www.dobesovi.cz

Celých dlouhých 15 let jsem si musela počkat na to, až mě taťka konečně vezme do města svých studií – Ostravy. Může za to hlavně Mireček, který se připravoval do vlastivědy na referát. O tomto bývalém ocelovém srdci republiky v centru rázovitého regionu jsem neměla přehnaná očekávání, ale byla jsem překvapena. Město bylo upravené, se spoustou lákadel a zajímavých míst k prohlédnutí. Zaparkovali jsme u obchodního cetra Karolína a kolem divadla Antonína Dvořáka se lehce dostali k obrovské novorenesanční Katedrále Božského Spasitele, po Velehradě druhému největšímu kostelu na Moravě. Vyčasilo se, my odhodili svršky a pokračovali odvážně kolem slavné Stodolní ulice, kde bylo po ránu samozřejmě mrtvo a kde mělo všech 60 barů a hospod zavřeno. U těžební věže bývalého dolu Jindřich jsme se otočili a doklapali k vyhlídkové věži Nové radnice. Věž měří 73 metrů a nahoru se jede výtahem. Odtud jsme měli celé město jako na dlani – řeka Ostravice, zarostlá halda Ema, Dolní oblast Vítkovice, kterou snad poctíme svou návštěvou někdy příště, a v dáli Beskydy. Na oběd se k nám připojil kamarád Tomáš s dětmi, takže na návštěvu Slezskoostravského hradu už nás bylo víc. Hrad pochází z druhé poloviny 13. století, ale v důsledku okolní těžby byl poničen, chátral a měl být zbořen. Až v roce 2003 ho koupilo město a opravilo. Konají se tu šermířské turnaje, jarmarky či Letní shakespearovké slavnosti. A nakonec jsme si nechali to hlavní z minulosti Ostravy, to, co ji činí známou a jedinečnou. Mluvím o Hornickém muzeu Landek Park v Petřkovicích. Kromě zachovalé čtyřicetimetrové těžební věže dolu Anselm tu můžeme navštívit důlní expozice s fáráním do dolu (na to nám připadala Zdenka ještě trochu malá), expozicí báňské a razicí techniky a expozici historického osídlení s rekonstrukcí sídliště lovců mamutů. Třešinkou na dortu byla projížďka důlním vozíkem. 3 kolečka za 10 korun 🙂 Ostrava nás rozhodně nezklamala a přijedeme zas.