www.dobesovi.cz

Jak začít? Červený trpaslík je pro mě nejlepší seriál a na pokračování po tolika letech jsem se těšil. Předně musím napsat, že předchozí devátá série byla velkým zklamáním. Jednak proto, že kluci z trpaslíka už nejsou kluci, ale postarší pánové, a taky proto, že to bylo naprostý, naprostý, takový slovo ještě nevymysleli, aby vystihli přesně to, co to bylo… – jo, ztratilo to všechno z typického trpaslíkovského humoru. Pak přišla desátá série! Červený trpaslík is back! Člověk se sice cítí jako pamětník, když sleduje místo kluků staré vrásčité dědky, ale obsah, dámy a pánové, obsah zůstává navzdory stárnutí pořád stejný 🙂 Každý díl této série je plný nových, trpaslíkovských hlášek. Scénarista a herci si zaslouží obrovský respekt, že i po tolika letech dokázali navázat na předchozí díly!

Podle názvu prvního dílu „Konec“ a názvu posledního dílu „Začátek“ se dá usuzovat, že jsme asi skončili. Trochu mě to vyděsilo. Ale jak říká Rimmer: Mě nemůžete vyděsit. Jsem zbabělec. Mám strach pořád!

Drama, Thriller, Sci-Fi, USA, VB, 2013, 90min, Režie: Alfonso Cuarón

Marně přemýšlím, jaké filmy z roku 2013 jsme viděli. Moc toho nebylo, myslím že byli asi jenom tři (Nevědomí, Křídla Vánoc, The Colony).
Na Gravitaci jsem se těšil, je to sci-fi, má pozitivní ohlasy, ale i a pár těch negativních. Mezi těmi negativními se nejčastěji píše o tom, že to nemá žádný příběh. Po shlédnutí musím přiznat, že to opravdu to skoro žádný příběh nemá. Alespoň pro mě ne. Jde pouze o vizuální zážitek. A jestli tam nějaký příběh byl, tak byl hodně slabý a normální divák ho ignoruje a pouze sleduje obrazy, které se mu nikdy nepoštěstí vidět naživo.
Film je možná dobré vidět v kině na velkém plátně, bohužel by mi zrovna u tohoto filmu vadily pachy popkornu, šustění, mlaskání, esemeskování atd. V době, kdy má každý druhý 50ti palcovou televizi, je nejlepší volbou tento film shlédnout v HD verzi v klidu doma v gauči 🙂

I když už je Míra školák, chtěla bych na tomto místě vzpomenout na poslední školkový týden. Míra chodil do školky vždycky rád, a od té doby, co tam paní učitelka Simonka začala vést kroužek angličtiny, tak tam chodil ještě radši 🙂 Předposlední den školky odpoledne byli naši milí předškoláčci pasovaní na školáky. Příští rok bude na školáka pasován i Gába Školák. Konalo se to v rámci zahradní slavnosti, která se konala jak již název napovídá na školní zahradě. My rodiče jsme zajistili občerstvení a oblíbený klaun Čiko zajistil zábavu. Děcka to moc bavilo a nás taky. Paní učitelky se se všema předškoláčkama rozloučily a bylo vidět, že jsou naměkko. Vždyť s některými tu strávily čtyři roky. My sme byli naměkko taky. Následující den byl poslední. Před školou se Míra symbolicky potkal se svým velkým kamarádem Pavlíkem. Nesmělo chybět tradiční mávání z okna. Naposledy jsme vyfotili třídu, šatnu a nástěnku s obědama, kterou Míra každý ráno četl. Úplně poslední je fotka u Mirečkový skříňky se stromečkem. Po prázdninách už ju dostane zase někdo jiný. Finito. Konec srandy.

Western, Dobrodružný, Drama, USA, 2012, 165min, Režie: Quentin Tarantino

Poslední Tarantinovka byli Hanebný pancharti, a tak jsme na další jeho veledílo čekali neuvěřielné 3 roky! Trochu jsem se bál, protože recenze nevyznívaly pro Nespoutaného Djanga moc dobře: Tarantino se už jenom veze na vlně popularity, nebo Hanebný pancharti nasadili laťku moc vysoko atd. No, možná je to pravda. Ale pořád je to režisérsko scénaristický rukopis starého dobrého Tarantina… A kdo má jeho filmy rád, bude se mu určitě líbit i Django. Kdo viděl Hanebný pancharty, může se těšit na skvělý výkon Christophera Waltze (v Panchartech hrál důstojníka SS). Bavil jsem se celý film.

A máme tu další noc kostelů. Tentokrát jsem navštívili kostely dva, první v Blažovicích (kostel Nejsvětějšího Srdce Páně) a druhý v Pozořicích (kostel Nanebevzetí Panny Marie). Mira se s náma opět vyšplhal do věží obou kostelů. Věže byly nakonec celkem tři, protože v Pozořicích mají dvě kostelní věže.

V kostele v Blažovicí jsme našli zmínku o Tvarožné: (dále…)

Uprostřed Vaňkovky jsem narazil na červené závodní Ferrari. Tak jsem si říkal, že by se mohlo líbit i našemu Mirďovi a že ho vezmu do Brna. Druhý den tam stál i stánek s logem Masarykova okruhu. Chystaly se na víkend závody Ferrari! Tak jsme šli. Mirďovi první závody a moje vlastně taky 🙂 Vyrazili jsme až v sobotu odpoledne, protože jsme chtěli jít jenom na hlavní závod. Po zaplacení vstupného jsme se natěšení rozběhli k hlavní bráně. Pán od pokladny nás volal zpět, prý bych měl vzít klukovi ucpávky do uší. Nechápal jsem ze začátku proč potřebuje ucpávky, ale hned po startu první skupiny aut to bylo jasné. Koukl jsem okolo, ucpávky měla v uších jenom malá holčička v řadě vedle nás, ostatní si to užívali se vším všudy.

Letošní jarní besídka se konala ve čtvrtek 21.3.2013 a opravdu se vydařila. V první části nastoupily starší děti do půkruhu a zpívaly a říkaly básničky a hrály na flétničky. Míra předvedl spolu s Lukáškem Odstrčilem velmi zdařilou verzi pěkné jarní písničky Okolo Frýdku cestička. Dokonce dali obě sloky 🙂 Na druhou polovinu besídky zůstaly jenom děti, které navštěvují intenzivní angličtinu. Měli připraveno pásmo písniček a říkanek na jednotlivá písmena abecedy. Paní učitelka Simonka je při tom doprovázela na klavír. Nejdůležitější byl náš Míra, kterej ukazoval příslušná písmenka. Měli to moc pěkně secvičený a my rodiče jsme se dmuli pýchou, jak strašně šikovný máme děti. Mireček měl D – Days of the Week. Po skončení besídky jsme s dětma ve vedlejší třídě vyráběli velikonoční věnce. Já osobně na takovýhle rukodělný akce moc nejsu, ale nakonec jsme to s Mírou nějak zvládli. Bylo to moc bezva odpoledne.

A is for apple

A is for arm

A is for Africa

A is for all 🙂

Zdědili jsme po Katčiným Andrejkovi lyže i s lyžákáma, což bylo znamení, že už by se měl kluk naučit lyžovat. Chtěla jsem tak učinit v NMNM na Harusáku, ale pořád nám do toho něco lezlo – nebyl sníh, moc mrzlo, kluk kašlal, MS v biatlonu apod. Už už se zdálo, že to prokaučujeme, ale přišel 10. březen, na Harusáku poslední zbytky sněhu a venku kolem nuly. Když ne teď, tak nikdy. Tak jsme jeli. Přihlásili jsme Míru na dvě hodiny do lyžařské školičky s instruktorem Ondrou. Začátky byly těžké, kluk padal, nohy se mu motaly, ale vydržel a po chvíli už byly vidět ty pokroky. Na vleku v pohodě, plužil, dělal obloučky kolem panďuláků, zastavil. Na konci nám Ondra řekl, že je kluk šikovnej a že máme ještě přijet. Míra byl úplně hotovej, ale říkal, že ho to bavilo a že bude příště zase lyžovat.

Mezi dárky od Ježíšky (vánoce 2012) našel Mirďa interaktivní mapu světa. Učí se na ní názvy hlavních měst, jakým jazykem se v dané zemi mluví, jestli je země v Africe nebo Evropě atd… Nejvíc ze všeho ho baví vlajky. Zná je už úplně všechny hlavní města i vlajky států! Proto jsem se rozhodl, že mu je umístím na náš web 🙂 a tady jsou: (dále…)

17. ledna v odpoledních hodinách proběhl v ZŠ Tvarožná zápis dětí do první třídy. Tvaroženská škola je malá, něco kolem padesáti dětí 1. stupně, malotřídní. K zápisu se dostavilo celkem 17 dětí, takže paní ředitelka jásala, že nebudou muset být spojeni a že se bude v takovém počtu dobře pracovat. Možná ještě někdo odpadne z důvodu odkladu nebo nástupu na jinou ZŠ, ale i tak to bude bezvadný, že jich bude tolik a snad budou i dobrá parta, jsou to vesměs děcka z jedný třídy ze školky. My rodiče jsme v jedné třídě vyplňovali lejstra s paní ředitelkou a děti si hrály ve vedlejší třídě, kde je postupně proklepávala druhá učitelka a dávala jim záludné otázky. Mireček byl pochválen, že všechno věděl  a bylo mi sděleno sladké tajemství, že z něj pravděpodobně nikdy žádnej malíř nebude. Pořád dokola, jakmile nemaluješ, tak to je opravdu na pováženou 🙂 Děti dostaly na památku dáreček od starších dětí a myslím, že se většina z nich do první třídy těší. Míra taky, konečně si bude moct někde v klidu číst 🙂