www.dobesovi.cz

z islandského originálu Afleggjarrïnn přeložila Helena Kadečková, vydalo nakladatelství Plus v Praze roku 2012, vydání první

Autorka této knihy se narodila v roce 1958 v Reykjavíku a přednáší umění na Islandské univerzitě.

Knížka je o mladým borcovi, kterýmu umřela matka a žije na statku s otcem a postiženým bratrem. V mladické nerozvážnosti si již stihl uplíst dítě s holkou z vedlejšího statku. Od malička se motá po zahradě a květiny jsou celý jeho svět. Proto se rozhodne odcestovat do vzdáleného kláštera a pokusit se obnovit zašlou slávu místní klášterní zahrady. Práce ho strašně baví, nastudoval z historických dokumentů původní vzhled zahrady a podle toho postupuje. Mniši se vrací do zahrady a ta znovu ožívá. Nečekaně za tím přijíždí matka jeho dítěte i s holčičkou s tím, že se musí učit na zkoušky a potřebuje hlídat dítě. Borec se toho chopí s vervou, pronajme si byt, nakupuje a vaří a vzorně se stará o dítě. K vlastnímu úžasu zjišťuje, jak ho to baví a naplňuje. Nakonec mu baba vyjeví, že ještě není na rodičovství připravená a odjede. Takže mladej zůstává v závěru sám s dítětem na krku v krásný zahradě plný růží. Knížka je napsaná jednoduše, věty krásně plynou a nakonci má člověk pocit, že je všechno tak, jak má být.

vydalo nakladatelství Šulc – Švarc v Praze roku 2009, vydání první

Jedná se již o sedmou knihu této autorky ( *1954 ), kterou jsem donedávna vůbec neznala. Kniha Když ptáčka lapají byla moc dobrá a ani Past nezklamala. Hlavní hrdinkou je Milana, která na pohřbu manžela Víta zjistí, že vedl dvojí život a má v Praze milenku  s děckem. Děj se zamotává a zamotává a končí to tak, jak už to holt někdy v životě končívá. Špatně. Do pasti, kterou Milana původně nachystala na Víta, se nakonec chytne ona sama a ani milenka, která se těšila na dědictví pro kluka, nakonec nedopadne nejlíp. Knížka je to napínavá a v závěru je člověku až líto, že už je konec. V knize nechybí nevěra, nemanželské dítě, znásilění, sebevražda, pobyt v blázinci, otrava houbami, dementní sourozenec, emigrace, vydírání, lež – je tam prostě všechno !!! Myslím, že si od paní Váňové v budoucnu ještě něco přečtu.

Mystery, Sci-Fi, Thriller, USA, 2011, 105 min, Režie: Neil Burger

Dostal jsem chuť podívat se na sci-fi. Naposledy jsem viděl Počátek, který byl sice koukatelný, ale moc mi nesedl. Výběr padl na film Všemocný. V popisu měl: mysteriózní + sci-fi + thriller. Trochu mě odrazovalo „mysteriózní“, ale nakonec se z toho vyklubalo sci-fi s příchutí thrilleru.
Eddie je spisovatel s vizáží bezdomovce, který sice od života dostane občas ránu, ale v podstatě si jen tak líně proplouvá. Vše se změní po té, co mu jeho bývalý švagr nabídne „lék“ – pilulku NZT, která mu umožní využívat 100 procent mozkové kapacity a dodává sebevědomí. Tyto nové schopnosti ho vystřelí mezi elitu. Opět se dál nerozepisuju, ať neprozradím celý děj. Místo dramatického závěru však přišel jenom takový lehce vypuštěný dojezd do cíle, což je u odpočinkového filmu tohoto typu docela příjemné.
Hlavní postavu hraje Bradley Cooper, kterého znám pouze z filmu Pařba ve Vegas. Hraje tam i Robert De Niro a opět si zahrál malýho hajzlíka. A kdybych si nedal brýle, tak bych si myslel, že tam hraje i Nicole Kidman 🙂

Rang-e khoda, Irán, 1999, r. Majid Majidi

Už jsem v minulosti jeden íránský film viděla, jmenoval se Božské děti a byl stejně úžasný jako tenhle. Já tyhle filmy odjinud prostě můžu. Snímek pojednává o klukovi, kterej je slepej a jeho otec v něm vidí spíš přítěž, než někoho, kdo by se o něj postaral, až bude starý. Jednoho dne ho odveze z domu pryč k řezbáři, kterej je taky slepej a doufá, že se u něj naučí řemeslu a bude se o sebe umět postarat. Klukova babička do taty ale pořád kéruje a vyčítá mu to a jemu se to nakonec rozleží a rozhodne se kluka přivézt zpátky. Po cestě se však s nima zlomí most a prudká řeka odnáší kluka pryč. Otec se na chvíli zarazí, uvědomuje si, že by se tím vlastně všechno krásně vyřešilo, ale nakonec se vzpamatuje a skočí za ním. Je to děsnej nervák, voda ho unáší, tělo mlátí o kameny. Řeka vyústí do moře a na břehu otec najde klukovo tělo. Obejme ho a brečí, protože si uvědomí, co ztratil. Film má otevřený konec, klukova ruka je na moment osvícena jasem a pohne se. Co to znamená ? Je teda živej nebo je mrtvej a Bůh si ho bere k sobě ? Možná by to tak pro něj bylo lepší…

Seriál televize Nova, 2010

Současné české seriály – a nebudeme si nic nalhávat – to je bída a utrpení. Neřikám, že nikdy ani koutkem oka nemrknu na Ulici či Ordinačku, ale Okresní přebor mi prostě vyrazil dech. Je to podle mě to nejlepší, co kdy Nova vyprodukovala. Seriál mi byl blízký již samotným tématem, neboť pocházím z fotbalové rodiny. To autor seriálu pravděpodobně taky, protože to prostě sedělo, fungovalo a nebylo to trapný. TJ Slavoj Houslice v čele s předsedou klubu Luďkem Sobotou a trenérem bez trenérské licence Ondřejem Vetchým se pokouší dostat z okresního přeboru do kraje. Je to cesta strastiplná a tým musí překonávat různé překážky, a to nejen sportovního charakteru – noční můry útočníka Jardy Kužela, závislost na automatech pokladníka Ludvíka, změnu majitele klubu, příchod nového trenéra Ivana Trojana či nechtěné těhotenství milenky zdravotníka Ády. Borci to nakonec dají a postoupí. V závěru se však dozvídáme, že TJ Slavoj Houslice hrál v kraji jen jednu sezonu. Takže je to vlastně smutný. Jako bonus si lze na stránkách Novy stáhnout videa, kde hráči a funkcionáři klubu ( včetně hráče vietnamské národnosti ) recitují verše s fotbalovou tematikou. Odkaz na csfd

Akční, Thriller, USA 2011, 92 min, režie: Simon West

Článek k tomuto filmu jsem začal psát na konci března, nějak jsem v té době neměl náladu na psaní článku a tak jsem napsal jenom „na článku se pracuje“. Vracím se k tomu až teď, po třech měsících, a už mám trochu problém si vzpomenout na děj. Pamatuju si pouze obsazení. No jo, musel jsem trochu googlit… Dokonce jsem si na děj i vzpoměl, takže to až zas tak špatný nebylo 🙂 Film je to oddychový, hodně dobré béčko. Přiznávám se, že jsem se na tento film díval hlavně kvůli tomu, že tam hraje Jason Statham. Filmy, ve krerých hrál, jako Sbal prachy a vypadni, Podfu(c)k, Collateral nebo Čistá práce, patří mezi mé nejoblíbenější a patří do kategorie filmů, na které se podívám rád znovu. Film Mechanik rozhodně nedosahuje kvalit těchto filmů, ale jak jsem již napsal, je to příjemná oddychovka, která stojí za zhlédnutí.

Akce, Drama, Thriller, USA 2010, 97 min, Režie: Gregor Jordan

Tento film nebyl až zas tak dobrej, abych napsal na náš web recenzi 🙂 Pro mě je však nepochopitelné jeho vysoké hodnocení na csfd a to i přesto, že jde o jednoduchou agitku. Dle komentářů k filmu se podařilo většinu diváků přesvědčit, že je potřeba každého podezřeleho z terorismu mučit. A když to nebude stačit, elitní agenti FBI najdou jeho manželku a tu je nutné před mučeným podříznout jako kuře. A když to nebude pořád stačit, přijdou na řadu jejich děti. A tak postupně až do pátého kolena. Tak to bylo pár slov k námětu. A herecké obsazení? Do role mučitele kladňáka se výborně vžil Samuel L. Jackson. Do role blbky, humanistky, se režisérovi náramě hodila herečka Carrie-Anne Moss, která opět ukázala, že existují i herci bez hereckých schopností. Do role mučeného záporáka, šoupli Michaela Sheena, kterého z moc filmů neznám, takže nehodnotím. Film možná u někoho vede k zamyšlení mučit – nemučit, vraždit – nevraždit, ale jak jsem v úvodu napsal, pro mě je to jednoduchá agitka.

vydalo nakladatelství Šalvar v Brně v roce 2005, vydání první

Po knize téhle pro mě dosud neznámé autorky jsem hmátla v bobrovské knihovně a byla jsem velice příjemně překvapená. Milena Holcová ( *1954, žije v Brně ) je spisovatelka a cestovatelka a v téhle knížce se nám snaží přiblížit život ve dvaceti známých i málo známých městech, které navštívila a snažila se je poznat a splynout s nimi. Popisuje historii měst i jejich současnost a na závěr každé kapitoly přidá nějakou tu zajímavost. K městům zaujímá vztah, personifikuje je a snaží se je pochopit. Irský Dublin jí připadá drsný a plný humoru, skotský Edinburgh vznešený a ruský Murmansk vnímá jako zklamanou ženu bez naděje. Slovinská Lublaň nese označení Plečnikův mazlíček, Vilnius je kamarád do deště a polský Krakov je zde popisován jako centrum polské víry a intelektuálů. Addis Abeba podle autorky promarnila svoji šanci na úspěch, v ugandské Kampale nás zavedla mezi divoké gorily. Havana je pro ni krasavice po výprasku. Nejzajímavější pro mě byla asijská města – barmský Rangún, laoský Luang Prabang plný Buddhů a mnichů, íránský Isfahán nazvala orientální lahůdkou. Zcela propadla šarmu netečného Bangkoku a v Kandaháru zažila opravdový strach o život, když byli s manželem zatčeni a vyslýcháni vojáky Talibanu. Během čtení jsem si několikrát říkala, že bych taky chtěla takhle někam jet s báglem na zádech a poznávat vzdálené kraje. Pak jsem si ale uvědomila, že jsem knedla a že se bojím, takže z toho asi nebude nic. Škoda. Třeba by Mileně Holcové ve mě vyrostla těžká konkurence :-))) Hihi.

Black Swan, režie : Darren Aronofsky, USA2010

Od výše uvedeného pana režiséra jsme již v minulosti viděli pěkně drsnej film Requiem za sen ( 2000 ), takže jsem se trochu obávala, že tento snímek nebude žádná romantická čokoláda o tancování na krásnou hudbu. A taky nebylo. Byl to psychthriller.  Nina je mladá baletka a dostane roli od Vincenta Cassela v Labutím jezeře. Bílá labuť jí jde perfektně, ale k té černé má režisér pořád výhrady. Borka se fakt snaží, tancování je celej její život,  je pod tak strašným tlakem, až z toho začne magořit, má halucinace a vidiny. Premiéra je velkej nervák, zase se potýká s vidinama, ale nakonec to zatancuje výborně a je to velkej success. Balet končí dobře, Nina nikoliv. Za tento film dostala představitelka Niny Natalie Portman Oscara za herečku v hlavní roli, což nebylo žádným překvapením, neboť to předpověděla pidlovoká vačice Heidi.

Z anglického originálu The Idle Parent přeložili Lívie Bencková a Petr Cajthaml, vydalo nakladatelství Jota v Brně roku 2009, vydání první

Tuto knihu mi věnoval Mery k narozeninám a udělal mi tím velkou radost, protože se mi potvrdilo to, o čem jsem již mnohokrát v minulosti přemýšlela a co jsem se bála vyslovit nahlas, abych nevypadala jako špatná matka. Tato populárně naučná publikace nese podtitul Lenošením a nečinností k lepšímu rodičovství a autor nás zde nabádá, abychom dali dětem pokoj, neorganizovali jim život a nechali je dělat, co je baví. On sám je otcem tří malých dětí a je přesvědčen, že nejlépe dětem prospěje, když je vypustí na zahradu a sám si zatím doma v klidu vypije lahev vína. Ona myšlenka je to pěkná, rodič je pak spokojený a dítě je také spokojené a také samostatné a zodpovědné, protože ho nikdo nevodí za ručičku a musí si na všechno přijít samo. Doporučuje vyrábět doma hračky, stavět na dvoře bunkry, pořídit si spoustu zvířat, hodně zpívat a vyprávět příběhy a učit děti doma, což je v GB možná normální, ale v CZ ani ne. Tímto nenáročným stylem života ušetříte spoustu peněz, protože děti neustále nevozíte do školy a ze školy a na různé kroužky, o které stejně nestojí a taky se vyhýbáte odporným zábavním parkům a fastfoodům, kde z vás jenom tahají peníze. Celkově to byla kniha opravdu poučná, i když jsem se ne se vším ztotožnila.