www.dobesovi.cz

Drahnou část letošních prázdnin jsem strávili a babičky a dědy na Vysočině. Aby ne, je tam krásně a vzorně se zde o nás starají. Hned zpočátku prázdnin, krátce po tradiční petropavlovské pouti, Zdenka uklouzla na štěrku před barákem a škaredě si odřela obličej, jak je níže zachyceno na několika fotografiích. Brala to ale celkem statečně a dál lítala za psem Jackinou a za kočičkou, chodila na průlezky a na houpačky na hřiště a běhala jak splašená. A Míra samozřejmě s ní. Chodili jsme nakupovat a na procházky a na zahradu a na louku a na návštěvy za kamarádama. Podnikli jsme spolu výlet do Nového Města ke Třem křížům, odkud byl krásný výhled do krajiny. Taky výšlap na Paseckou skálu s procházkou na Milovy se moc povedl. A jako třešinku na dortu jsme absolvovali osmikilometrový okruh kolem Bobrové, který Zdenka ušla skoro celý sama. Po červený na Radešín, pak polňačkou k táboru u Podolí a přes Gohialův kámen a Kalvárii šupky domů, kde už na nás čekala večeře a babi s dědou (dodem). U našich je vždycky fajn a letos v létě tomu nebylo jinak.

Letošní cyklistickou sezonu (moji a Mirečkovu) jsme zakončili báječným výletem na jih. Z Hustopečí jsme se vydali po cyklostezce Krajem vína André. Vyšlapali jsme brutální kopec a pak sjeli do obce Kurdějov, kde se nachází opevněný kostel sv. Jana Křtitele ze 14.století. K obědu jsme si zde dali koleno a zbytky dali přítomným kočkám. Poté jsme vyšlapali další brutální kopec na horizont a odtud sešup do Horních Bojanovic. A opět kopec a opět sešup až k ZD Němčičky. Odtud kolem bobové dráhy brutálním kopcem na rozhlednu Kraví hora, krásnou, dřevěnou, 15 m vysokou, postavenou v roce 2006. Sešupem jsme se dostali do obce Kobylí, kde jsme se občerstvili v místním pajzlu. A co bylo dál ? Samozřejmě že kopec do obce Vrbice, při jehož zdolávání jsme ozobávali víno, které dozrávalo na okolních vinicích. A dolů do Bořetic a zase nahoru a zase dolů kolem rozhledny Slunečná do Velkých Pavlovic. A všude kolem vinice a sem tam nějaký ten výstřel. Cesta podél dálnice zpět do Hustopečí byla nekonečná. Domácí pivovar v Hustopečích měl bohužel zavřeno. Celkově konstatuji, že tečka za letošním rodinným cyklovýletováním byla důstojná, 40 km dlouhá, s převýšením 525 metrů.

Čas letí jako splašená herka a ačkoli se tomu dá jen těžko uvěřit, letos na počátku srpna to bylo již deset jet, co jsme si s taťkou řekli na Radešíně ANO. Prožili jsme spolu kus života, nejdřív svobodného bezstarostného, nyní máme život s malými starostmi a ten s těmi velkými je teprve před námi. Snad to zvládneme a pokud budeme spolu, zvládneme to určitě.

Děkujeme všem, kteří strávili tento slavnostní den s námi a nenechali nás v tom samotný. A opět nám celý odpoledne propršelo, jako minule 🙂

Mad men (Šílenci z Manhattanu), americký seriál, 2007-2015 na kabelovce AMC.

Donald Draper je borec. Úspěšnej a pohlednej týpek, který pracuje jako kreativní ředitel a později i partner v reklamce Sterling Cooper, později Sterling Cooper Draper Pryce. Píší se 60.léta minulého století a my nesledujeme jen jeho pracovní a osobní život, ale taky atmosféru té doby v Americe. Dost zajímavý je oboje. Don si v podstatě dělá, co chce a trošku zneužívá svého postavení, dost pije a má milenky, ačkoli má doma atraktivní manželku a dvě, později tři děti. Kromě toho má i tajemství z minulosti, které mu během těch sedmi sérií mnohokrát zkomplikuje život. Pořídí si novu manželku, ale ani toho spojení nakonec nevydrží a v závěru seriálu Don odejde úplně ze světa reklamy, aby se mohl ve finále vrátit se svým majstštykem – reklamou na Coca Colu 🙂 Seriál si odnesl celkem 15 cen Emmy a čtyři Zlaté glóby a ani trochu se tomu nedivím 🙂

Tradiční jarní návštěva tety Veroniky letos proběhla ve zkrácené verzi, neboť jsme v sobotu večer byli pozváni do bobrovských kabin oslavit s bratrem Mirym jeho strašlivé padesátiny. V pátek 13/5 nás premiérově přivítal Buranteatr na Kounicově ulici. Moc pěkné představení s názvem Fernando Krapp mi napsal dopis a derniéra k tomu. Sobotní dopoledne jsme zahájily v Domě umění, kde však bohužel zrovna neprobíhala žádná výstava. Následovala prohlídka nové zajímavé fontány ve tvaru divadelní opony se světelnými efekty před Janáčkovým divadlem. Na Moravském náměstí jsme stejně jako spousta jiných lidí obdivovaly jezdeckou sochu markraběte Jošta od Jaroslava Róny. V Místodržitelském paláci jsme si pochodujíc po příšerně vrzajících parketách prohlédly stálou expozici umění od gotiky po 19.století. Na oběd jsme to neměly daleko, výborný podnik Morgal se nachází hned na nádvoří. Výborný lososový tatarák a chutné rizoto s cuketami. Odpoledne jsme se ještě nechaly zlákat výstavou Maxim Velčovský : vše za 39 v Uměleckoprůmyslovém muzeu na ulici Husově. Bylo to skvělé a strašně zábavné.

První společná fotka 🙂

A máme zde další info ohledně naší mazlinky. Z ležícího miminka se stala pohyblivá šikulka, která se kroutí, naklání a natahuje a musí všechno vidět a u všeho být. Ze sedu přešla na kolínka a začala lízt po celým domě. S oporou se postaví a stojí a má z toho strašnou radost. Otevírá šuplíky a vyhazuje ven věci. Umí udělat na požádání paci paci a někdy i táááák su velká. V řeči přidává další slabiky, přibyla mamama, papapa, nenene nebo parádní tydli tydli. V poledne papá masozeleninovej příkrm, večer kaši, někdy stíháme i ovocnou přesnídávku, jinak mlíko od maminky. Občas si dá rohlík nebo kukuřičný křupky. Spinká 2-3x denně a v noci to už bývá většinou bez probuzení. Má 4 zoubky – jedničky. Začíná se bát cizích lidí. Ráda všechno užužlává a prská kolem sebe. Miluje koupání a Mirečka. Je to bezvadný děťátko a my si ho moc užíváme.

Naší skautíci vyráželi z Tvarožné po půl čtvrté a na místo dorazili kolem 16:15. Vedoucím pelotonu byla dodávka, naložená báglama a malým přívěsem plným dřeva. Za dodávkou jel vůz s Pavlem Jágrem a šesti dětmi. Na konci pelotonu Sharan zapůjčený od Štouračů s pěti dětmi. Jeli jsme přes Slavkov, Koryčany a pak směr Vřesovice. Cílem byla chata těsně před Vřesovicemi. Cesta utekla celkem rychle, zvládli jsme to za necelou hodinku, trápilo nás pouze nesnesitelné vedro. Po příjezdu se děcka vrhly hned směrem k potoku. Prostředí mají moc pěkné a myslím, že se tam dětem bude moc líbit 🙂

Fotky:

Odkaz na mapy.cz

To je fofr jako blázen, ani jsme se nenadáli a Zdenulenka už má 3 měsíce. Z miminka, co jenom spinká, se nám vylupuje dítě plný života, který kope nohama a mává rukama a začíná se propínat v pase. Zvedá opatrně hlavičku a chytá ručičkama hračky, naše prsty a okraje oblečení. S oblibou si cumlá palečky. Moc ráda se koupe a chová a prohlíží si barevný, chrastivý a šustivý hračky. Taky už si s ní člověk trochu i pokecá; když na ni mluvíme, tak nám odpovídá – mručí, houká, vrčí a brouká. A jak se krásně směje ! To je prostě něco úžasnýho, je to dokonalost sama.

To koukáte, jak nám ta naše beruška roste, co ?!? Už to není jen takovej malej skrčenej uzlíček, roste jako z vody a každý den nás překvapuje něčím novým. Otáčí hlavičku ze strany na stranu, nožičky prudce vykopávají a ručičky nekontrolovatelně vystřelují. Dělá srandovní ksichtíky, šklebí se, vyplazuje jazýček a „směje se“. Reaguje na naše hlasy a upřeně si prohlíží nás a další zajímavý a barevný věci. Trošku jsme si tu našu kočku rozmazlili, pořád se chce chovat a drndat, tak chováme a drndáme… Včera jsme byli u pana doktora na kontrole v šesti týdnech a vážila 4700 g a měřila 59 cm, takže za měsíc přibrala kilo a povyrostla o 4 cm. A to si pořád říkám, jestli nemám málo mlíka:-) Jen tak pro srovnání vážil Mireček v šesti nedělích 4300 g a měřil 60 cm. Dneska nás čeká ještě vítání občánků na OÚ v Tvarožné, Mireček tam bude vystupovat s pěveckým kroužkem, tak se těšíme.