www.dobesovi.cz

Vzhledem k tomu, že se nejednalo o klasickou dovolenou s cestovní kanceláří a jsme plní zážitků z cesty a samotného pobytu, nebudeme mít zde jen fotky, ale napíšeme i článek.

6.7. Tvarožná – Bologna. Odjezd 7:00 z Tvarožné u Brna, ST (stav tachometru) 0km, 8€ rakouská známka, zastávky po 180 km.13:45 přejezd Rakousko-Itálie ST-535km. 17:50 Bologna, sjezd z dálnice, mýtné 25,3€. 18:45 TOP Hotel Park za 40,5€ , ST-903km.

7.7. Bologna – Pompei. Odjezd 7:35 z hotelu, 7:50 nájezd na dálnici ST-919km. 14:05 sjezd z dálnice, mýtné 36,6€, ST-1450km (508kmA1), 15:00 hotel Pompei Resort 44,5€, 16:30-19:00 prohlídka Pompejí – cena 11€.

Pompeje

Pompeje leží u Neapole v oblasti zvané Kampánie. V roce 79 našeho letopočtu byly zničeny výbuchem sopky Vesuv. Erupce údajně trvala 3 dny a popel pokryl město do výše 6ti metrů. Pompeje byly znovu objeveny v 18. století a od té doby tam prakticky nepřetržitě probíhá nějaký geologický výzkum. Prohlídka byla strašně zajímavá. Všechny ulice jsou do pravého úhlu a některé domy jsou celkem dobře zachované – včetně vybavení nebo výmalby. Jde poznat, zda se jednalo o lázně, obchod nebo kavárnu. Dnes má město asi 25 tisíc lidí, kteří se dalšího výbuchu Vesuvu evidentně nebojí.

8.7. Pompei – Taormina. Snídaně, odjezd z hotelu Pompei Resort 9:00, ST-1492km, dálnice bez poplatku, místy uzavřena. 15:15 trajekt 68€ (zpáteční), ST-1960km. 16:25 Sicílie Messina. 17:15 kemp San Marco (kousek pod Taorminou). Zůstáváme do 11.7., 3 noci kemp 99€

Taormina a Alcantara

Po dlouhém bloudění ve městě Giardini – Naxos jsme konečně zaparkovali na centrálním parkovišti Lumbi za 6€. Taormina je krásný městečko se 7 000 obyvateli, které leží na kopci a je z něj krásně vidět moře i majestátná sopka Etna. Pořád lehce dýmila a udržovala nás ve střehu. Hlavní památkou Taorminy je řecký amfiteátr ze 3. st. př.n.l. – Theatro Greco, který jsme samozřejmě nemohli vynechat. Po jeho prohlídce jsme se vydali hlavní ulicí Corso Umberto I. na náměstí Piazza IX. Aprile s krásnou vyhlídkou a na Piazza Duomo s dómem a kašnou s kentaurkou – symbolem města.

Dalšího dne jsme popojeli asi 20 km k čedičové soutěsce, kudy protéká ledová řeka Alcantara a kam vede moc schodů dolů. Kdo to nedává, může jet výtahem. I nadále jsme se potulovali a kličkovali jižním svahem Etny dědinkama, kochali se a hledali dle průvodce největší strom na Sicílii. Měl to být kaštanovník u silnice na obec Milo. Nenašli jsme ho. Zřejmě byl ne úplně zřetelně označen, stejně jako mnoho dalších důležitých věcí a silnic na Sicílii 🙂 Pak jsme se byli vykoupat v moři (Jónské), pláž byla oblázková. Večer jsme si spravili chuť v restauraci, kde jsme ochutnali mořské plody, pršut s melounem, zmrzlinku a místní víno. Mňam.

11.7. San Marco – Pozzallo. 9:00 odjezd, ST-2160km, 38 stupnňů ve stínu, prohlídka Catania. 14:30 Pozzallo ST-2330km, siesta, 17:30 ubytování kemp King’s Reef. Zůstáváme do 17.7.

Catania a Noto

Do Catanie jsme dorazili před polednem a dlouze jsme parkovali, je to velké město a bylo tam docela husto. A vedro. Došli jsme procházkou na hlavní náměstí k dómu (ten mají všude), ale víc nás zaujal místní rybí trh, kde se to hemžilo lidma a všichni hrozně křičeli. Dali jsme si pauzu v parčíku se sochama bez hlav, pokecali si s domorodou ženou, prohlídli si dědky hrající šachy a pokračovali k hradu Ursino, který je postaven z černých lávových kamenů a má 4 velké věže. Pak jsme pokračovali po dálnici na jih. Na cedulích byla napsaná Gela, ale dálnice končila v Rosolini. Mirek poznamenal, že od jeho poslední návštěvy před deseti lety výstavba moc nepokročila 🙂 Při zastávce v Autogrilu na kafe bylo na autě 38 stupňů. Běžela jsem, abych byla z toho hicu brzo pryč a úplně jsme cítila, jak se na mě připíká kůže.

Noto – to je barokní perla jižní Sicílie, zapsaná do Unesca. Postavená z vápence na zelené louce asi  9 km od původního města, které bylo v roce 1693 úplně zničené při zemětřesení. Tři širokánský ulice a obrovský baráky, jeden hezčí než druhej. Možná až moc velký a moc hezký. Kostely, paláce, náměstí, parky, schodiště. Zajeli jsme i na místo, kde stálo Noto dřív. Jmenuje se to Noto Antica, jsou to jenom ruiny a jedna velká brána s hradbama. Pokračovali jsme po stejné silnici dál k soutěsce Cava Grande, kde jsme se chtěli vykoupat v jezírkách. Z nepochopitelných důvodů tam bylo zavřeno, tak jsme utřeli. Serpentýnama jsme sjeli do Ávoly a zpět do Pozzalla.

Pozzallo

V Pozzallu se nám moc líbilo, je to malé městečko úplně na jihu a byl tu klid. Pláže nebyly přeplněné a moře bylo čisté, průzračně modré. V kempu, kde bydlel Mirek i před deseti lety a který spravuje pořád stejnej chlapík, skoro nikdo nebyl. Půda tam byla suchá a drolivá, ani do ní nešly zapíchnout kolíky. Tráva byla žlutá a bylo tu strašně vyprahlo. Přes den bývalo hrozný horko, všichni byli zalezlí a vylízali až po šestý a chodili nakupovat a korzovat. V Pozzallu je zajímavá pěkně udělaná promenáda podél moře a brána Torre. Večer, když ostatní terpve vyráželi na jídlo, se Míra zapínal ve stanu a schovával se před útočnými chrousty.

Syrakusy

V době největší slávy měly Syrakusy půl milionu obyvatel a byly hospodářským, politickým a kulturním centrem Sicílie. Dnes čítají 110 000 obyvatel a jsou rozděleny na Staré a Nové město. Staré město leží na ostrůvku Ortigia, který je už 2500 let spojen s pevninou mostem. Tady se mně moc líbilo. Bydlelo tady duchovenstvo a šlechta v nádhernejch palácích. Křivolaký uličky, kavárničky, obchůdky, do toho obrovský mramorový sloupy Apolonova chrámu a samozřejmě dóm, bez kterého by to snad ani nešlo. Tenhle je unikátní tím, že obestavuje chrám bohyně Athény z 5. st.př.n.l. V Novém městě najdeme archeologický park, katakomby San Giovanni a poutní kostel Santuario della Madonna delle Lacrime. Je to betonový montrum, má tvar jehlanu a je odevšud vidět, protože měří 76 metrů.

Modica a Ragusa

Jsou dvě nádherná jihosicilská města. V Módice jsme obdivovali kostel San Giorgio se sochama a s 250 schodama. A v nedaleké Raguse, resp. historické části Ragusa Ibla mají kostel skoro úplně stejnej – taky San Giorgio. Asi ho stavěl stejnej borec, jinak to není možný. Ragusa je správní centrum nejmenší a údajně nejbohatší provincie na Sicílii. Jde o nejproduktivnější oblast v pěstování rané zeleniny. Ragusa leží na pahorku nad soutěskou, k moři je to 25 km. Míra zde obdivoval dopravní značení, jak je vidět na fotografii 🙂 Po návratu z výletu jsme se koupali a vyslechli v pořadí již několikátou hádku pana domácího s nějakým členem jeho rozvětvené rodiny, která celá bydlí u něj v kempu, patrně zadarmiko.  Jelikož měl taťka podezření na úpal, vydali jsme se s Mirečkem sami na procházku podél pobřeží, spojenou se sběrem mušliček a zajímavejch kamínků. Pak jsme se u majitele napíchli na internet a zajistili si ubytování na další dva dny, tentokrát pro změnu ve vnitrozemí.

17.7. Pozzallo – Caltagirone. Ráno odjezd z Pozzallo, příjezd 11:00 Caltagirone, pokuta za parkování 5€, ubytování v B&B, 2 noci 100€.

Caltagirone

Do Caltagirone jsem se zamilovala na první pohled. Moc hezký městečko se vším, co má takový správný italský město mít. Hlavním lákadlem jsou schody, vedoucí od centrálního náměstí k hlavnímu kostelu a nesoucí jméno Santa Maria al Monte. Pocházejí z roku 1608 a jsou obloženy majolikovými kachly. Každej schod je jinej. Keramiku tady najdeme na každým kroku, mají tu muzeum keramiky, stálé výstavy keramiky, keramikou tu obkládají domy, kostely i mosty, obchůdků s keramikou je tu nepočítaně, někde je možné vidět majitele při práci. Po tolika nocích ve stanu bylo ubytování na hotelu příjemná změna 🙂 Večer jsme si zašli na pizzu do vedlejší restaurace.

Piazza Armerina

Tohoto dne jsme sedli do auta a navštívili úžasné místo – Villa Romana del Casale nedaleko města Piazza Armerina. Jedná se o pozůstatky vesnického sídla římského císaře ze 4. století. Za 6€ jsme mohli obdivovat mozaiky, které se nacházely na podlahách ve všech místnostech v areálu, obytné místnosti, lázně, kuchyně, hodovní sál,  ložnice a uprostřed nádvoří se sloupovím, celkem 3500 m2. Něco takovýho jsme ještě neviděli, nádhera. V některých částech areálu se i v tom hicu pracovalo. Po cestě domů jsme zjišťovali, jak je krajina ve vnitrozemí jiná, není tak vyprahlá a rozhodně zelenější.

19.7 Caltagirone – Agrigento. Ráno snídaně a nákupy, 10:30 odjezd z Caltagirone ST-2945km, prohlídka Gela, 14:40 příjezd Camp Nettuno v San Leone (Agrigento) ST-3068km. 3 noci 81 €

Agrigento

Po dopolední prohlídce města Gela jsme dorazili do Agrigenta. V kempu bylo narváno, ale bylo to na pláži a bylo slyšet šumění Středozemního moře. Mělo takovou nazelenalou barvu a na pláži se člověk bořil po kotníky do písku. Foukalo a my si užívali vln, které přinášely na břeh mušličky. Dalšího dne jsme hned zrána vyrazili na chrámy – do areálu Valle dei Templi. Dříve tady stávalo město s názvem Acragas. Město Agrigento odtud bylo na dohled. Cesta vedla nahoru do kopce k válcovým sloupům a kamenným blokům rozbořeného chrámu Dia olympského, který byl ze všech chrámů největší a nikdy nebyl dokončen. Pokračovali jsme kolem Heraklova chrámu, jež tvoří desetimetrové dórské sloupy, k chrámu Concordia  z 5. st.př. n.l. Concordia je ze všech chrámů nejvíc zachovaná, protože byla v minulosti přestavěna na kostel. Nejvyššímu místu v areálu dominuje Junonin chrám.

Navečer nám do kempu přijeli 3 italské rodiny, každá se třemi malými dětmi. Vecpaly se mezi nás a Holanďany a řvaly a vybalovaly – stany, podlahy, stolečky, lampiony a tuny žrádla. V 11 konečně dojedli, chlapi šli na pivo a děcka spat. Další den přes den polehávali a kvečeru zase ožili a zase rambajz do půlnoci. Vypadalo to, že se hádají, ale oni tak asi prostě mluví normálně. Nejvíc řvali na děcka, který furt někde pobíhaly. Tohle teda byla opravdu ta pravá Itálie 🙂

22.7. Agrigento – Oliveri. 10:15 odjezd ze San Leone, přes Caltanissettu po neplacené dálnici na sever směr Palermo, potom směr Messina, Céfalú, sjezd z dálnice ve Falcone 4,90€, 16:30 příjezd do kempu v Oliveri

Céfalú a Tindari

Z Agrigenta jsme se vypravili vnitrozemím na severní pobřeží do města Céfalú. Hodně tady foukalo, nebylo takový vedro jako na jihu a zeleně rovněž přibylo. K dómu jsme se museli prokličkovat různýma uličkama, už jsem myslela, že ho ani nenajdeme, jak to tam bylo spletité. Dóm se nachází v horní části náměstí a je ohromný. Jeho stavba byla započata ve 12. století a trvala několik set let. Městské pláže byly přecpané, ani jsme se nekoupali. Večer jsme dojeli do kempu v Oliveri. Kemp leží kousek od Tindarské skály, která trčí nad mořem do výšky 260 m a nejde ji přehlédnout. Na jejím vrcholku je poutní kostel Černé madony. Pobřeží je zde omývá Tyrhénské moře a byl odtud pěkný výhled na nedaleké Liparské ostrovy.

Večer jsme se procházeli a pak se najednou začal zvedat vítr a zatáhlo se. Taloši začali houfně opouštět kemp. V noci se spustil liják, a tak se stalo, že jsme poprvé za náš pobyt zmokli. Stan i auto a věci venku jsme měli obalený nějakým lepkavým bordelem, co padal ze stromů a kterej nešlo odstranit. Když jsme se v Messině naloďovali na trajekt, začalo zase pršet. Sicílie plakala, že ji opouštíme 🙂 Neboj, my zase přijedeme.

23.7. odjezd z kempu v 10:30, 21€, 3371 km, 11:10 sjezd z dálnice – Messina, 3.10€, čekání 15 minut na trajekt, 12:45 – Itálie, silný déšť, 16 stupňů, dálnice A3, v 17:40 příjezd do Metaponto Lido

Matera

Přenocovali jsme v Metapontu – městečku, které leží v oblasti Basilicata, kousek od města Bari. Bylo tady docela mrtvo, bylo pod mrakem a v kempu jsme narazili na Slověnu, která tam už 3 roky žije a pracuje. Ovšem Matera – to byla lahůdka. Ve spodní části města zvané Sassi žili dříve obyvatelé v obydlí, vyhloubených ve skále. Po válce je odtamtud vláda z hygienických důvodů vystěhovala a dneska už je to jenom na prohlížení.

24.7. 10:30 odjezd z Metaponta, 29€, 3781 km, Matera, 13:45 nájezd na dálnici A14 směr Pescara, 18:30 sjezd z dálnice Fano, 29€, camping Marinella, nákup v Conadu v Pésaru

Cesta domů

25.7. jsme opustili kemp ve Fanu v 8:20, 30€, jasno, 24 stupňů, 4407 km. Pokračovali jsme po dálnici směr Benátky, a to přes Rímini a Ravennu. Severoitalská města jsou úplně jiná než ta na jihu. Rozdíly úplně bijí do očí. O pauze na kafe si Mireček koupil památeční auto carabinieri za 3€. V 15 hodin jsme přijeli do Bibione, chtěli jsme vidět na vlastní oči, jestli je to tu opravdu tak hrozný, jak se píše. Je. Město se v postatě jeden velký komplex apartmánů, kde bydlí turisti ze Střední Evropy. Žádní domorodci tu nejsou a vlastně tu ani není nic k prohlížení. Jenom deset řad slunečníků na pláži, na kterých stejně nikdo neleží, protože je to za peníze. Po obhlídce všech tří kempů jsme se ubytovali v kempu Dune v části Bibione Pineda. Vykoupali jsme se ve špinavý vodě (pro Čechy dobrá až dost) a pak jsme se šli projít po promenádě Corso del Sole, kde jsme podle oblečení bezpečně poznávali naše spoluobčany. Všichni na procházce a všichni se zmrzlinou v ruce. Večer se zatáhlo a sprchlo.

26.7. – odjezd z kempu v 9 hodin, 40.50€, zataženo, 20 stupňů, 4760 km. Dopoledne jsme si nakoupili v supermercatu dobrůtky domů – těstovinky, loupaný rajčátka, sterilovaný houby, tuňáka, mořskou sůl, olivový oleje, vína a taky čokoládu, sýry a šunku, kufr byl úplně narvanej. Ve 12:00 jsme sjeli z dálnice, zaplatili 7.90€ a ve 12:10 jsme překročili rakouskou státní hranici. Na odpočívadle Dreiländerecke jsme koupili dálniční známku, najedli se a valili dál.  Rakouskem se jelo parádně, opět jsme se střídali v řízení a pravidelně zastavovali. Šlo to jako po másle. V 17:45 jsme vjeli do Čech.  Ještě jsme se zastavili v Hraběticích a v kempu v Pasohlávkách za bratrem Mirym, který tu trávil dovolenou se svojí novou rodinou. Domů jsme přijeli ve 21:00. Na tacháči bylo 5 500 km. Jsme borci. Během naší nepřítomnosti se tu nic nestalo. Možná si nikdo ani nevšiml, že jsme byli pryč, ale my nikdy nezapomeneme 🙂