www.dobesovi.cz

Tvaroženští skauti nabírají novou krev a tak jsme minulou středu vyrazili na informační schůzku. Bylo tam dost dětí, hromada známých tváří. Měl jsem pocit, že přišli snad všichni, koho potkáváme, když vodíme Mirďu ráno do školky. První dojmy byly pozitivní. Popravdě jsem se ze začátku bál, že to bude to samé co pionýři, akorát bez rudé hvězdy, komunistických kydů a podobného hnusu. Vcelku rychle mě přesvědčili, že jsem se bál úplně zbytečně. Určitě to bude pro kluka zajímavé, tak jsme zatím rozhodnutí, že by mohl do skautu chodit. Snad se mu tam bude líbit, něco se tam i naučí a bude mít více možností se rozvíjet. Jo a málem jsem zapomněl to hlavní, proč píšu tento článek 🙂 Včera byl ve skautu poprvé! Dostal batoh s výbavou – přezůvky, bloček, pastelky, pláštěnka… KPZ si pry vyrobí sami 🙂 no a hurá za kamarádama…. Tak Míro, ať se ti tam líbí!

Dneska ráno odjížděla Tvaroženská školka na plavání do Vyškova. Jezdí každý rok. Letos jeli pouze v sestavě samých předškoláků, protože jich bylo dost a nemuseli se doplňovat počty z mladších dětí… Dostali jsme dokonce i seznam, to co má mít malý plaváček s sebou. Mamka půjčila od kolegyně z práce koupací čepici, mají ji mít i kluci. Kluk s centimetrovým sestřihem a musí mít čepici? 😮 Pak samozřejmě plavky, ručník a mýdlo. Potom ještě měl mít nějaké drobné. Na bazénu je totiž bufet, my si tam vždycky po plavání kupujeme párek v rohlíku – nic lepšího tam totiž nemají. Prý jim stačí desetikoruna na nějaký pendrek nebo podobnou sladkost. Tak jsme mu do baťůžku dali desetikorunu a pak nějaký kačky a dvoukačky. Tak to snad zvládnou jak děti, tak i učitelky 🙂

Minulý týden jsem od kolegy v práci koupil kolo. V pátek ještě Mireček jezdil s pomocnýma kolečkama, ale o víkendu jsem mu je sundal. Posadil jsem ho na kolo, trochu do něho postrčil a Mirďa jel. Ze začátku měl problémy při rozjezdu, ale za chvíli už to uměl. O víkendu pak jezdil před domem a trénoval před 285tkou (naším novým domem 🙂 ). Njedřív drandil po chodníku, ale tam se mu špatně otáčelo, tak přejel na asfaltku, která je naštěstí široká a přehledná. Včera mamka jela s kamarádkou na kole po okolí Tvarožné. My jsme byli s Mirďou doma, protože jsme ještě na poslední chvíli seli špenát, ředkvičky, rukolu a kerblík. Mamka se dlouho nevracela, tak jsme si s Mirďou vyrazili na kole. Byla to jeho první delší jízda na kole. Šlapal pořád přede mnou, nohy mu kmitaly, myslel jsem si, že nevydrží dál než k fotbalovému hřišti nebo kousek za Tvarožnou. Vydržel. Dojeli jsme do Velatic, začalo se stmívat a jeli jsme nazpět. Když jsem přijížděli ke Tvarožné, uznal, že si musí chvilku odpočinout, že ho bolí nožičky. A tak chvilku šel, ale po minutě zase nasedl a valil.

Ve středu jde poprvé do skauta, tak se snad nestrhal 🙂

Tak nám Mirďa zase začal chodit do školky! Ráno jsme vstali docela brzo, šlo to naprosto hladce. Má před sebou poslední rok školky! Je to už velký mazák…

Posledních 14 dní v srpnu jela školka na prázdninový provoz a poté se 3.9.2012 začalo naostro:-) Mirečkovi přibylo do třídy Medvídků několik nových spolužáků, celkem jich je v obou třídách 50 ( z toho 34 kluků) včetně Maxíka a Pavlíka, Mírovejch největších kamarádů, se kterejma dělá lotroviny. Hned v úterý se konala informační schůzka rodičů, kde nám bylo sděleno, co a jak. Kromě flétničky jsem Mirečka přihlásila do všech kroužků – šikovné ručičky, keramika, angličtina a plavání, které začalo už další středu 12.9. Děti jezdí do bazénu do Vyškova, kde to Mireček dobře zná z našich předchozích návštěv. Už jsme začali sbírat kaštany a sušit chleba pro zvířata do obory v Mokré:-)

Před dvěma týdny mě chytly záda, hlavně za krkem a nemohl jsem vůbec otáčet hlavou. Doktorka se mě ptala, jestli znám Vesničko má středisková a jestli se můžu otáčet celej… Haha. A pak mi předepsala nějaký léky na uvolnění svalů. Bral jsem je přesně týden, dýl nechci. Zkouším další týden bez prášků a tak trochu trpím. Mirďa všechno sleduje, analyzuje a komentuje, tak se mě včera zeptal: „Tatí, až mi bude 39, tak mě taky budou bolet záda?“ Lotr!

Dnes Mirďa testoval rychlost své koloběžky. Ve Tvarožné je ze směru od Sivic měřič rychlosti, tak jsme měřili tam. Bohužel jsem zapomněl vzít foťák, tak z testování nemáme žádné fotky. Doma Mirďa řekl, že to nakreslí 🙂 Nakonec je to i lepší, než samotné fotky přímo z místa akce… Jak vidíte, dosahoval rychlosti 19 až 20 km/h… Na dvou obrázcích dokonce zdokumentoval překročení maximalní povolené rychlosti v obci o 2 km/h! 😉

Tvaroženská fara se již podruhé zapojila do celorepublikové akce „Noc kostelů„. Byli jsme se také podívat. Účast byla hojná, pilo se víno, děti dostaly balónky a perníčky, Mirďa tam potkal několik kamarádů ze školky a  nakonec s Maxíkem pobíhali okolo. Mirďa se dokonce s námi odhodlaně vydal po žebříku až do věže kostela. Sice se stála fronta, ale stálo to za to. Průvodce nám tam povykládal něco o historii našeho kostela, o rádiem řízených hodinách a viděli jsme i zvony – starobylý zvon sv. Mikuláš z původního kostela, zvony sv. Cyril a Metoděj a Jméno Panny Marie.

Pár fotek z Mirďových „Neštovičkových prázdnin“ v Bobrové. Děda mu udělal značky, kluk si vzal koloběžku a provedl mě po jeho trati.