www.dobesovi.cz

O našem domečku jsme ještě nenapsali žádný článek. Než ale začneme psát články o našem domečku, napišu pár slov o tom, jak jsme k němu přišli 🙂 Tak jdu do toho.
Dům jsme spolu s mamkou koupili ještě „za svobodna“. Jestli si dobře pamatuju, tak to bylo někdy v roce 2003, kdy už nás nebavilo platit nekřesťanský nájem za jednu místnůstku zhruba 4x3metry v Židenicích. V té době jsme spláceli naše první auto a neměli jsme moc našetřeno. Vlastně jsem neměli našetřeno nic. Naštěstí doba byla taková, že člověk nemusel mít vůbec nic a celou nemovitost platil hypotékou. Sice to celé skončilo finanční krizí, ale my si mohli pořídit domeček. (pozn.: To, že je nějaká finanční krize se člověk dovídá pouze novin. Před supermarketem není kde zaparkovat, nákupy se nám sotva vejdou do našich nových aut. Prostě krize). Ale zpět k našemu domu.
Byli jsme celkem na třech prohlídkách domů. První dům, v Židenicích, ten jsme odmítli hned. Druhý dům byl v Jiříkovicích. Ten se nám libil, ale po zaplacení zálohy realitce se ukázalo, že nám tak trochu zatajili pár důležitých faktů. To, že má dům více majitelů a ne všichni s prodejem souhlasí. Nakonec z toho sešlo. Třetí dům byl ve Tvarožné. Z vesnice, kterou jsme znali jen jako diváci rekonstrukce bitvy. Dům se nám až tak moc nelíbil, nebyla tam vůbec přivedená voda, elektřina v katastrofálním stavu. Realitka nás nepříjemně tlačila ke koupi a tak z toho taky sešlo. Jen tak mezi řečí se nás paní realitky zeptala, jestli se nechceme podívat na domek o pár metrů dál. Tak jsme to šli obhlídnout.
Dům byl na první pohled v mnohem lepším stavu. Sice bylo jasný, že se musí udělat nová elekroinstalace a odpojit staré plynové vafky (dodnes nevím, jak se to píše). Tak jsme s mamkou za rovných 800 tisíc, půjčených v bance, koupili starý vesnický domek, kde na nás čekala a ještě stále čeká, hromada práce.