www.dobesovi.cz

Jagten, drama, Dánsko, 2012, r. Thomas Vinterberg, v hlavní roli můj oblíbenec Mads Mikkelsen, 87%

Rozvedený Lukas žije sám, pracuje ve školce, má přítelkyni a spoustu přátel, občas se vídá se synem a vede celkem pohodovej život. Ten se mu však obrátí naruby v momentě, kdy jedna z holčiček ve školce žblechtne před učitelkou, že ho viděla nahýho. Učitelka začne okamžitě jednat, pozve rodiče a psychologa a pořád dokola se na to děcka vyptávají. Ono sice začne tvrdit, že si to vymyslelo, ale rozjetou mašinu už nejde zastavit. Lukase vyhodí ze školky a celá dědina se k němu přes noc otočí zády. Kamarádi s ním přestanou mluvit, v obchodě ho nechtějí obsloužit, dostane přes hubu, otráví mu psa, protože co jinýho s takovým úchylem. Až na policii se pořádně dozví, o co vlastně jde. Zůstane úplně sám a naprosto bezmocnej. Nakonec se teda ukáže, že se nic nestalo a že ten malej pazgřivec má moc bujnou fantazii, ale v závěru filmu je jasně naznačeno, že už věci nikdy nebudou jako dřív…

Jak začít? Červený trpaslík je pro mě nejlepší seriál a na pokračování po tolika letech jsem se těšil. Předně musím napsat, že předchozí devátá série byla velkým zklamáním. Jednak proto, že kluci z trpaslíka už nejsou kluci, ale postarší pánové, a taky proto, že to bylo naprostý, naprostý, takový slovo ještě nevymysleli, aby vystihli přesně to, co to bylo… – jo, ztratilo to všechno z typického trpaslíkovského humoru. Pak přišla desátá série! Červený trpaslík is back! Člověk se sice cítí jako pamětník, když sleduje místo kluků staré vrásčité dědky, ale obsah, dámy a pánové, obsah zůstává navzdory stárnutí pořád stejný 🙂 Každý díl této série je plný nových, trpaslíkovských hlášek. Scénarista a herci si zaslouží obrovský respekt, že i po tolika letech dokázali navázat na předchozí díly!

Podle názvu prvního dílu „Konec“ a názvu posledního dílu „Začátek“ se dá usuzovat, že jsme asi skončili. Trochu mě to vyděsilo. Ale jak říká Rimmer: Mě nemůžete vyděsit. Jsem zbabělec. Mám strach pořád!

Tento film natočil italský režisér Ferzan Ozpetek (původem Turek, narozen 1959) v roce 2010. V roce 2003 jsme od něj shlédli na IFF KV velmi zdařilý snímek Okno naproti a dále mě pak ještě zaujaly jeho Falešné vztahy z roku 2001.

Zápletka je jednoduchá. Mladík Tommaso přijíždí z Říma domů na jih přiznat se rodičům, že je gay. Bohužel zvolil špatný načasování. Ke stejnému se totiž těsně před ním přizná i jeho starší bratr Antonio, což jejich otce málem zabije. Tommaso tedy zůstává doma, pracuje v rodinné firmě a neví, jak dál. Mimořádně zábavným bylo, když za Tommasem přijeli jeho 4 kamarádi buzny z Říma. Snažili se, ale věci moc nepomohli. Tommaso se nakonec přizná aspoň k tomu, že nechce makat ve firmě, ale žít podle svýho a být spisovatelem. Film krásně plyne a já si mohla vychutnat všechno to, proč mám ráda Itálii – teplo, moře, víno, žrádlo a architektura.

vydalo nakladatelství Host v Brně roku 2010, vydání druhé

Od Kateřiny Tučkové (*1980) jsem četla loni Žítkovské bohyně. Byla to výborná kniha, taková jiná, po všech stránkách, bylo poznat, že si s knihou dala dost záležet a sehnala si spoustu materiálů, tak jsem se na Gertu Schnirch opravdu těšila.

Gerta Schnirch se narodila v Brně do německo-české rodiny a tohle její prokletí se s ní táhlo po celý život. Za války nebyla dost Němka a po osvobození dost Češka. V průběhu války chodila do německé školy a její rodině se nevedlo špatně. Po smrti matky přišla do jiného stavu s otcem. Krátce po narození dcery přišlo mohutné bombardování, osvobození a následný odsun Němců z města. Průvod šel pěšky směrem na Pohořelice za strašných podmínek, kde jim bylo jasně dáváno najevo, že jsou původci války a že jsou méně než lidi. Smrt číhala na každém kroku. Gerta měla kliku, že si ji vybrala hodpodářka v Perné na výpomoc, kde prožila několik následujících let. V padesátých letech se poměry změnily a Gerta se vrátila do Brna, kde však mohla dělat pouze podřadné práce a živořila. Dcera Barbora vyrostla a osamostatnila se. V závěru knihy se Gerta dočkala revoluce, ale porozumění nebo snad nějaké satisfakce nikoli.

komediální seriál Velké Británie, 1999 – 2001

Po letech jsem se znovu s chutí podívala na tehle bezvadnej seriál. Pro mě jde o seriál typicky britský a typický pro 90. léta. Náhoda svede dohromady pařiče videoher Tima (Simon Pegg) a rádoby spisovatelku Daisy (Jessica Stevenson). Podaří se jim sehnat společné bydlení, ovšem musí předstírat, že jsou pár. Většinu dne se jen tak poflakují a večer jdou do hospody. Tam je obvykle doprovází podivínský soused Brian, načinčaná kamarádka od Daisy Twist a Timův kamarád z dětství Mike, který miluje armádu a zbraně. Výborná je i věčně lehce nalitá paní domácí Marsha. Nejlepší díly byly, když šli tančit na párty, když si Daisy sháněla práci nebo když se provalilo, že nejsou pár. Situaci musel zachránit Mike s tankem. V seriálu se mihla spousta herců, známých z jiných britských seriálů. U mě dobrý.

Drama, Thriller, Sci-Fi, USA, VB, 2013, 90min, Režie: Alfonso Cuarón

Marně přemýšlím, jaké filmy z roku 2013 jsme viděli. Moc toho nebylo, myslím že byli asi jenom tři (Nevědomí, Křídla Vánoc, The Colony).
Na Gravitaci jsem se těšil, je to sci-fi, má pozitivní ohlasy, ale i a pár těch negativních. Mezi těmi negativními se nejčastěji píše o tom, že to nemá žádný příběh. Po shlédnutí musím přiznat, že to opravdu to skoro žádný příběh nemá. Alespoň pro mě ne. Jde pouze o vizuální zážitek. A jestli tam nějaký příběh byl, tak byl hodně slabý a normální divák ho ignoruje a pouze sleduje obrazy, které se mu nikdy nepoštěstí vidět naživo.
Film je možná dobré vidět v kině na velkém plátně, bohužel by mi zrovna u tohoto filmu vadily pachy popkornu, šustění, mlaskání, esemeskování atd. V době, kdy má každý druhý 50ti palcovou televizi, je nejlepší volbou tento film shlédnout v HD verzi v klidu doma v gauči 🙂

Originální název Outsourced, USA, 2010

Musím říct, že jsem ani nečekala, že mě bude tenhle seriál tak bavit. V zásadě žádnej extra námět, ale povedlo se. Mladého Američana Todda poslal zaměstnavatel do Indie, aby tam dělal manažera call centra pro prodej fun výrobků. Jeho zaměstananci tvoří zajímavou a pestrou skupinu – příšerně ukecanej Gupta, lovec žen Manmeet, tichoučká Maduri a Asha, kterou by Todd rád sbalil. Jeho zástupcem je Rajiv, který se snaží dostat na jeho místo, aby se tak stal vhodným manželem pro Wimi. Nelze zapomenout na sexy Tonyu a zábavnýho Charlieho. Všechny humorný momenty se vlastně zakládaly na rozdílnosti mezi americkým a indickým stylem života. A rozdílný je vlastně úplně všechno. Dobrej byl díl, když se Tonya pokoušela Toddovi přetáhnout zaměstnance, když slavili Bolloween nebo když jeli na teambuilding. Moc pěkné byly doprovodné záběry do indických ulic a tržnic a taky všudypřítomná nezaměnitelná indická hudba. Proč není víc dílů ???

John Maxwell Coetzee (*1940) je australský spisovatel, který dostal v roce 2003 Nobelovu cenu za literaturu.

Stárnoucí Paul žije svůj klidný staromládenecký život až do té doby, než ho při jeho oblíbené činnosti – jízdě na kole – srazí auto a on přijde o nohu. Odmítá protézu a stává se z něj protivnej a zatvrzelej dědek. Bodejť by ne. Trochu roztaje, až když si najme jako ošetřovatelku chorvatskou emigrantku Marijanu. Ačkoli to není žádná krasavice, je to kus ženský a je trojnásobnou matkou (Paul děti nemá), pečuje o něj a hezky se k němu chová a on se do ní zamiluje. Snaží se ju dostat přes její děcka – jde orodovat do kšeftu, kde její dcera něco votočila a chce platit nejstaršímu synovi výběrovou školu. To se samozřejmě nijak zvlášť nelíbí Marijaninýmu manželovi. Dědek je v tom až po uši a není cesty zpět. Navíc ještě do hry vstupuje jistá Elisabeth Costello, která se  k němu vetře a pořád do něj kéruje a našeptává. Myslím, že ani není skutečná. Knížka končí tím, že mu baba Costellová nabídne společný bydlení. Paul obviní Marijaninýho syna z krádeže vzácné fotografie. Při jejím hledání najdou ve sklepě kolo, který pan syn opravuje, aby mohl Paul zase jezdit. Nebylo to úplně jednoduché čtení, ale po všech těch severskejch mordech to byla docela příjemná změna.

Western, Dobrodružný, Drama, USA, 2012, 165min, Režie: Quentin Tarantino

Poslední Tarantinovka byli Hanebný pancharti, a tak jsme na další jeho veledílo čekali neuvěřielné 3 roky! Trochu jsem se bál, protože recenze nevyznívaly pro Nespoutaného Djanga moc dobře: Tarantino se už jenom veze na vlně popularity, nebo Hanebný pancharti nasadili laťku moc vysoko atd. No, možná je to pravda. Ale pořád je to režisérsko scénaristický rukopis starého dobrého Tarantina… A kdo má jeho filmy rád, bude se mu určitě líbit i Django. Kdo viděl Hanebný pancharty, může se těšit na skvělý výkon Christophera Waltze (v Panchartech hrál důstojníka SS). Bavil jsem se celý film.

Z norského originálu Snomannen přeložila Kateřina Krištůfková, vydalo nakladatelství Zlín v roce 2012, vydání první

V loňském roce dorazila móda četby severských kriminálek s drobným zpožděním i do Tvarožné. Zatím jsem četla něco od Holtové, od Adler-Olsena, Hypnotizéra i Paganiniho smlouvu od Keplera, ale jedničkou je pro mě Nesbo. Jeho Sněhulák, to teda byla síla, drsný, od začátku do konce napínavý, člověk nemůže přestat číst. Tentokrát se Harry Hole snaží vypátrat seriového vraha žen. Sněhulák vraždí už dlouho, vraždy má perfektně naplánované a oběti hezky nainstalované. Harry se několikrát dostane na špatnou stopu, navíc má jako vždy dost problémy sám se sebou. V ohrožení života se dokonce nachází i jeho bývalá žena Ráchel a syn Oleg. Nakonec se mu podaří zjistit, kdo je oním zabijákem a taky to, podle jakého klíče vraždil. Harry je borec a už teď se těšíme na jeho další případ. Nesbovy knížky mě baví ještě o to víc, že se odehrávají v Oslu, kde jsme v roce 2008 strávili čtyři dny. Takže když se střílí u královského paláce, když jde Harry od Parlamentu k přístavu nebo když má s někým sraz na polostrově Bygdoy u muzea Fram, vím naprosto přesně, kde jsme 🙂