www.dobesovi.cz

Do školy se Míra moc těšil a konečně se dočkal. Od září chodí do 1.třídy u nás ve Tvarožné. Sedí v prostřední řadě u okna, skoro všechny děti dobře zná ze školky. Paní učitelka je chválí, že se sešla dobrá parta a že jsou všichni moc šikovní. Je jich 10 kluků a 3 holky. Každý den mají 4 hodiny a po obědě bývá Míra v družině. Chodí na angličtinu a do pěveckého kroužku. V pondělí mívá skauta. Níže si můžete prohlídnout fotky z několika proběhlých akcí. První je vítání občánků, kde měly děti z pěveckého kroužku vystoupení. Po jeho skončení měly děti předat dárek rodičům. Náš hoch to úplně netrefil a obdaroval pana starostu 🙂 Následují dvě fotky z oslavy Mirečkových a Terezčiných narozenin na faře. To byl bugr, ale děcka si to užily a to je hlavní. Nejvíc se jim myslím líbilo, když vypadl proud. Pak tu máme obrázky ze dne otevřených dveří v ZŠ, který proběhl na konci listopadu. Najednou jsme viděli to naše dítě úplně jinak, než jsme zvyklí. Nakonec přidávám fotky z návštěvy u Šubertů v Čáslavi a z Vánoc, kde měl Mireček největší radost z hodinek a z mapy České republiky.

I když už je Míra školák, chtěla bych na tomto místě vzpomenout na poslední školkový týden. Míra chodil do školky vždycky rád, a od té doby, co tam paní učitelka Simonka začala vést kroužek angličtiny, tak tam chodil ještě radši 🙂 Předposlední den školky odpoledne byli naši milí předškoláčci pasovaní na školáky. Příští rok bude na školáka pasován i Gába Školák. Konalo se to v rámci zahradní slavnosti, která se konala jak již název napovídá na školní zahradě. My rodiče jsme zajistili občerstvení a oblíbený klaun Čiko zajistil zábavu. Děcka to moc bavilo a nás taky. Paní učitelky se se všema předškoláčkama rozloučily a bylo vidět, že jsou naměkko. Vždyť s některými tu strávily čtyři roky. My sme byli naměkko taky. Následující den byl poslední. Před školou se Míra symbolicky potkal se svým velkým kamarádem Pavlíkem. Nesmělo chybět tradiční mávání z okna. Naposledy jsme vyfotili třídu, šatnu a nástěnku s obědama, kterou Míra každý ráno četl. Úplně poslední je fotka u Mirečkový skříňky se stromečkem. Po prázdninách už ju dostane zase někdo jiný. Finito. Konec srandy.

Přiložené snímky byly pořízeny v sobotu 7.9.2013 odpoledne v lesích mezi Radešínem a Bobrůvkou, kam jsme se s tetou a Veronikou vypravily na houby. Stejně jako dopoledne v Hoře i zde převládaly babky, některé mladé a pěkné, jiné již staré babizny, ale nechej to tam 🙂 Občas jsme sice narazily na nějaký zajímavý kousek, dokonce jsme každá našla i jednoho praváčka, ale časem to už začínala být trošku nuda. Plnej košík babek. Naštěstí se nám v závěru podařilo najít semeniště suchohříbků mezi kameny u obory, tak jsme si trochu spravily chuť. Občerstvení na hotelu v Radešíně jsme si toho dne plně zasloužily. Domů šel Mireček pěšky s tetou Veronikou po červené.

Dycky sem měla takovej neodbytnej pocit, že náš Míra není moc šikovnej ani zručnej. Ale když jsem viděla, jaký nádherný výrobky přinášel ze školky, musela jsem svůj názor přehodnotit. Nevím, do jaký míry dětem pomáhají paní učitelky, ale tak jako tak je to krása a všechno si to schovám na památku. Výběr je k prohlédnutí níže, něco je normálně z hodin a něco je z kroužku keramiky, který Míra navštěvoval jako předškolák. Kdyby to někdo náhodou nepoznal, tak hned první obrázek je hrad. Následuje zápich čert a drak a korále z těstovin a dýňák. Na osmým obrázku děti zvěčňovaly Santon a Mirečkův je ten nalevo nahoře. Dále tu máme zvířátka z plastelíny. A konečně dílka z keramiky : ruka, ptáček, sova, kytka, stojánek na pastelky. Moje nejoblíbenější je však kočička, ta prostě nemá chybu 🙂

Letošní pouť se v Bobrové konala poslední červnový den. Hned dopoledne jsme to šli obhlídnout. Tradičně se na náměstí konala přehlídka historických vozidel a motocyklů. Mireček byl nadšen a u všech vystavených kousků jsem ho musela vyfotit. Následoval rodinný oběd na svatebním porcelánu. Odpoledne se vyčasilo a vyrazili jsme na Horní podruhý. Tentokrát se Míra věnoval atrakcím, nejvíc ho zaujal nafukovací hrad a samozřejmě autodrom.  Taky jsme stihli navštívit v tzv. staré škole výstavu panenek, které opravuje teta z Podolský. Na Trakalce jsme si dali se Šubertíkama pivo a pokračovali v krasojízdě pro změnu se Šiljegovejma na hřiště, kde se konal tradiční turnaj ve fotbale. Shrnutí : pouť se vydařila, počasí proměnlivé 22 stupňů, lidí docela dost.

Letošní velikonoce pro nás byly výjimečné tím, že jsme poprvé trávili velikonoční pondělí ve Tvarožné. O víkendu jsme ještě v Bobrové stihli namalovat vejce, nazdobit perníčky, uplést pomlázky a vymrskat babi, tetu Radku a tetu Markétu. A v pondělí 1.dubna to vypuklo ! Ráno sice lehce mrzlo a všude lezely zbytky zmrzlého sněhu, ale to neodradilo Mirečka s tatínkem Dobešem ani Maxíka s tatínkem Jágerem, aby se vypravili vymrskat svoje kamarádky ze školky a jejich maminky. Pro jistotu jsem jim udělala seznam s čísly popisnými, aby se na někoho nezapomnělo 🙂 Dle sdělení tatínka byli kluci moc šikovní, na každý štaci řekli básničku a někde byli dokonce i pozváni dál. Mirci přišli až ve dvě odpoledne, Mireček měl plnej batůžek vajíček a dobrůtek a taťka si šel hned lehnout :-)))

V rámci přípravy předškoláčků na první třídu probíhaly letos na jaře ve školce tzv edukativní hodiny. Protože je předškoláků hodně, byli jsme rozděleni na dvě skupiny. Prvních pět hodin se odehrávalo ve školce pod vedením nějaký učitelky z Brna. Děcka rozcvičovaly a uvolňovaly ruku, dělaly obloučky, spojovaly čárkama body, hledaly cestu bludištěm, překreslovaly obrázky podle vzoru a dělaly různý další úkoly, viz.níže. Tohle má Míra zmáknutý, tady ty logický úkoly ho baví a dělá je už dlouho. Horší pro něj bylo třeba poskládat obrázky, jak jdou logicky za sebou. Paní učitelka na děcka zkoušela i docela vysokej level s nadřazenejma a podřazenejma a mnohoznačnejma slovama a někteří to dokonce i dávali. Docela trapné bylo, jak některé maminky napovídaly, aby to náhodou nevypadlo, že mají debilní děti :-))) Na konci mně paní učitelka sdělila sladké tajemství, že je Míra ready pro školní docházku, že je sice pomalej, ale precizní. Další hodiny probíhaly ve škole pod vedením paní učitelky, která je bude učit v první třídě. Paní učitelka nám řekla mnoho užitečných informací ohledně první třídy, vyjádřila svůj nesouhlas s odklady školní docházky a zapochybovala u smyslu edukativních hodin 🙂 Děcka zase dělaly úkoly na papíře nebo seděly v kroužku a povídaly si. Ukázalo se, že Mireček se jako jedinej jmenuje po tatínkovi a  že jako jedinej nemá sourozence. Prostě exot.

Letos na Aleša absolvovali Skřítci svoji první skautskou výpravu na chatu Jelenici. O plánované akci Míra mluvil několik týdnů a nemohl se dočkat. V 9 hodin kluk s menší ostudou (Přijdeš za mnou? Za kolik to bude minut?) odjel. Být celý den bez Míry bylo velmi nezvyklé a divné. V pět hodin jsme pro něj nedočkavě jeli. Zaparkovali sme auto u cedule a kus šli pěšky, kolem byl ještě sníh. Děcka sme zastihli v běhu, lítali po lese a přeskakovali potůček, špinaví jak prasata, ale nadšení. Míra si v tom shonu ani nestihl sundat batůžek, všechno jídlo prý snědl už po cestě. Postupně se dotrousili i ostatní rodiče. Opekli jsme si špekáčky a nevycházeli z údivu, co všechno tahal gurmán Martin Školák z batohu a dával na oheň! Zanedlouho nám začala být zima, a tak jsme se vydali k domovu. Cestou jsme míjeli Letce, jak se pokoušeli dostat zapadené auto z podmáčené louky.

A máme tu další noc kostelů. Tentokrát jsem navštívili kostely dva, první v Blažovicích (kostel Nejsvětějšího Srdce Páně) a druhý v Pozořicích (kostel Nanebevzetí Panny Marie). Mira se s náma opět vyšplhal do věží obou kostelů. Věže byly nakonec celkem tři, protože v Pozořicích mají dvě kostelní věže.

V kostele v Blažovicí jsme našli zmínku o Tvarožné: (dále…)

Uprostřed Vaňkovky jsem narazil na červené závodní Ferrari. Tak jsem si říkal, že by se mohlo líbit i našemu Mirďovi a že ho vezmu do Brna. Druhý den tam stál i stánek s logem Masarykova okruhu. Chystaly se na víkend závody Ferrari! Tak jsme šli. Mirďovi první závody a moje vlastně taky 🙂 Vyrazili jsme až v sobotu odpoledne, protože jsme chtěli jít jenom na hlavní závod. Po zaplacení vstupného jsme se natěšení rozběhli k hlavní bráně. Pán od pokladny nás volal zpět, prý bych měl vzít klukovi ucpávky do uší. Nechápal jsem ze začátku proč potřebuje ucpávky, ale hned po startu první skupiny aut to bylo jasné. Koukl jsem okolo, ucpávky měla v uších jenom malá holčička v řadě vedle nás, ostatní si to užívali se vším všudy.