www.dobesovi.cz

Inglourious Basterds, režie : Quentin Tarantino, USA/DE, 2009

Pulp Fiction, Čtyři pokoje, Kill Bill – samý majstrštyky. Ani tentokrát mě Tarantino nezklamal. Na jeho filmy se budu pořád těšit, i kdyby to měly bejt jen dvouapůlhodinový záběry do záchodový mísy 🙂

Film se odehrává v roce 1941 v okupovaný Francii. Superhnusák fašoun Landa ( Němec Christoph Waltz ) jde drsně po Židech a mladá Shossana se štěstím unikne. Tou dobou zde operuje americká skupina Hanebný pancharti pod vedením Aldo Raineho ( Brad Pitt tady působil dost komicky, jako by tam ani nepatřil, jen se objevil na scéně, chtělo se mně smát, a když začal mluvit italsky, to už jsem se neudržela ), která likviduje fašouny a skalpuje je. Osud Francouzky a Panchartů se protne v pařížském kině, kde se chystá premiéra nového nacistického filmu a kam se sjedou všichni fašističtí hlavouni. Shossana se rozhodne pomstít, divadlo zamče a i se všemi hosty zapálí. Předtím však již zaúřadují Pancharti a Hitlera a spol. zastřelí. Landa z toho vyvázne jen se svastikou vyrytou kudlou do čela. Film je nabitej výbornýma dialogama a jako doprovod skvělá hudba. Podle mě si může Quentin klidně říct to stejný jako Brad Pitt říká na konci filmu : Víš co, Utivichi ? Myslím, že jsem stvořil mistrovský dílo ! 🙂

What´s  Eating  Gilbert Grape, režie : Lasse Hallström, USA, 1993

Viděla jsem skoro všechny filmy s Johnny Deppem, protože ho miluji, ale tento snímek mi dlouhou dobu unikal. Letos jsem ho dohnala 🙂

Gilbert je takovej normální mladej borec z americkýho zapadákova. Tata se mu oběsil, matka děsně ztloustla, už 7 let nevyšla z domu a okolí se jim kvůli ní posmívá, má ještě další sourozence, ale nejvíc zabrat mu dává mladší mentálně postiženej brácha Arnie. Má ho pořád na krku, ale někdy ho neuhlídá a on pak něco vyvede, třeba že vyleze na vodárenskou věž. Když se seznámí s Becky, která cestuje s babičkou a porouchalo se jim tu auto, má na Arnieho ještě míň času a zapomene ho do rána ve vaně. Gilbert se vrací až druhý den na Arnieho narozeniny, který jsou spojený s velkou oslavou, protože mu lékaři dávali jen 10 let a on už slaví 18. Becky s babičkou odjíždí, ale Gilbert nedokáže opustit rodinu a jet s ní. Gilbertova matka po oslavě padne do postele a umírá. Sourozenci jsou z toho vyvalení a nakonec Gilbert barák zapálí, aby nemuseli snášet posměšky od lidí, až budou jejich matku z domu vytahovat jeřábem. Příští rok opět přijíždí Becky s babičkou a Gilberta s Arniem berou s sebou.

Johnny Depp je v tomhle filmu výbornej, ale musím vyzdvihnout výkon v té době 19ti letýho Leonarda diCapria v roli Arnieho, byla to jeho první větší herecká příležitost a byl za to nominován na Oscara. Pak už se herecký nabídky jen hrnuly.

režie : Kim Ki-duk, Jižní Korea/Japonsko, 2004

Po dost drsné Samaritánce a poetickém filmu Jaro, léto, podzim, zima … a jaro jde o třetí snímek, který jsem viděla od tohoto zajímavého korejského režiséra, s jehož jménem jsem se poprvé setkala na festivalu ve Varech.

Dílo je velice vydařené. Chlapec jezdí městem na motorce a přespává v bytech, jejichž majitelé jsou zrovna na cestách. Za to jim vypere a něco opraví. Tak se seznámí i s ženou, kterou její manžel týrá a která s ním uteče. Nějaký čas takhle žijí spolu, aniž by si něco řekli ( k takovýmuhle filmu by byla radost dělat titulky :-)), a když se začnou sbližovat, tak je chytí. Mladej putuje do vězení, baba zpátky k manželovi. Ve vězení se borec naučí zajímavé dovednosti, kterou potom využije po svém propuštění. Vrací se do domu za svou milou, ona ho vidí, ale stal se neviditelným pro jejícho manžela. Ten má pocit, že je někdo v domě, ale nevidí nikoho. Borec je nenápadnej, opatrně našlapuje, předjímá manželovy pohyby, nebo že by byl doopravdy chvílema neviditelnej ??? Tím si nejsem zcela jistá a možná to byl i záměr autora. Každopádně film končí happyendem, všichni žijí společně a jsou spokojení – manžel má manželku, ona má chlapce a chlapec má ji.

Good Night And Good Luck, režie : George Clooney, USA 2005

Tak tohle byla opravdu zajímavá podívaná. Film natočil George Clooney a také si v něm zahrál. Hlavní hvězdou však zůstává vyborný David Strathairn ( to, že ho neznám, neznamená, že není známý, ale znamená to, že nemám dostatečné filmové vzdělání – mám dobře všechny čárky ? ) v roli komentátora zpravodajství stanice CBS Eda Murrowa. Film se odehrává v 50. letech minulého století a zachycuje spor mezi Edem a senátorem McCarthym, který byl v té době šéfem komise pro odhalování komunistů a jejich spolupracovníků.  Svoje argumenty si sdělovali přes televizní obrazovku a součástí filmu jsou skutečné záznamy projevů McCarthyho.

Film má spád, nemá jediné hluché místo a díky tomu, že je černobílý, působí velmi autenticky a člověk má pocit, že je přímo u toho, v centru dění. Tohle rozhodně není film pro každého, ale mně se teda líbil moc.

režie : Michael Dowse, VB/Kanada 2004

Frankie Wilde je DJ, a to takovej, že děsně úspěšnej, chodí na něj mraky lidí a on se topí v penězech a slávě. Potíže začnou,když začne ztrácet sluch. Je to díky vrozený vadě a taky díky tomu randálu, v kterým se po dlouhý roky pohybuje. Nakonec ohluchne úplně a vypadá to, že je s ním ámen. Zavře se doma a různýma pokusama se snaží o návrat sluchu. Nakonec ho zachrání láska, ta mocná čarodějka. Seznámí se s taky hluchou babou a začne zase skládat hudbu. Rytmus vnímá pomocí nohou a všechno dělá na komplu, i když je úplně hluchej. Film končí jeho velkým comebackem, zase mraky lidí a obrovskej success. Pak se sebere a odjede s ženskou a už i dítětem pryč. Nemůžu se nezmínit o představiteli hlavní role. Borec se jmenuje Paul Kaye a je prostě neuvěřitelnej, nevím, kde na něj přišli, ale byl prostě výbornej. Na ČSFD ( Česko-slovenská filmová databáze ) dali filmu 82 %, já bych možná dala o něco míň, ale celkově velká spokojenost.