www.dobesovi.cz

Už je to nějaký ten pátek, co se náš Mireček naučil číst. Pořád se ptal, co je kde napsaný a přepisoval si to do tabulky. Ze začátku jsem ho opravovala, aby četl správně, když už teda musí číst, ale teď to už nepotřebuje. Teď už mu nemůžeme vykládat, že mají na Rohlence zavřeno, když si umí přečíst, že nemají 🙂 Momentálně čte ve školce encyklopedii o kytičkách a doma si je pak hledá na googlu a prohlíží si je. A tak jsem se ve svých 34 letech konečně dozvěděla, jak vypadá čemeřice a upolín evropský. Kromě toho si ještě rád pročítá televizní program a pak nás honí, že se máme jít v neděli ve 12 hodin dívat na Otázky Václava Moravce. V 17 hodin pak bývá ve všední dny Everwood. Hlavní Mirečkovou vášní však byl donedávna kalendář. Ze začátku to bylo v tom smyslu, že na Vendulu mám angličtinu a na Tomáše pojedeme do Bobrový a došlo to tak daleko, že zná celej kalendář a ví, kdo má kdy svátek. Je to bedna. Osobně si však myslím, že mu tahle dovednost bude spíš ke škodě.

Ráno bylo pod nulou, docela přituhlo. Nechtěl jsem, aby mamka venku mrzla a tak čekala v autě a šel jsem vyprovodit Mirďu. Ve školce mu šlo převlíkání rychle, dokonce si už při svlečení mikiny umí sám vrátit převrácené rukávy. Po převlečení na řadu přichází standardní loučení u dveří do třídy, pak dvě pusy a hurá oknu zamávat rodičům. Jenže pozor! Dnes na Mirďu hned za dveřma čekali jeho dva kamarádi – Maxík a Pavlík… Dal mi sotva druhou pusu a ahój Mirku, ahój… Ahój, nazdár klucí. A mávli na sebe jak staří mazáci. Mirďa se rozběhl ke dveřím, udělal sotva tři kroky, pak se otočil a udělal tři kroky zpátky za klukama. „Já příjdu.“ Pak zase tři kroky k oknu a pak zase rachle zpět ke klukům. „Já zamávám a hned příjdu!“ A pak teprve utíkal k oknu, aby zamával svým rodičům! Za tři týdny mu bude teprve 5 a už teď váhá mezi rodiči a kamarády!

Hned 1.9.2011 odpoledne se ve školce konala informativní schůzka, kde nás paní ředitelka seznámila se všemi důležitými věcmi, které se týkají docházky do školky. Vyjádřila svoje rozladění nad průběhem letního provozu školky, kdy bylo přihlášeno 20 dětí, chodilo jich 10 a poslední den 15.7. byly ve školce děti čtyři ( náš Míra tam byl ve 14.30 poslední ). Je docela možný, že příští rok už školka v létě ani nebude. Školka se bude zavírat v 16 hodin místo loňských 16.30. K osvědčeným kroužkům a aktivitám ( angličtina, jóga, plavání, keramika a flétnička ) letos přibyly Šikovné ručičky, kam jsem hnedka Míru přihlásila. Rovněž bude pokračovat v angličtině, která letos bude probíhat v pátek a začíná 30.9. Zvažovali jsme plavání, ale nakonec to necháme až na příští rok. Zítra jedou na výlet do Mokré do obory, kam předají kaštany a pečivo pro zvířátka. V říjnu pojedou do Mahenovy knihovny a kromě toho je ještě čekají další představení a divadla a kouzelníci a výlety, jako každý rok.

Už když se babi po telefonu vehementně ujišťovala, jestli o víkendu určitě přijedeme, mohlo mě napadnout, že se na nás něco chystá. A chystalo. V sobotu ráno přivezli uhlí. Nevím už kolik, ale byla toho děsná hromada. Naštěstí nás na to bylo celkem dost, tak práce rychle ubíhala. Nejvíc se ale nalítal Míra. Nakládal si uhlí lopatkou na korbičku a vozil ho do uhlárny a pletl se všem pod nohy. Na konci celé akce děda zkonstatoval : “ Nebejt kluka, tak to snad dneska ani nepoklidíme…!“

Po víkendu jsme se vraceli z Bobrové. Z kopce před Újezdem jenom přibrzďuju a jedu docela rychle. Schytal jsem to: „Taťko, ty s náma jedeš rychle jako drahá mast!“

Jeli jsme na kole trasu okolo cementárky. Mirďa cestou vykládal, jak mu jde psaní číslic a písmen. Tak ho mamka pochválila: „Mirďo, ty jsi jednička.“ Mirďa odpověděl: „Hmm, já jsem jednička. A co jste vy dva?“ …. jak to myslel?!

Další hláška souvisí s tím,že Míra ještě neumí úplně přesně česky. Když vidí auto, který má na začátku SPZ 3B5 jako my, začne hulákat : „Jé, oni mají auto než my !!! “

Jednoho večera mě hrozně zlobil, vůbec neposlouchal a já ho nemohla dostat do betle. Už sem byla zoufalá a řekla  sem mu : „Ty seš dneska příšerně neposlušnej, mě z tebe jebne.“  Míra se zamyslel a po chvilce se bezelstně zeptal : „Mamko, už ti jeblo ?“

Ale to, co mě vždycky zaručeně rozesměje, je jeho slavné JEŽIŠMAJRÁ !!!

V sobotu jsme si udělali s tetou Veronikou výlet do Brna. Mirďa nás vzbudil už kolem sedmé hodiny a tak jsme vyrazili hned ráno. Přestože byla sobota, už na dálnici byl celkem velký provoz. Brno taky zacpané a některé ulice uzavřené, tak jsme nakonec zaparkovali v práci. Prošli jsme si Svoboďák, pak Běhounskou a na jejím konci Mirďa uviděl Abarth. Hned se s ním vyfotil. Pak proběhlo další focení na Moraváku, můžete posoudit, které focení ho víc bavilo 🙂

Ráno mě vzbudilo pouliční rámusení řechtaček-trakařů a to jsme si mohli pospat. Máme před Velikonocema a tak tvaroženská mateřská školka, stejně jako všechny země okolo, dodržuje velký pátek. My musíme do práce, ale co s Mirďou? Babičky jsou daleko, tak musel s náma do práce. Je to s ním uplně v klidu a v práci vydrží, protože se dokáže rychle a sám zabavit. Hned po příchodu slupl malý tvarohový závin z karlovy pekárny ve Vaňkovce, pak si dal trochu ovocného čaje, vymaloval si 5 archů vymálovánek, a pak si hrál s autíčkama. Jednou se při hrní sice bouchl do kolena, byla i nějaká ta slzička, ale přišla kolegyně od IT testerů a zachránila to velikonočním zajíčkem. Pak jsme si zašli pro nudle do sushi baru. U mamky jsme si dali zákuseček – mamčina kolegyně Matrina Synková se o víkendu vdává a donesla cukroví. Den plný událostí a to ještě zdaleka nekončí. Ještě je půlka před náma 🙂

Ve středu jsem přišel dřív z práce, bylo teplo a tak jsem vytáhl kolo. Vyrazil jsem s Mirďou v sedačce. Párkrát jsem projel ulice Tvarožné a Mirďa občas komentoval okolí. Po chvilce se vyptával na to, proč svítí slunko, proč chodíme do práce, proč on chodí do školky atd., prostě otázky, které nám dává skoro pořád… Pak zase začal sledovat okolí. Jako vždycky měl u sebe nějaký autíčko. Tentokrát si vzal Škodovku. Chvilku mlčel, díval se na autíčko a pak z něj vypadlo: „Tati, všude jezdí samý Škodovky“. Chvilku pauza. „Škodovek je asi ze všech aut úplně nejvíc“. Musel jsem souhlasit. „A když mám teda hodně autíček, tak proč mám jenom jednu škodovku? Škodovek mám mít taky hodně!“ A tak to vypadá, že se nám synáček začal zajímat o statistiku a pravděpodobnost.

3.3. 2011 měly děcka ve školce maškarní. Hned ze začátku vyhrál Míra v tombole kamion a pytlík skleněných kuliček. Měl vypůjčenej parádní kostým lvíčka od tety Marty z Axy a vypadal v něm moc roztomile. Asi tak půl hodiny mně Míra seděl na klíně a vůbec se mu mezi hopsající a tancující a soutěžící kamarády nechtělo. Pořád jsem do něj hustila, ať jde za Maxíkem a za dětima. Nakonec teda šel a chvilu tancoval. Pak ještě tancovaly děti spolu s rodiči a pak už byl konec. Stejně je to úspěch, některý děcka se od matek neodlepily vůbec .-)

Po delší době jsme s Mirďou zase nafotili autíčka. Většina z nich jsou Bburago, několik kousků je od Welly. Zase jich pár chybí, asi se mi nikdy nepodaří nafotit je všechny. Při srovnání s posledním focením jsou autíčka ve více dezolátním stavu. Bodejď by ne, hraje si s nima každý den. Čím oblíbenější autíčko, tím víc domlácené 😉