www.dobesovi.cz

Poslední den v listopadu jsme místo na bitvu vyrazily s Markétou na Adventsbesuch do Vídně nasát trochu té vánoční atmošky. Jely jsme s Jančurovým žluťákem a cesta trvala cca 2 hodiny. Steward Martin, jenž během jízdy čelil harrasementu, nás vykopl na Pratersternu a odtud jsme klapaly zu Fuss do centra. Naší první zastávkou byl Stephansplatz, kde byli toho dne úplně všichni. Pokračovaly jsme ulicí Graben, přes Hofburg na Heldenplatz. Odtud už to byl jen kousek k Rathausu a k největšímu vídeňskému vánočnímu trhu. Nádherně ozdobený stromy a mraky stánků se vším možným a rovněž hromada Čechů a Slováků, což nás trochu znechutilo. Zde jsme zakoupily náš první Glühwein včetně památečního hrnečku. Dále jsme pokračovaly na Freyung – nejstarší vídeňský Markt už od 18. století. Tady byly hodně řemeslný výrobky a bio farmářský trh a taky podstatně klidněji. Následovala zastávka na trhu Am Hof. Tím jsme se již zcela vyčerpaly a dostaly jsme chuť na kafe. Stylová kavárna na Hoher Marktu bylo přesně to pravé. Kafíčko a Schokoladentorte pro Marketku a kafíčko a Zitronentorte pro Zdenulku. Poté jsme se už vydaly nazpět, luply jsme do sebe poslední svařák a valily na zastávku. Vídeň je moc pěkný město a myslím, že nejen o vánocích. Vielen Dank und Aufwiedersehen.

Letošní letní dovolenou jsme strávili s Holubovejma z Ostravy v Chorvatsku. Vyjeli jsme v pátek 2.8. brzo ráno a pokračovali přes Rakousko a Slovinsko do Chorvatska a po dálnici jsme dosvištěli až na Murter. Jedná se o severodalmatský ostrov o rozloze 18,6 km2, který je spojen s pevninou báječným zvedacím mostem. V obci Jezera jsme parkovali v 19.15 a ubytovali jsme se na Putu Kučine č. 1. Bylo opravdu vedro a hned mně naskákaly opary. V neděli jsme se koupali na ne moc pěkné místní pláži a večer podnikli první průzkum okolí.Kolem zídek a hromad kamení neznámého výzmanu jsme dorazili na velký pahrb, v mapě označen jako ruiny, ze kterého se nám naskytl krásný pohled na nedaleké Kornatské ostrovy. Dalšího dne jsme navštívili nádherné město Šibenik, které leží při ústí řeky Krky do moře a je zapsáno do Unesca. Hlavním lákadlem zde byla katedrála sv. Jakuba ze 16.století. V pondělí jsme se vypravili na sever ostrova na písečnou pláž Slanica. Toho dne byl jak na potvoru státní svátek a podle toho tam taky bylo lidí. Mraky. Večer se na náměstí na Jezerech konala slavnost. Úterní koupačka proběhla ve výběžku úplně na jihu ostrova, do moře byl horší přístup, ale zase tam byl klid. Večer opět procházka do okolí. Ve středu ráno se nás pan domácí pokusil opít rakijou, proto jsme do národního parku KRKA přijeli později, než jsme zamýšleli. Na místo jsme dojeli lodí z obce Skradin. Krka je nádherná, absolvovali jsme základní dvoukilometrový okruh. Silným zážitkem rovněž zůstává nekonečné čekání na zpáteční loď ve čtyřicetistupňovým hicu. Prostě Chorvatsko. Večerní procházka po pobřeží do obce Tisno spojená s prohlídkou zvedacího mostu se moc povedla. Míra se u mostu fotil asi 10x. Dalšího dne jsme se opět vydali dál za Jezera, kde nebylo tolik lidí. Večer jsme jeli do města Murter na sever ostrova a v ponorce si prohlídli mořské dno. V pátek nás čekalo poslední koupání na stejném místě jako předchozího dne. Kvečeru se začal zvedat vítr a ochladilo se. V sobotu jsme odjížděli a poprvé za náš pobyt nesvítilo slunko. Natrhali jsme si do krabiček nějaký smokve a vydali se k domovu, protože pan domácí už netrpělivě vyhlížel další kunčofty. Za Zadarem se počasí zhoršilo a poprvé jsme zažili bóru ! Kolem Zahřebu byla dálnice strašně zasekaná, delší pauzu jsme měli ve slovinském Lenártu. Domů jsme přijeli v devět večer. Fotky máme ve fotogalerii.

Vzhledem k tomu, že se nejednalo o klasickou dovolenou s cestovní kanceláří a jsme plní zážitků z cesty a samotného pobytu, nebudeme mít zde jen fotky, ale napíšeme i článek.

6.7. Tvarožná – Bologna. Odjezd 7:00 z Tvarožné u Brna, ST (stav tachometru) 0km, 8€ rakouská známka, zastávky po 180 km.13:45 přejezd Rakousko-Itálie ST-535km. 17:50 Bologna, sjezd z dálnice, mýtné 25,3€. 18:45 TOP Hotel Park za 40,5€ , ST-903km.

7.7. Bologna – Pompei. Odjezd 7:35 z hotelu, 7:50 nájezd na dálnici ST-919km. 14:05 sjezd z dálnice, mýtné 36,6€, ST-1450km (508kmA1), 15:00 hotel Pompei Resort 44,5€, 16:30-19:00 prohlídka Pompejí – cena 11€.

Pompeje

Pompeje leží u Neapole v oblasti zvané Kampánie. V roce 79 našeho letopočtu byly zničeny výbuchem sopky Vesuv. Erupce údajně trvala 3 dny a popel pokryl město do výše 6ti metrů. Pompeje byly znovu objeveny v 18. století a od té doby tam prakticky nepřetržitě probíhá nějaký geologický výzkum. Prohlídka byla strašně zajímavá. Všechny ulice jsou do pravého úhlu a některé domy jsou celkem dobře zachované – včetně vybavení nebo výmalby. Jde poznat, zda se jednalo o lázně, obchod nebo kavárnu. Dnes má město asi 25 tisíc lidí, kteří se dalšího výbuchu Vesuvu evidentně nebojí.

(dále…)

Letošní chladné léto přálo cykloturistice, proto jsme poslední červencový týden vyrazili do České Kanady, oblasti, která je pro ježdění na kole jako stvořená. V pondělí ráno jsme se vydali na cestu. Po zastávkách v klášteře Nová Říše, který byl toho času opravován a v Dačicích ( zámek a památník kostky cukru ) jsme přijeli do Slavonic, kde jsme se ubytovali v nádherném historickém domě na Horním náměstí. Ještě téhož dne jsme nedočkavě vyrazili na kola. Vzali jsme to přes výstavu samorostů, Bejčkův mlýn a pevnostní areál až na Pfaffenschlag, zaniklou středověkou vesnici. Cestou zpět jsme lehce zmokli. Úterý bylo slunečné a my hned zrána valili kolem vodní pily v Peníkově do Českého Rudolce, kde jsme hořce zaplakali nad zdevastovaným zámkem, jemuž je přezdíváno Malá Hluboká. Večer jsme ještě stihli procházku do nedaleké obce Maříž, která jest proslavena místní keramickou dílnou. Na památku jsem si zakoupila hrneček s kočičkou. Povečeřeli jsme v hotelu Alfa, provozovně III. cenové skupiny, ceny smluvní. Ve středu chcalo, tak jsme nechali kola v kolárně a jeli autem na hrad Landštejn. Prohlídka tohoto mohutného sídla nám byla zpestřena vystoupením žongléra a baviče, kterého si pamatuju z mikulovského vinobraní. Odpoledne zase vysvitlo a my courali lesem až ke Grázlově sluji, kde údajně tento slavný zloduch pobýval. Díky špatnému značení Graselovy stezky jsme se však ztratili a jen díky taťkovým orientačním schopnostem jsme se z lesa vymotali a nezahynuli tam bídnou smrtí. Výbornou pizzu v oblíbeném hotelu U Růže jsme si opravdu zasloužili. Ještě se nám nechtělo domů, tak jsme zbývající dva dny strávili v Nové Bystřici. Ve čtvrtek ve 12.10 jsme spolu s milionem dalších lidí vyrazili na výlet úzkokolejkou. Vystoupili jsme v Kunžaku a zpět jeli kolmo, celí špinaví od sazí. Zajímavostí jest zastávka Kaproun, která je památná tím, že zde byl Jára Cimrman, nemaje platnou jízdenku, vyhozen z vlaku. V pátek jsme jeli po hraniční signální cestě kolem golfového hřiště k hotelu Peršlák, kde jsme si prohlídli Kámen republiky. Přechodem po dřevěném mostku jsme pobyli pár chvil v Rakousku. Cestou jsme se notně občerstvovali borůvkami a malinami. Byla to moc pěkná dovolená. Vymyslela ju mamka.

Ráno jsme sbalili plavky, ručníky, zbylá Eura z poslední dovolené a vyrazili jsme do termálů v Laa. Na přeplněném parkovišti před lázněma jsme podle počtu českých SPZ poznali, že podobný nápad měli snad všichni. Lázně jsme nechali na jindy a tak jsme vyrazili objíždět nákupňáky. Mamka si koupila nějaký hadříky, nakoupili jsme nějaký nutely a hromadu drobností. Mirďu to moc nebavilo, tak jsme šli do Hevlína na oběd, nakoupili jídlo a kosmetiku v Hrušovanech a jeli jsme domů.