www.dobesovi.cz

Dalším velmi povedeným videem nás provede Robert Carlyle, kterého známe z filmů Do naha, Jeden svět nestačí nebo Trainspotting. Schválně, jestli spočítáte, na kolik záběrů to bylo natočeno 😉

Každý z vás se už někdy sám sebe ptal, čím bych chtěl být, kde bych chtěl jednou pracovat, nebo jaká je nejlepší práce, práce snů. Myslím, že po shlédnutí následujícího videa budeš mít úplně jasno. A to platí dokonce i pro ty, co se rozhodli, že už nebudou nikdy pracovat 🙂

Písnička od chlápka jménem Jon Lajoie. Jestli ti toto jméno nic neříká, tak se ani není čemu divit. My jsme ho taky donedávna neznali. Jak sami uvidíte, Lajoi má svůj osobitý styl, rozhodně nejde s proudem dnešního hudebního a hereckého průmyslu 🙂

Dylan Moran je známý ze seriálu Black Books. Je to náš oblíbený komik a první video na našem webu je právě od něj.

Totalcommander – Odstranění diakritiky v názvu souboru a adresáře

Zde je jednoduchý návod, jak v totalcommanderu odstranit háčky a čárky v názvech souborů nebo adresářů.

Označit soubor(-y) nebo adresář(-e).
Ctrl +M

Spustit

Na první prosincovou sobotu připadlo konání rekonstrukce bitvy u Slavkova na kopečku pod Santonem. Letos se tak dělo již podvacáté a slavili jsme 205. výročí. Zatímco matka dopoledne pekla vánoční cukroví, Mirci byli vysláni na dědinu, aby omrkli situaci. Vojáci, ti magoři, spali ve stanech na návsi v mrazu -16 stupňů. Bitva začala ve 14 hodin a byla jako tradičně mimořádně vyvedená. Vojáci se rubali hlava nehlava a hlas v amplionu nám osvětloval situaci na bojišti. Za hodinu jsme byli dostatečně promrzlí a valili jsme spolu s Tomášem a malým Ondrou dom do tepla. Na závěr ještě přidám několik čísel : 1200 vojáků, 80 koní, 20 děl, 9 ooo diváků a mráz -12.

První prosincový den zavalil celou Českou republiku příval sněhu. Začalo chumelit kolem poledne a brzy bylo všude bílo. Kvečeru jsem z okna kanceláře pozorovala, jak se auta brodí sněhem a jak se na naší zastávce kumulují lidi, protože 702 nepřijíždí. Mirek volal, že si musel prohrabat cestu závějí, aby se dostal do školky. V rádiu hlásili v podstatě jen to, kde je jaká cesta uzavřená a kde se kdo vyboural. Domů jsem se odhodlala až v půl sedmé, kdy přestalo sněžit a na silnici se vydaly první odhrnovače a sypací vozy. Autobus jel krokem a objížděli jsme kamiony, co zůstali viset cestou. Po hodině jsme ale ve zdraví dojeli do Tvarožný a mě čekala cesta k domovu neodhrnutým sněhem a ve fujavici. Domů jsem dorazila zmrzlá a zavátá, ale šťastná. Ještě zbývá podotknout, že když jsme u Rohlenky přejížděli dálnici, bylo vidět, jak je zacpaná a auta v obou směrech stojí na místě. Žaluda měl pravdu : Auta stojí, vlaky jedou :-)))

26.11.2010 slavila narozeniny babi z Bobrové, soused Jirka Klimeš a Aneta Langerová. Téhož dne večer se konal na Mendláku U královny Elišky vánoční večírek brněnských zaměstnanců firmy AXA. A zatímco se mamka a taťka ládovali a opíjeli, malý Mireček byl odvezen k tetě Haně do Židlochovic. Ve 22 hodin teta Hana volala, že na nás Mireček chce počkat a nechce jít spát. Tak jsme dopili a vydali se domů. Ve 22.20 Hana opět volala, že už nemáme jezdit, že Míra usnul. My už ale byli na dálnici za Modřicema. Na závěr musíme říct, že Mireček svoje první usínání bez rodičů zvládl !

Letošní lampionový průvod proběhl v Tvarožné opět 17.11. Šlo se v 16.30 od OÚ ulicí Sivickou a pak se na polní cestě za dědinou pouštěly lampióny štěstí. Některé se nepodařilo zapálit, jiné vypustit, ale bylo jich celkem asi 10 a bylo to moc pěkný. Letěly směrem na Brno a pak najednou zablikaly a zhasly. Pak se pokračovalo po ulici Hlinky do hasičky, kde na nás čekalo občerstvení. Pro děti páreček a čaj, pro rodiče s rumem. Míra zaslouží velkou pochvalu, lampionek nesl zodpovědně celou cestu a vůbec ci nestěžoval, i když byla docela zima a foukalo. Šikulka.

Dne 5.11.2010 se matka dožila Kristových let. Prvním gratulantem byl samozřejmě hned ráno tata. A začalo se slavit. Nejdříve se slavilo v pátek v Axe na oddělení výplaty dávek a částečně i na IT, a to šampáněm, chlebíčkama a sachr dortem. Téhož dne večer jsme pozvala Market a Raduš k Rudovi, že se jako napijeme na mě. Vypily jsme dvě flašky vína a taky nějaký kořalky a platila jsem závratných 247,- Kč. Myslela jsem, že mi již špatně slouží sluch. V neděli jsem pozvala naše na oběd na Moravec do Zámecký restaurace. Děda si dal řízek, babi kuřecí kapsu, tata už nevím co. Moje vepřové bylo poněkud tužší, ale možná to bylo tím, že mi již toliko neslouží zuby. Poslední fází oslav bylo posezení v Amsterdamu s Ivou, Merym a Ondřínem. Ode všech jsem dostala knihu. Posledními gratulanty pak byli Kňourkovi. Celkem jsem letos dostala 6 knih, což znamená, že budu mít minimálně do prázdnin co číst. Děkuji.