www.dobesovi.cz

Na konci října jsme s Markétou vyrazily opět do lázní Lednice. Tentokrát nebylo k dispozici auto, tak jsme pro cestu zvolily prostředky hromadné přepravy. Jely jsme vlakem v 10.36 do Břeclavi, pak do Valtic a následně nás autobus dovezl do Lednice. Ubytovaly jsme se na pokoji 109, který bohužel nebyl uklizen a na jehož balkoně nám masový vrah zanechal pro výstrahu nůž. Ještě toho dne jsme absolvovaly dvě akce – před večeří fitness a po večeři s plným žaludkem masáž, kterou v mém případě prováděla žena se sklony k sadismu – mlátila mě, pleskala a sekala, až jsem se nadechovala, že jí něco povím. Večer jsme pak zašly do lázeňského baru na pivo. V pátek dopoledne nás čekala brusinková koupel a  parafínový zábal na bolavá místa. Pak jsme se vydaly do města a skončily v tzv. „vinařské vesničce“, kde jsme seděly v opravdovém dřevěném sudu a prolévaly hrdlo burčákem a vínem. Brusinkovou kúru jsme stihly taktak :-))) Sobotní den jsme opět zahájily koupelí, tentokrát pro změnu květinovou a poté si nás vzal do parády pan masér. Místo oběda jsme si daly v cukrárně kafe a zákusek a valily zpátky, protože jsme ještě chtěly potrápit tělo ve fitku. Market rychle chodila a běhala na svém oblíbeném páse, já veslovala a jela na rotopedu do Bohdalce ( 5 km) . Třešinkou na dortu však zůstává večerní sauna s panem masérem, který pravděpodobně vůbec netušil, že se nachází v sauně dámské. Nás to nerozhodilo a saunu jsme si stejně jako celý pobyt báááječně užily.

V červnu 2010 matku vykopli z SK, přes léto se věnovala Mirečkovi a v září přišla nabídka pracovat v Axe na oddělení výplaty dávek místo Moniky, kterí odchází na mateřskou. Moc dlouho se nerozmýšlela a chňapla po tom. 7.9. šla na pohovor a 15.9. už seděla v kanclu. A tak se stalo, že po devíti letech ( téměř přesně na den ) spolu zase mamka a taťka chodí do práce. Kruh se uzavřel 🙂

Dne 4.6.2010 v podvečerních hodinách přijela z Vojnic s tradičním zpožděním teta Veronika. Večer jsme hrály lodě a pak šly na kutě, protože jsme věděly, že nás čeká náročný den, jak ostatně napovídal fahrplan přes celou stránku. V sobotu jsme vstaly již v 8.30, abychom všechno stihly. Dopoledne jsme navštívily Antropos a dozvěděly se mnoho zajímavého o lidské historii včetně prohlídky mamuta s mladým. Na oběd nešlo jít jinam než do hostince U Mamuta na ulici Bašty. Během procházky krásnými Denisovými sady nám parádně vytrávilo. Následovala prohlídka kostela sv. Petra a Pavla na Petrově včetně nenáročného výstupu na obě kostelní věže. Pak jsme si daly latte a zmrzlinu u McDonalds a pozorovaly, jak se na Svoboďáku houfujou veteráni u příležitosti zahájení veletrhu Autotec 2010.  Den už ale nezadržitelně spěl k večeru a nás čekalo divadlo. Sluply jsme pizzu na rohu Rooseveltové a Dvořákovy ulice, majitelem jest pravděpodobně rodilý Ital, neb vládl špatnou češtinou. Jestě jsme si vyslechly několik vulgárních politických glos z úst opilce. V 19 hodin začalo v Mahenově divadle představení Antonius a Kleopatra z pera Shakespearova, v překladu Jiřího Joska. Po třech letech, strávených ve společnosti ruských klasiků to byla příjemná změna. Představení to bylo povedené, i když musím říct, že Caesar jako metrosexuál a zbytek antických postav v kopačkách na mě bylo kapánek moc. Tomu říkám inovace bez legrace !

Letošní jaro je hodně deštivé. Na Islandu před nedávnem bouchla sopka a od té doby se zdá, že bude pořád pršet. Teprve až na začátku června se dalo říct, že byl první slunečný den. Mamka s tetou Veronikou si naplánovali na tento víkend návštěvu dívadla a tak Mirďa s tatou vyrazili hned v pátek po školce do Bobrový. V sobotu byl docela nabitý program 🙂 Ráno pro mlíko a pak do obchodu pro něco dobrého. V obchodě si Mirďa vzpomněl, že musíme jít za teta Radkou. Tak jsme vyrazili, naslepo. Takže to neklaplo. Nevadí, udělali jsme si aspoň větší okruh po Bobrový.

Přišel večer, děda byl na školním sraze, bábí upekla vynikající perníček, sluníčko se blížilo pomalu k obzoru a tak se šlo kupit seno. A náš Mirďa musel být pochopitelně u toho! Vzal první hrábě co měl po ruce a začal kupit. Docela mu to šlo…. Sice už bylo trochu šero, ale pár fotek s Mirďou mi vyšlo. Mrkněte na něho! 🙂

Mamka si tento víkend vyšla s tetou Veronikou do divadla. Třeba o tom něco napíše 🙂 Tak tento víkend jsme jeli v Bobrový bez mamky. Museli jsme jet do Bobrové, protože jsem dědovi slíbil, že udělám fotku na jeho školním srazu. Děda ještě to dopoledne před srazem odjel hrát na funus do Kozlova, pak se na louce obracelo seno a potom byl oběd… A po obědě jsme šli s Miďou jako obvykle spát 🙂 O půl čtvrté nás bábí vzbudila, že je děda (zase) nezvěstný. Měl totiž být už od dvou hodin na sraze pětašedesátníků v Radešíně! Kolem čtvrté dokonce volali ze srazu, že má děda zpoždění. Po rodinné poradě jsme vyrazili se strejdou Mirkem do Kozlova. Padlo rozhodnutí, že se stavíme do Radešína, jestli nemají nějaké informace… No, nakonec jsme ho našli v Radešíně, prý přijel pár minut před námi. Myslím, že to nikoho nepřekvapilo, ale protože bábí z toho byla na herzinfarkt, tak jsem aspoň před dědou musel dělat trochu nazlobeného 🙂 Jo a to zpoždění měl prý proto, že musel neplánovaně hrát na dvou funusech.

Naše mamka nastoupila od Nového roku zpět do práce. Má hodně špatné dopravní spojení a tak plánujeme do naší rodiny koupi dalšího vozu. Buď koupíme druhý nový vůz nebo pořídíme mírně ojetý. U nákupu nového vozu nás limituje snad jen pořizovací cena, ikdyž ty je v dnešní době diky krizi velmi nízko. Do 200 tisíc se dá na dojíždění naší mamky do práce pořídit vhodné auto. Jestliže ale budeme kupovat ojetý vůz, je situace trošku riskantní a musíme si dávat pozor na nebezpečí, která s nákupem ojetého vozu číhají.

Proto jsem začal tvořit následující seznam:

• Jakou značku nebrat (Peugeot, Renault, Citroen – špatná/žádná dokumentace, poruchovost)
• Jakou značku brát (Audi, Škoda, VW – levnější díly. Toyota, Honda – nízká poruchovost)
• Šrouby v motoru a jinde nejsou přetřeny originální barvou?
• Odpovídá opotřebení volantu/pedálů kilometrům? (ne nebo vyměnili volant = nebrat)
• Servisní knížka (není knížka = nebrat, km v knížce vs. tachometr)
• Originální techničák (v novém spousta údajů běžně chybí)
• První majitel (jinak nebrat)
• Umytý motor (jestliže ano = nebrat, něco tají)
• Při brždění nebo rozjíždění uhýbá / nejede přímo? (ano = nebrat)
• Ojetá kola + vzduchový filtr + pylový filtr + olejový filtr + olej = další výdaje + cena vozu
• Prověřit VIN na internetu (…ale kde?)
• Mají skla v autě všechny stejný datum výroby?
• Porovnat cenu s jinými vozy na internetu.

Jestli vás napadají další věci vhodné ke kontrole, dejte to prosím do komentářů. Díky.

P.S. V naší rodině se v autech nejlíp vyzná náš Mirďa 🙂

Před nedávnem jsme začali sepisovat náš rodokmen. Postupem času jsme zjišťovali, že to není nic jednoduchého. Hledal jsem nějaký vhodný software a nakonec jsem skončil u Ancetry. Jediný rozumný software, který byl přehledný a dělal přesně to, co jsem očekával.
Při tvorbě rodokmenu máte několik cest jak na to:

1. Strom života, kdy se začne u nejstaršího předka a postupuje se do současnosti. Zahrnujeme všechny potomky, ale pokračujeme pouze nositeli stejného příjmení.
2. Rozrod rodu, kdy se postupuje obdobně jako u stromu života, ale pokračuje se i dcerami, tzn. že se nedordžuje rodové příjmení. Toto je prý nejnáročnější cesta.
3. Vývod rodu, kdy se postupuje od výchozí osoby a hledají se pouze předci (rodiče, prarodiče, praprarodiče…)

Zvolil jsem cestu č. 3, to znamená rodový vývod. Občas do toho uděláme i mírný rozrod rodu, podle náročnosti hledání. Výchozí osoba pro náš vývod rodu bude náš Mirďa a budeme pokračovat do minulosti až pokud to bude zjistitelné.

Poznámky:
Agnátní vývod: od výchozí osoby se pokračuje do minulosti po linii otců, tzn. výchozí osoba, jeho otec, jeho děda, jeho praděda atd. atd.
Kognátní vývod: od výchozí osoby se pokračuje do minulosti po linii matek, tzn. výchozí osoba, matka, její babička, její prababička atd. atd.
Rodový vývod: jednoduché spojení agnatního a kognátního vývodu.

Odkazy:
https://www.myheritage.cz
http://www.actapublica.cz
http://www.genea.cz
http://www.genealogie.cz

Státní oblastní archiv Praha
Státní oblastní archiv Plzeň
Státní oblastní archiv Třeboň
Státní oblastní archiv Litoměřice
Státní oblastní archiv Zámrsk východní Čechy
Moravský zemský archiv Brno
Zemský archiv v Opavě
Archiv hlavního města Prahy

Soutěžíme o cestu na sever 🙂

Podařilo se mi vygooglit všechny místa. Obrázky jdou pěkně za sebou tak jak jdou v tajence. Stačí si přečíst postupně písmenka vedle čísel pod obrázkem 🙂

Ježíšek nestihl dát naší mamce pod stromeček telefon, tak ji ho dá opožděně. Nakonec na tom vydělá (mamka), protože si může vybrat 🙂 Ježíšek nabízí na výběr ze tří telefonů. Všechny telefony umí fungovat současně se dvěma sim kartama, takže už nebude muset u sebe nosit dva telefony. Všechny mají mp3 přehrávač, přehrávají video, mají FM rádio a výdrž na jedno nabití 6 dní…

Jsou to značky Evolve, Mivvy nebo Emgeton. Pro většinu lidí neznámé značky, ale to už tak u telefonů pro více simkaret bývá.

Pak dej do komentářů vědět, který sis vybrala.

Jak by řekl Mirďa: Ježíšku, panáku, já tě budu kolébatit… 🙂

Když Martina Letecká poslala mail se slovy Proč chodit na lampioňák do Blažovic, udělejme si náš vlastní !, jistě ani netušila, co tím rozpoutá. Tvaroženské matky se toho všechny chytly jak hovno košile a nakonec se z toho vyvrbila monstrakce. Sraz byl v 17 hodin 17.11.2009 u OÚ. Počasí nám přálo, nepršelo a přislo asi 100 lidí. Mladí, staří, tlustý, tenký, ale hlavně děcka. Mireček měl malej proužkovanej lampionek a vevnitř blikalo blikátko z kola. Nesl ho asi minutu, pak s ním 3x třískl o zem a předal mi ho. Celou cestu jsem ho teda nesla já. Někteří odvážlivci měli lampiony se svíčkou, čehož pak měli dost času litovat. Hasiči byli přítomni a pomohli nám přejít frekventovanou cestu. Eliška měla krátký projev ve smyslu, že dříve jsme s lampionama chodili, protože jsme museli a dneska chodíme, protože chceme a taky, že to bude jako oslava výročí sametový revoluce. Šlo se od úřadu ke hřišti, kde proběhl ohňostroj. Pak se šlo pozdravit nemocného Tomáška Dvořáka a na faře dostaly děcka nějaký mlsky z ošatky. My matky s dětmi jsme tam pak ještě chvilku zůstaly a pily šampáňo, co přinesla Draha. Celkově musím říct, že to bylo moc povedený a že by to mohl být začátek pěkné tradice.

Danke !