www.dobesovi.cz

Zdá se to jako včera, když jsme Mirďu poprvé vedli do školky. Ono už je to ale víc než půl roku! Dneska mi ten náš kluk udělal tak velkou radost, že se o to musím podělit.
Kritická fáze 1 – vstává skoro vždycky s brekem, že nechce do školky. Dnes ráno vstal s úsměvem a cestou do obýváku prohlásil, že by se chtěl dívat na Maxika Fíka. Každé ráno se totiž dívá na 3 až 4 pětiminutové pohádky a poslední měsíc se pořád díval na Krtka. Už jsem z toho začínal být na palici…. Během sledování pohádek si já pěkně v klídku stihnu hygienu, nachystám Mirďovi kakao – jahůdkový, banánový nebo čokoládový… podle nálady :-). Po pohádkách přichazí nejkritičtější fáze a to je jejich vypnutí. Dneska při vypnutí pohádek vůbec neprotestoval. Dokonce se těšil, že si bude sám vyslíkat pyžámko a oblíkat se do školky. Tak fáze “ oblíkám se sám“ taky klapla a dokonce v rekordně krátkém čase. Byla to taková rychlovka, že na to kdy se obul si už ani nevzpomínám. Cestu do školy nám trochu komplikoval silný déšť, ale Mirďa to zvládl: do kaluží vůbec neskákal, zůstával pěkně pod děštníkem, dokonce upozorňoval „že na něho káplo“… Akorát ho ve školce trochu zamrzelo, že mu prošku promokl jeho Renault Clio. Poslední dny se totiž vymyslel, že si bude na cestu do školky brát autíčko. Ve školce si ho prý nechávat nebude, auta se prý strašně bourají, tak mi ho vždycky zaparkuje do kapse a až se vrátím z práce, tak si ho vždycky vezme 🙂 Ve školce se „musí“ pochopitelně sám vyslíkat, vyzouvat, oblíkat, obouvat a zhasnout v šatně. I toto zvládl bravůrně. Pak odchod do třídy, kde nás čekalo setkání s plačícím dítětem (on je to spíš řev při lámání kostí). Mirďa to okomentoval zabrbláním, asi něco ve smyslu “ ta dnešní mládež nic nevydrží“. Pak mi jen mávnul z okna a zmizel mezi ostatními dětmi. Je to borec a velkej mazák.