlouho jen drnkání, pak trochu zpěvu, pak zase kytara, pak něco jako refrén a najednou zničeho nic konec. Na Colours of Ostrava jsem je nestihla, tak snad ještě budu mít možnost, než to s nima sekne, nebo se mnou. V roce 2019 byli uvedeni do Rock and Roll Hall od Fame a při děkovné řeči Roberta Smithe šlo i přes tradiční silný make-up lehce poznat, že už je to dědek. To není fér. Idoly by neměly stárnout.

 

Green Day

Když mně Martin přinesl v roce 1996 kazetu Dookie, aby se mně líp učilo na maturitu a na příjmačky, netušila jsem, že z toho bude láska na celý život. Uměla jsem ju nazpamět a tenhle bezva band z Kalifornie poslouchám i nadále. Pravda, Tré Coolovi od té doby přibylo pár kilo, Miku Dirntovi pár hlubokých mimických vrásek a Billie Joe Armstrong si už vlasy nejspíš barvit opravdu musí. Ale co, vypadají a hrajou pořád dobře, hodně punkrock, občas poprock, sem tam balada, za American Idiot (2004)  a 21st Century Breakdown (2009) získali ceny Grammy. Na to, že jsou na ten všechen hluk jenom tři, celkem slušnej výkon. Ale nejlepší je stejně Dookie, jako všechno, co je devadesátkový. Tehdy prostě bylo všechno lepší. This is the dawning of the rest of our lives (to není z Dookie) – a tam, kde klip k Holiday končí, klip Boulevard of Broken Dreams začíná, to jen tak na okraj.

 

Portishead

Beth Gibbons a Geoff Barrow se potkali v roce 1991 během coffee breaku na politickém mítinku Margaret Thatcherové a založili spolu hubední skupinu, kterou pojmenovali po městečku nedaleko Bristolu. Rok nato vyšla deska Dummy, za tři roky Portishead a v roce 2008 Third. Hudebníci jsou celkem tři, někdy čtyři, neradi mluví s médii, jsou plni pochyb. Jejich hudba je zvláštní, pomalá, jímavá, teskná, temná, dojemná, plná emocí, citu a pocitů, člověka vezme za srdce a donutí popřemýšlet. Zpěvaččin hlas je neodbytný a naléhavý, tohle nejde poslouchat jako kulisu, je to prostě něco special. Strašně nakažlivý, snadno se dostanuvší pod kůži. Ofiko se jejich hudební styl jmenuje trip hop. Jejich písně s oblibou předělávají jiní umělci a bývají používány ve filmech, seriálech a reklamách, hlavně Roads, Glory box a Sour times. V CZ vystoupili v roce 2013 v Praze, v následné recenzi napsala Mirka Spáčilová: Portishead jsou dnes naživo především skvělé retro do temných britských houpavých rytmů devadesátých let…no a ?

 

Tata Bojs

Když se na základce domlouvali Milan Cajs a Mardoša o přestávce mezi matikou a dějákem, že založí skupinu, asi by je ani ve snu nenapadlo, jaká z toho vznikne úžasnost. Kluci vyrostli, z Milana se stal výtvarník, bubeník a zpěvák skupiny Tata Bojs a z Mardoši vtipný autor jedinečných slovních hříček tamtéž. Přibrali k sobě další kluky a zrajou jako víno. Pro mě aktuálně česká jednička. Poslední album Jedna nula vydali v roce 2020. Jejich zatím nejúspěšním je Nanoalbum z roku 2004, jímž se táhne příběh, písně na sebe navazují, dostali za něj 4 Anděly a Mardoša k tomu napsal knížku. Na podzim 2016 koncertovali se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, bylo to strašně dobrý a vznikl z toho nezapomenutelný záznam. Myslím, že uhlazení páni symfonici v bílých košilích na Mardošovy roznožky jen tak nezapomenou. Lidi v sále ze začátku způsobně seděli a podupávali si nohou, na konci už pařili vepředu. Loni v ZR na Festivalu pod Zelenou horou málem zbořili pódium. Prostě kapela lokálního významu, jak má být.

 

Jamiroquai

Devadesátková skupina, blízká mému srdci. Britští Jamiroquai jsou skvěle namíchaný, silně návykový koktejl dobré muziky – trochu funky, trochu groove, přidej kapku soulu, hrst jazzu a špetku diska, zalijeme elektronikou a máme to. Nezaměnitelný styl a nezaměnitelný frontman Jay Kay – pružný, mrštný, pohyblivý tanečník (teda zamlada natürlich), milovník netradičních pokrývek hlavy a rychlých sportovních vozů. Není druhý takový a vlastně už není ani tenhle styl jako takový, tahle hudba už prakticky neexistuje. Tři jejich alba se dostala na 1. místo britské Top10, mají na kontě nějaký ty nominace na Brit Award, cenu Grammy a jsou zapsáni v Guinessově knize rekordů za nejprodávanější funky album všech dob. V roce 2017 přijeli do Ostravy na Colours. You know this boogie is for real !

 

Incubus

Incubus prostě miluju a vypěstovala jsem si na nich celkem slušnou závislost. Nejspíš jim to spolu tak výborně funguje proto, že se tři zakládající členové znají už od střední. Naprosto výjimečný je Brandon Boyd, pohublý, potetovaný, umělecky založený zpěvák s hlasem, který by se dal poslouchat celý den. Mám pro něj slabost, někde o něm psali, že vyhrál genetickou loterii. Dokonce i lead guitarist Mike Einziger se na něj občas zamilovaně podívá. Třetím do party je bubeník mexického původu José Pasillas. A když se k nim přidal Chris Kilmore alias DJ Kil a občas jim do toho za mixážním pultem zaškrká nebo zahvízdá a vytvoří tak nějaký nový zvuk, máme tu lehce nu-metalovej alternativní rok jako vymalovanej. Vydali celkem deset studiových alb, všichni hudebníci se ale realizují i v jiných projektech. Nejrači mám Dig, Pardon Me a Are You In ?. Nějaká fanynka na webu napsala : Always be in love with Brandon Boyd. Nejspíš jsem to byla já. Hihi.

 

Mňága a Žďorp

Myslím, že Mňága je úplně první skupina, kterou jsem začala tak nějak systematicky poslouchat. Vydrželo mně to po celý devadesátky, jejich alba z této dekády jsem znala nazpaměť. A vlastně pořád znám. Pravidelně jsem docházela na koncerty, které se v Brně konaly několikrát do roka, neboť se zde nachází silná fanouškovská základna. Už jsem to všechno slyšela tolikrát a pořád žasnu, jak je to dobrý. Je moc dobře, že se Petru Fialovi s kamarády podařilo ze zahradního domku ve ValMezu, kde zkoušeli, prorazit do světa. Složení této vskutnu specifické skupiny se čas od času obměňuje, ale Petr Fiala drží, bez něj by to už nebyla Mňága. Byl jednu dobu v blázinci v Kroměříži, dvakrát se rozvedl, má celkem 5 dětí, s Mňágou vydal dohromady 14 alb a napsal knihu. Opravdu si neumím představit, jak bych celý ty nelehký a divoký devadesátky zvládla bez M&Ž. Děkuji.

 

Foo Fighters

Foo Fighters jsou americké rockové hvězdy první velikosti. Dave Grohl dostal skvělý základ v Nirvaně (never forget), a když přibral do party Pata Smeara, nápadně připomínajícího Martininýho Arnošta a skvělýho bubeníka Taylora Hawkinse, který dostal jmého po bubeníkovi z Queenů, bylo jasný, že to bude velký. A taky je, už spoustu let. Vydali deset alb, za tři z nich dostali Grammy. Za zmínku stojí i jejich promakaný klipy. Oblíbenou píseň snad ani nelze vybrat. Jde z nich strašně dobrá energie, je vidět, že si rozumí i mimo podium. Na záznamech z posledních koncertů se mně trošku zdá, že Dave začíná být tak nějak u konce z dechem, snad je to jen tím, že se za poslední roky poněkud „spravil“. Když jsem se dozvěděla, že je Taylor Hawkins po smrti, byla to rána. Všechny koncerty jsou zrušený, všichni jsou v šoku. Co bude dál ?

 

Napsat komentář dále...

Hlíny 2018

Autor , dne 4. 3. 2019, v kategorii Aktualitky, Z domova

Podlaha v ložnici a v pokojíku, kde byly původně parkety, byla prvním počinem letošního roku na Hlinkách. Dále bylo potřeba udělat pochozím i wc2. Hned to tam vypadalo líp. Taťka nadále pracoval na elektrice, protáhl ji ven před dům, byl nainstalován nový elektroměr. Díra po starém elektroměru v Mírově pokoji bude využita jako polička. Byla dokončena dlažba na dvorku, s dlažbou před domem pomáhal Aleš. Voda ze sklepa byla vyvedena i na dvorek. Velkou jarní akcí byla výroba dřevěného domečku. Taťku to stálo to dost času a sil, ale výsledek je úžasný. Zdenda je nadšená a v domečku si často a ráda hraje. Vodárny nám nainstalovaly nový vodoměr s možností dálkového odečtu jeho stavu. Letos bylo děsný sucho a to zahradě rozhodně neprospívalo. Po čase jsme si zase vypěstovali červenou řepu a papriky (od Romči), kedlubny nám sežraly mšice úplně a špenát částečně. Máta u malin od Radky pomalu chcípá, z rozmarýny přežil jeden výhonek. Bylo celkem dost ovoce, malin a ostružin. Od obce jsme vyfasovali nový plastový kompostér. Vlivem sucha z nás letos nebyla jako tradičně cuketová velmoc, zato rajčat byl dostatek. Sklízeli jsme první rybíz a mirabelek byla jako tradičně tuna. Ořechů bylo na podzim taky požehnaně, stejně tak listí z něj. Letošní léto bylo nejteplejší v historii měření (244 let), průměrná teplota za 06 – 08 byla 22,7 stupňů Celsia. Na začátku října taťka vybetonoval garáž. Hlavní akcí podzimu však byla obávaná a dlouho připravovaná akce anhydrit. Vylití podlah v celém domě však proběhlo rychle a bez problémů. Krásná práce. Do konce roku už dům prakticky jen vysychal a těšil se, co bude dál 🙂

Napsat komentář dále...

Zdenda 2018

Autor , dne 22. 2. 2019, v kategorii Aktualitky, Zdenička

Na rok 2018 asi nebudeme vzpomínat úplně v nejlepším. V zimě Zdendě 3x prasklo ucho a pořád jsme lítali na ORL. V dubnu pro ni letěl vrutlník a byla týden v DN na neurologii. Od té doby už vlastně nic není jako dřív. Celý náš život je tím od té doby poznamenán, máme o malou strach a pořád ji sledujeme, jestli je v pořádku. Můžu říct, že s postupem času se uklidňujeme, ale pořád to nad námi visí jako strašák. Chodíme na pravidelné kontroly na neurologii a na EEG, což zatím neprobíhá moc dobře, je to nepříjemná procedura a Zdenka to moc dobře nesnáší. Bere pravidelně léky a ještě dlouho bude. Ve školce od té doby nespává, bereme ji domů po o. Kromě Ottíka a Deniska už kamárádí i s holčičkama – Adélkou a Pavlínkou. Drandí na odrážedle nebo na koloběžce, hopsá na trampolíně, jezdí s náma na kole a moc ráda si hraje na písku. Asi od poloviny roku její život významně ovlivnil britský animovaný seriál Tlaková patrola, ve kterém parta roztomilých pejsků zachraňují svět a pomáhají lidem v Adventure Bay v obtížných situacích. Stačí, aby Ryder zavolal „Všechny tlapky do centrály!“ a už to jede. Kouká prakticky jen na Tlapky, jen výjimečně se nám podaří vnutit jí nějakou jinou pohádku. Všude nosí s sebou figurky všech pejsků nebo aspoň jednoho z nich. Používá hlášky z jejich příběhů, moc dobře ví, jak funguje dron, nabiják (naviják), brýle s nočním viděním nebo tlaptulník. Taky pořád piští, kvičí nebo štěká, nedělá jenom pejska, ale i kočičku, ptáčátko nebo sovičku, které je potřeba pohladit, pochovat nebo se na ně aspoň podívat. To, že v jednom kuse provokuje Míru a zlobí s ním, nebudu ani zmiňovat. To je jasný 🙂

Napsat komentář dále...

Dobešovi v UH

Autor , dne 5. 7. 2018, v kategorii Aktualitky, Naše cesty

V Uherském Hradišti a okolí jsme strávili pár dní na počátku května. Společnost nám dělali Gallovi a bylo to s nima moc fajn. Ubytováni jsme byli v centru, odkud to bylo všude blízko. Přes den se jezdilo na kole různými směry, odpoledne jsme šli vždy buď já nebo taťka spát se Zdendou. Večery jsme pak trávili procházkami po městě. V Hradišti jsem nikdy nebyla a musím říct, že to je pěkné město, hlavním náměstím je Masarykovo s kašnou s piniovou šiškou nahoře a kostel sv. Xavera. Kolem staré radnice se dá snadno dojít na Mariánské náměstí, jemuž jak název napovídá vévodí mariánský morový sloup. Odtud už byl jenom skok kolem Slováckého divadla k řece Moravě k přístavišti. Plavbu lodí si necháváme v záloze pro další období. Ale jelikož jsme hlavně sportovci, zajímavější pro nás byly naše cyklovýlety. Prvního dne se jelo na jih, směr Kunovice, kolem letiště a přes nýtovací most v Kostelanech a dál podél řeky Moravy zpět. Druhý dne jsme vyrazili na východ Prakšickou vrchovinou. Navštívili jsme rozhlednu Rovnina a šusem sjeli do Hradčovic, Vlčnova a Hluku, kde jsme kvalitně poobědvali. A zpět opět podél Moravy. Posledního dne nás čekal Baťův kanál. Napojili jsme se na něj hned za Hradištěm a dorazili tak až ke Spytihněvi, kde se u malé vodní eletrkány spojil s Moravou. Lehce jsme se občerstvili v autokempu Pahrbek a pak už to byl jenom kousek do Napajedel, kde jsme poobědvali v Pivovaru Chmelnice. Dali sme si místní pivo, děcka si zablbli na hříšti, spokojení byli všichni. Domů se jelo stejnu cestou, příjemnou a pohodlnou. Kola se nám i letos náramně vyvedly a už teď se těšíme na příští rok.

Napsat komentář dále...

Dobešovi v HU

Autor , dne 23. 6. 2018, v kategorii Aktualitky, Naše cesty

Letošní jarňáky jsme nestrávili ani u moře, ani na horách, ale v Maďarsku. Jako dopravní prostředek nám skvěle posloužil vlak, pohodlný, vyhřátý, s připojením k internetu. České dráhy – národní dopravce. Konec reklamy. Budapešť je krásná, kdo tam byl, dá mi jistě za pravdu. Hotel jsme měli kousek od nádraží Nyugati, kde nás vlak krátce po poledni vysadil. Hned jsme se nedočkavě vydali na průzkum okolí – nejen, abychom zjistili, kde a za kolik se budeme stravovat, ale taky nasát atmošku. Bazilika sv. Štěpána (pojmenovaná na počest 1.uherského krále Štěpána, nejvýznamější duchovní stavba v Maďarsku), Tlustý policista (socha z roku 2008, hladí se mu panděro pro štěstí), Széchenyiho řetězový most přes Dunaj (ve skutečnosti je visutý), Malá mořská víla (sedí na kandelábru a pohlazení po koleni přinese štěstí), Dunajské boty (připomínka masakru Židů vhozených za války do Dunaje), Parlament (nejrozlehlejší budova Maďarska – 268 m dlouhá, 691 místností, výška kupole 96 m), socha poručíka Colomba v životní velikosti z roku 2014 včetně psa 🙂 Další den jsme pokračovali v prohlídce města opačným směrem – po slavné Andrássyho ulici jsme se dostali přes Náměstí hrdinů (sloup uprostřed s archandělen Gabrielem je 36 m vysoký, kolem v půlkruzích králové a vůdci z maďarské hisorie) do městského parku, kde se nachází termální Széchenyiho lázně (prameny mají cca 75 stupňů a vyvěrají z hloubky 1256 m), hrad Vajdahunyad, socha tajemného Anonymouse (pro štěstí se sahá na pero, co drží v ruce) a v zimě také kluziště. Zpátky na Oktogon jsme se svezli metrem, a to jeho nejstarší linkou – žlutou M1. Stanice byly vykachlíkovaný, do vagónů táhlo a různě to v nich skřípalo, ale byl to zážitek. Koleje nejsou uloženy moc hluboko, cca do 5ti metrů a třese se zem, když podzemní dráha projíždí. Poslední den našeho pobytu jsme se vydali do Tropicaria. Jde o největší mořské akvárium ve střední Evropě (3000m2) s vyhlídkovým tunelem, kde jsme nemohli spustit oči z až dvoumetrovejch žraloků. Součástí je i tropický prales, kde bylo nesnesitelný vedro a co chvilku se tam setmělo, zablýsklo a sprchlo 🙂

Napsat komentář dále...

Hlinky 2017

Autor , dne 27. 2. 2018, v kategorii Aktualitky, Z domova

V roce 2017 taťka položil dlažbu na dvorek a hned to tam vypadá líp. K bazénku a pískovišti přibyla trampolína, kde děcka trávily v létě spoustu času. Na zahradě se letos urodily hlavně jahody a blumy, které jsme zpracovali do marmelád. Dost bylo i malin a cuket, hlavně těch žlutých, rajčat, jablek a švestek bylo tak nějak středně, hrušek celkem 12. Zasázela jsem nové druhy půdopokryvek. K plotu na konci zahrady se daly túje od souseda Macháčka, z nichž přes léto tři uschly. Na volnou plochu po uschlý révě jsme umístili sazenice rybízu, některé byly od našich, některé od Kinskýho ze Žďáru. Premiérově jsme letos vyráběli ořechovku z nezralých ořechů, posbíraných na sv. Jána. Byla hrozně dobrá a určitě to nebyla poslední várka. V září přijel pikr Aleš a vyrovnával terén před domem, k čemuž použil bordel zpod parket, které jsme prodali Janinýmu bratrancovi do Holubic. Na podzim probíhala oprava silnice na Hlinkách, takže se nám tam odteď bude krásně jezdit. V říjnu a listopadu u nás brigádničil Arnošt, dělal na omítkách, kapse pro posuvné dveře a hlavně na komoře, kam byly umístěny vyklápěcí dveře na půdu. V listopadu nám byly namontovány garážový vrata. Moc pěkný. A pak nám domek usnul zimním spánkem …

Napsat komentář dále...

Míra – 11 let

Autor , dne 10. 1. 2018, v kategorii Aktualitky, Mireček

Nevím, jak ostatním, ale mně teda přijde úplně neuvěřitelný, že má náš Mirďa už 11 let. A jak je teď i pěkně ostříhanej, tak už vypadá jako kluk, téměř teenager, nikoli jako děcko. A koníčky má rovněž teenagerovské – PC a mobil. Na komplu hraje hlavně GTA nebo Mafii. Mobil dostal až na Vánoce, pravděpodobně jako poslední ze třídy a od té doby ho samozřejmě nedal z ruky. Většinou na něm sjíždí nějaká ta závadná videa, lajkuje, hejtuje, sleduje a odebírá. Prozatím neyoutuberuje. Na jaře a v létě byla jeho velkým koníčkem Rubikova kostka. Nedělal prakticky nic jinýho, jen skládal. Taťka mu koupil několik variant kostky, skládali s ním i někteří spolužáci, jednou se sešli u nás v kuchyni, a to byl rambajz, má k tomu i takový speciální stopky. V zimě bylo krásně zamrzlo, tak propadl bruslení, na rybníku nebo na zimáku, dokonce jsme mu i koupili hokejku. V červnu se opět účastnil tradičních tvaroženských hodů, jeho tanečnicí byla tentokrát Anetka Pejřilová. Na výzo měl samý. Přes prázdniny absolvoval vědecký příměšťák v Pozořicích a skautský tábor ve Smraďavce u Buchlovic. V září nastoupil do páté třídy. Už nechodí do družiny, z kroužků ve škole má vědu a deskovky. S pěveckým kroužkem i nadále připravují pásmo pro občánky a jubilanty. Ve skautu patří k Tygrům a schůzky v klubovně mívají ve čtvrtek. Taky pokračuje v trénincích badmintonu, někdy si zahraje i s námi, rodiči. V létě absolvoval badmintonový kemp v Chovatsku. Je to pořád fajn kluk, se kterým se dá domluvit, ale někdy už začíná mít takový pubescentní projevy typu OMG a WTF 🙂

Napsat komentář dále...

Zdenulka – 3 roky

Autor , dne 3. 1. 2018, v kategorii Aktualitky, Zdenička

V závěru roku 2017 dovršila naše malá píšťalka tří let. Už to není žádný miminko, ale pořádný děcko. Od září chodí do školky a musím uznat, že ji to zase posunulo o kus dál, nejen v oblíkání a jídle, ale i ve vyjadřování. Její značkou v šatně je kuřátko a nejvíc se kamarádí s Denisem a Pavlínkou, ale hlavně s Otíkem, se kterým se údajně i pusinkuje. Tak nevím, jestli s tím nezačíná příliš brzy 🙂 Dalšími zajímavými jmény v její třídě Medvídků je určitě Kyštoft (Kryštof) a Fafaelka (Rafaelka) .-) Oblíbenou má paní učičku Ivanku.  Zdenda vstává ráno spolu s Mírou, dá si mlíko a u toho kouká na Včelku Máju a na Obláčkový chléb. Většinou nám ráno Míra uteče, ale někdy se zadaří a odcházíme z domu společně. Domů se Zdenda vrací po o a potom si jde lehnout. Když se vyspí, bývá už doma Míra, tak spolu zlobí, a když následně dorazí i živitel rodiny, tak to už u nás bývá hodně veselo. Zdenka po taťkovi hopsá a balancuje mu na nohách, on ju vyhazuje a dělají hrozný blbiny, na který se odmítám dívat. Mezi její další oblíbený činnosti patří hopsání po postelích, skládání puzzle, domina, kostek nebo dráhy, rozhazování věcí a následné odmítání to uklidit. Vždycky před spaním čteme pohádku. Zdenka ráda zpívá písničky ze školky a mezi její oblíbené neškolkové písně patří Nafrněná, Despacito a Když nemůžeš, přidej víc. Říká nám hezky maminko a tatínku a má i další svoje zábavný slovíčka jako žíjek (řízek), ogut (jogurt), žabíško (jablíčko), mežlinka (zmrzlinka), čuška (hruška) nebo žíjátko (lízátko). Ze sloves mě nejvíc baví její řeknout, vezmout nebo uteknout. Když tohle píšu, myslím na ni a musím se usmívat, jak máme všichni díky ní bezvadnej život.

Napsat komentář dále...

Léto u babi a doda

Autor , dne 15. 8. 2017, v kategorii Aktualitky

Drahnou část letošních prázdnin jsem strávili a babičky a dědy na Vysočině. Aby ne, je tam krásně a vzorně se zde o nás starají. Hned zpočátku prázdnin, krátce po tradiční petropavlovské pouti, Zdenka uklouzla na štěrku před barákem a škaredě si odřela obličej, jak je níže zachyceno na několika fotografiích. Brala to ale celkem statečně a dál lítala za psem Jackinou a za kočičkou, chodila na průlezky a na houpačky na hřiště a běhala jak splašená. A Míra samozřejmě s ní. Chodili jsme nakupovat a na procházky a na zahradu a na louku a na návštěvy za kamarádama. Podnikli jsme spolu výlet do Nového Města ke Třem křížům, odkud byl krásný výhled do krajiny. Taky výšlap na Paseckou skálu s procházkou na Milovy se moc povedl. A jako třešinku na dortu jsme absolvovali osmikilometrový okruh kolem Bobrové, který Zdenka ušla skoro celý sama. Po červený na Radešín, pak polňačkou k táboru u Podolí a přes Gohialův kámen a Kalvárii šupky domů, kde už na nás čekala večeře a babi s dědou (dodem). U našich je vždycky fajn a letos v létě tomu nebylo jinak.

Napsat komentář dále...

Nejnovější příspěvky