www.dobesovi.cz

Na konci srpna 2015 jsme na Radešíně oslavili dědovy sedmsedátiny. Kromě nás, dětí s rodinami, přišli i Podoláci, Bystřičáci, teta ze Skale a Sobotkovi. Po moc dobrý svíčkový jsme si dali kafe a udělali pár památečních snímků. Zlatým hřebem dne bylo představení Knihy Roháčků, kterou má na svědomí bratr Jiří s Marikou a která mapuje historii naší rodiny, žijící v Bobrové na čp. 60, až do roku 1700. Pravidelným čtenářem této knihy je náš Mireček, už to zná nazpaměť a neustále nás informuje o tom, kdo má kdy narozeniny a kdo kdy umřel. Celá akce proběhla dost rychle, děda nechtěl nikoho moc dloho obtěžovat, tetky a strejci pak ještě poseděli u našich v nově vydlážděném průjezdu. To je síla, sedmdesát !!!

PS: Přiložená fotka přijde zarámovat a pověsit na čestné místo na zeď.

V červnu 2015 jsme navštívili Otevřenou zahradu na ulici Údolní v Brně. Už jsme tam byli poněkolikáté, protože tam chodíme s Axou brigádničit v rámci Týdne společenské odpovědnosti. Je to vlastně takové vzdělávací a poznávací centrum, v budově se konají semináře a přednášky a v okolní zahradě jsou různá výuková stanoviště a taky normální záhonky se zeleninou a květinama. Mirečka nejvíc zaujalo stejně jako všechny ostatní děcka stanoviště Vodní tok a taky stanoviště Cesta světla s pěti otočnými zrcadly. Toho dne zde probíhalo otevření Boromejské zahrady s grottou, zazpíval zde pěvecký sbor a v dolní části areálu byl prezentován automobil na elektriku. Celkově je to tam moc pěkný, skvělý místo pro odpočinek, procházku, hru či vzdělávání a určitě to tam stojí za návštěvu.

Letošní mírná zima nám umožnila brzy zahájit práce na domku. Pouhé dva dny ležel na zahradě poprašek sněhu, jinak ani ťuk. V únoru jsme přivezli od našich cirkulárku a pořezali dřevo. Již na začátku března jsme zahájili výsev rajčat, brokolice, květáku a kedluben do kelímků a následně i další zeleniny ven na záhony. V půli března nám přivezli cihly, nalepili jsme ipu a taťka začal stavět zdi budoucí garáže a pak i Mirečkova pokoje. Nakoupili jsme roxory a třmínky, taťka vyrobil bednění a 5.6. se dělal věnec na nosných zdech. Na zahradě jsme zasadili 4 hlavy bílého vína od Blanky, levanduli, meduňku, mátu a taky experimentálně brambory do ořechového listí. Na nově vytvořený záhon vzadu u plotu jsme píchli rajčátka a cukety. Letos jsme sklízeli první jahody, maliny a ostružiny. Na začátku prázdnin nám přivezli trámy a v průběhu léta pak probíhalo jejich broušení, natírání a následně i umísťování do připravených kapes, s čímž nám notně pomáhali brigádníci Aleš s Filipem a bratr Miry. Rovněž se podařilo vybourat otvory pro vrata do garáže a okna do obýváku a nad ně usadit íčka. Marmeládu jsme letos vyráběli z kombinace mirabelek, žlutých blum, ananasu a trochy meruněk, kterých bylo letos zoufale málo. Zato bylo dost blum a švestek. V září začaly padat vlašské i lískové ořechy. Rajčata shnily z důvodu chladného a vlhkého konce prázdnin. Cuket byla hromada a sklidili jsme celkem 7 dýní hokkaido. Palivová polena byla přeskládána ze dvora ke zdi nářaďovny.

Hned na začátku je potřeba jasně říct, že za všechno může teta Veronika. Prvního šneka, slyšícího na jméno Eman, nám přivezla na konci roku 2013 a v lednu 2014 jsme dostali šneka druhého, kterému říkáme Eman dvojka, aby se to nepletlo. Emani žijí celkem spokojeně u nás v obýváku na parapetu v plastovém boxu z Ikey. Jako podestýlku mají kokosovej substrát, kterej kupujeme v lisované podobě a nesmí chybět sepiová kost. Na jídlo dostávají nejčastěji okurky, občas i nějaký to ovoce nebo jiný druh zeleniny. Druhově se jedná o oblovku žravou, která patří mezi největší suchozemské plže. Oproti jiným domácím mazlíčkům s nima není moc zábava, ale jejich chov není náročný a jejich srst nezpůsobí nikomu žádnou alergii. Jsou aktivní hlavně v noci, Eman 1 je takovej odvážnější, vylézá z krabice ven a nebojí se cestovat, Eman 2 je raději zahrabanej. Oba mají rádi osvěžení pod tekoucí vodou. Mirek se těší, až se nám rozmnoží a uděláme jim na zahradě výběh. Jen přes mou mrtvolu.

Pravidelná jarní návštěva tety Veroniky letos připadla na druhý květnový víkend. V dopoledních hodinách jsme navštívily stálou expozici Moravské galerie na Husově ulici, kterou jsme shledaly velice zajímavou. Naší druhou zastávkou byla Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty MU. Prohlídka skleníků i venkovní části se nám líbila a my si pořídily spoustu pěkných fotek. Na oběd jsme zaskočily k Sherlockovi poblíž Jakubského náměstí. Ještě jsme si pohrávaly s myšlenkou návštevy kostnice, ale nakonec jsme to zavrhly a vyrazily směr Zelný trh. Moravské zemské muzeum sídlící v Ditrichstějnském paláci nabídlo expozici Zaniklý život na Moravě a výstavu nerostů, kde jsme k našemu překvapení našly i šutry z okolí Bobrové. Trochu odpočinku jsme si dopřály v Biskupském dvoře, kde jsme spočinuly na lavičce a vystavily tvář zapadajícímu slunci. Večerní představení v HaDivadle s názvem Doma u Hitlerů bylo úžasné a nebála bych se ho zařadit mezi TOP 3, co jsme kdy viděla. Jedná se o příběhy z führerova života, které napsal Arnošt Goldflam a které jsou v repertoáru divadla již od roku 2007. V roli Adolfa Hitlera exceloval Petr Jeništa jako host 🙂

Na začátku srpna 2013 jsme byli na dovolené a o zahradu se nám vzorně starala Jane. 14.8. jsme betonovali základy, za chvilku to bylo hotový díky pomoci dědy, bráchy a Aleša. Nadále pokračovala sklizeň ovoce a zeleniny, zvlášť se nám vydařila rajčata. Jejich konzervace se nepovedla, ovšem marmeláda je výtečná. Následovala marmeláda z hrušek. Do toho Mirek obouchával staré omítky na dvorku a prořezal ořech. Září bylo studené a deštivé a spousta rajčat už nestihla dozrát. Uskladnili jsme jablka, mrkev a červenou řepu, vyloupali fazole a zasadili jahody. Úroda ořechů byla letos gigantická, sušáky z loňska nestačily. Na počátku října nečekaně vyrostla brokolice. Petrželovou nať jsem si dala zamrazit a dělá tak v mrazáku společnost rukole, kerblíku, kopru, špenátu a mangoldu. Mirek přeházel kompost a sklidili jsme okrasné dýně. Některé jsme si dali do kuchyně, další před dům. Betonování desky proběhlo nadvakrát – 30.10. a 13.11. Mirek vykopal díry, usadil revizní šachtu, položil trubky, zasypal, vyrovnal a udusal okolní terén, položili jsme kari sítě a vysadili vrata. Akce dopadla dobře, protože měl Mirek všechno výborně naplánováno, propočítáno a připraveno. Listopad byl teplý a my konečně zasadili maliny a ostružiny a taky šeřík od paní Svobodový. Ostříhala a nasušila jsem bylinky. Babi mi pomohla zasadit česnek a tulipány od Radky. Dne 13.12. nám Vasil dovezl dřevo a o dva dny později se nám konečně podařilo zrýt zahradu.

Přiložené snímky byly pořízeny v sobotu 7.9.2013 odpoledne v lesích mezi Radešínem a Bobrůvkou, kam jsme se s tetou a Veronikou vypravily na houby. Stejně jako dopoledne v Hoře i zde převládaly babky, některé mladé a pěkné, jiné již staré babizny, ale nechej to tam 🙂 Občas jsme sice narazily na nějaký zajímavý kousek, dokonce jsme každá našla i jednoho praváčka, ale časem to už začínala být trošku nuda. Plnej košík babek. Naštěstí se nám v závěru podařilo najít semeniště suchohříbků mezi kameny u obory, tak jsme si trochu spravily chuť. Občerstvení na hotelu v Radešíně jsme si toho dne plně zasloužily. Domů šel Mireček pěšky s tetou Veronikou po červené.

Začátek června byl velice deštivý a do ČR přišly povodně. Pršelo a pršelo. 10. června nás zaskočil brutální přívalový déšť a kroupy. Docela jsme se divili, že to zahrada přežila. Taťka řezal beton v průjezdu a z takto získaného materiálu vytvořil cestičku vedoucí nahoru do zahrady. Když konečně přestalo pršet, tak jsme zasázeli kedlubny, měsíční jahůdky a bylinky – pažitku, bazalku, tymián a majoránku. Taktéž proběhl výsev ředkvičky. Cuketu od babi sme píchli mezi rajčata. Následovala brokolice, slunečnice, kukuřice a fazole. Na konci června přišla pro změnu vlna veder, bylo přes třicet a za zahradě to všechno rostlo jako blbý. Zalívali jsme jak voteklí. Mirek vyrobil kompostér a zasadil dýně. Letošní léto bylo sice suché, ale hodně teplé a my se radovali, jak nám to všechno na zahradě pěkně roste. Na začátku července přijel Robin. Na 104 a 285 se udělaly nový rýny, nádrž na vodu byla přemístěna ke zdi a v průjezdě byla zbourána příčka a zhozeny prkna ze stropu. Začala sklizeň – ředkvičky, cuketa, salát, rukola a hrášek. Začaly zrát maliny. Setřásli jsme špendlíky a Mirek z nich udělal výbornou marmeládu. Následovala marmeláda z meruněk, který k nám padají od souseda Koudelky.

Letošní pouť se v Bobrové konala poslední červnový den. Hned dopoledne jsme to šli obhlídnout. Tradičně se na náměstí konala přehlídka historických vozidel a motocyklů. Mireček byl nadšen a u všech vystavených kousků jsem ho musela vyfotit. Následoval rodinný oběd na svatebním porcelánu. Odpoledne se vyčasilo a vyrazili jsme na Horní podruhý. Tentokrát se Míra věnoval atrakcím, nejvíc ho zaujal nafukovací hrad a samozřejmě autodrom.  Taky jsme stihli navštívit v tzv. staré škole výstavu panenek, které opravuje teta z Podolský. Na Trakalce jsme si dali se Šubertíkama pivo a pokračovali v krasojízdě pro změnu se Šiljegovejma na hřiště, kde se konal tradiční turnaj ve fotbale. Shrnutí : pouť se vydařila, počasí proměnlivé 22 stupňů, lidí docela dost.

Letošní velikonoce pro nás byly výjimečné tím, že jsme poprvé trávili velikonoční pondělí ve Tvarožné. O víkendu jsme ještě v Bobrové stihli namalovat vejce, nazdobit perníčky, uplést pomlázky a vymrskat babi, tetu Radku a tetu Markétu. A v pondělí 1.dubna to vypuklo ! Ráno sice lehce mrzlo a všude lezely zbytky zmrzlého sněhu, ale to neodradilo Mirečka s tatínkem Dobešem ani Maxíka s tatínkem Jágerem, aby se vypravili vymrskat svoje kamarádky ze školky a jejich maminky. Pro jistotu jsem jim udělala seznam s čísly popisnými, aby se na někoho nezapomnělo 🙂 Dle sdělení tatínka byli kluci moc šikovní, na každý štaci řekli básničku a někde byli dokonce i pozváni dál. Mirci přišli až ve dvě odpoledne, Mireček měl plnej batůžek vajíček a dobrůtek a taťka si šel hned lehnout :-)))