www.dobesovi.cz

Ten náš kluk se z těch vánoc snad úplně zbláznil 🙂 Jde o starší video, je to z 28.12.2009…

S letošním nástupem do školky začínám na našem Mirečkovi pozorovat jisté změny. Zřejmě je to i tím, že už má 4 roky a ten věk to s sebou tak nějak nese. Již to není takové bojácné trdélko ( i když někdy pořád ještě jo ), ale už je takovej otrkanější, dokáže se bavit s lidma, co nezná a začíná si uvědomovat sám sebe a svoji schopnost manipulovat s okolím – hlavně pak s ubohými rodiči. Jeden čas se o všechno otíral, huláká strašně nahlas, lítá jak střelenej a poslechne až na potřetí a až když se zařve.V září se mu nechtělo chodit do školky a zkoušel na nás takový akce typu – bolí mě nožičky, bolí mě hlavička, tohle tričko nechcu apod., ale časem zjistil, že to nevyjde, tak se na to vybodl. Teď už chodí do školky v klidu, akorát se musí dodržovat všechny příslušné rituály – říct mu, co bude mít v poledne na oběd, kdo pro něj odpoledne přijede a ve dveřích mu dát jím stanovený počet pusinek. Ve třídě už na něj obvykle čeká kamarád Maxík, vrhne se na něj a začne ho pusinkovat. Pak následuje zamávání z okna a úprk rodičů do práce. Dopoledne si děti ve školce hrají a před obědem jdou na zahradu. Po obědě jsou spinkat a po svačince mají odpolední kroužky – logopedii, keramiku, flétničku a angličtinu, kam chodí i náš Mireček. Už umí nějaký barvy, hračky, zvířata a věci a počítat do pěti. Když jdeme odpoledne Míru vyzvednout, obvykle sedí sám za stolem ( někdy s Anetkou ) a něco si prohlíží nebo skládá. Pak se rozloučí s učitelkou a uklízečkou podáním ruky a valíme dom. Ve školce se pořádají rozličné akce a děti se ani chvilku nenudí – byli v oboře v Mokré dávat zvířatom kaštany, v Pozořicích a pěšky zpátky, na zámku v Rájci, taky mají každý rok keramickou dílnu a co chvliku platíme nějaký představení, kouzelníka nebo divadlo. Taky zjišťuju, jak to Mírovi myslí, dřív ani nevěděl, jak se který dítě jmenuje, dneska je zná všechny i příjmením, ví, který má jakou skříňku ( Míra má stromeček ) a taky pozná, čí rodiče přišli = kdo jde domů. Celkově si myslím a jsem za to moc ráda, že je Míra ve školce spokojenej a rád.

Dnešní ráno ve školce by bylo bývalo proběhlo úplně normálně, kdyby si mě býval byl k sobě Mireček ve dveřích do třídy asi po 5ti pusinkách nepřitáhl a neřekl : Mamko, měj se hezky v pláce ! Zůstala jsem na něj hledět a slušně odpověděla : A ty se měj, Mirí, hezky ve školce ! Konec záznamu rozhovoru tříletého dítěte s matkou. No nejsou to zlatíčka ?!?

Mamka byla od středy s tetou Markétou v lázních a Mirďa byl se mnou v Bobrové. V neděli ráno jim lázně končili a potřebovali odvoz. Z Bobrové je to docela daleko a tak bychom museli vstávat hodně brzo. Proto jsme jeli v sobotu hned po obědě do Hrabětic. Cestou se mě Mirďa ptal: „Jedeme do Hlabětic nebo do Tvaložný?“ Celou cestu z Býteše až do Brna se učil „rrr“. Aspoň nám bude cesta pěkně ubíhat. Krásně mu to drnčelo: Rrrenóld, Rrradka, Rrrád. Už to skoro vypadalo, že už nikdy neuslyšíme jeho oblíbené „Ale já tě mám láád.“ Když mu „r“ už pěkně šlo, přišli na řadu Tvarožná a Hrabětice. Celé to zakončil Rrr-tvaložná, Rrr-hlabětice a usnul 🙂 Spal až do Hlabětic.

Dne 30.9.2010 náš malý Mireček absolvoval svoji první hodinu angličtiny. Dostal k tomu moc pěknou knížku, kde je hlavním hrdinou modrej hroch. Co se na tý hodině dělo, to jsme se od něj bohužel nedozvěděli, ale jelikož na nás radostně volal HELOUN, tak to asi proběhlo dobře a základní slovíčko už náš mladej umí. Teď už se ve světě neztratí ! Uf !

Mirďa už má za sebou první rok ve školce a čekají ho první prázdniny. Některé dny to bylo s pláčem, nekteré dny zase zvesela. Poslední den byl moc pěkný, svítilo sluníčko už od rána, Mirďa měl dobrou náladu. Udělal jsem ráno i pár fotek z posledního dne před prázdninama – po jeho prvním roku ve školce.

Letošní jaro je hodně deštivé. Na Islandu před nedávnem bouchla sopka a od té doby se zdá, že bude pořád pršet. Teprve až na začátku června se dalo říct, že byl první slunečný den. Mamka s tetou Veronikou si naplánovali na tento víkend návštěvu dívadla a tak Mirďa s tatou vyrazili hned v pátek po školce do Bobrový. V sobotu byl docela nabitý program 🙂 Ráno pro mlíko a pak do obchodu pro něco dobrého. V obchodě si Mirďa vzpomněl, že musíme jít za teta Radkou. Tak jsme vyrazili, naslepo. Takže to neklaplo. Nevadí, udělali jsme si aspoň větší okruh po Bobrový.

Přišel večer, děda byl na školním sraze, bábí upekla vynikající perníček, sluníčko se blížilo pomalu k obzoru a tak se šlo kupit seno. A náš Mirďa musel být pochopitelně u toho! Vzal první hrábě co měl po ruce a začal kupit. Docela mu to šlo…. Sice už bylo trochu šero, ale pár fotek s Mirďou mi vyšlo. Mrkněte na něho! 🙂

Mamka si tento víkend vyšla s tetou Veronikou do divadla. Třeba o tom něco napíše 🙂 Tak tento víkend jsme jeli v Bobrový bez mamky. Museli jsme jet do Bobrové, protože jsem dědovi slíbil, že udělám fotku na jeho školním srazu. Děda ještě to dopoledne před srazem odjel hrát na funus do Kozlova, pak se na louce obracelo seno a potom byl oběd… A po obědě jsme šli s Miďou jako obvykle spát 🙂 O půl čtvrté nás bábí vzbudila, že je děda (zase) nezvěstný. Měl totiž být už od dvou hodin na sraze pětašedesátníků v Radešíně! Kolem čtvrté dokonce volali ze srazu, že má děda zpoždění. Po rodinné poradě jsme vyrazili se strejdou Mirkem do Kozlova. Padlo rozhodnutí, že se stavíme do Radešína, jestli nemají nějaké informace… No, nakonec jsme ho našli v Radešíně, prý přijel pár minut před námi. Myslím, že to nikoho nepřekvapilo, ale protože bábí z toho byla na herzinfarkt, tak jsem aspoň před dědou musel dělat trochu nazlobeného 🙂 Jo a to zpoždění měl prý proto, že musel neplánovaně hrát na dvou funusech.

Zdá se to jako včera, když jsme Mirďu poprvé vedli do školky. Ono už je to ale víc než půl roku! Dneska mi ten náš kluk udělal tak velkou radost, že se o to musím podělit.
Kritická fáze 1 – vstává skoro vždycky s brekem, že nechce do školky. Dnes ráno vstal s úsměvem a cestou do obýváku prohlásil, že by se chtěl dívat na Maxika Fíka. Každé ráno se totiž dívá na 3 až 4 pětiminutové pohádky a poslední měsíc se pořád díval na Krtka. Už jsem z toho začínal být na palici…. Během sledování pohádek si já pěkně v klídku stihnu hygienu, nachystám Mirďovi kakao – jahůdkový, banánový nebo čokoládový… podle nálady :-). Po pohádkách přichazí nejkritičtější fáze a to je jejich vypnutí. Dneska při vypnutí pohádek vůbec neprotestoval. Dokonce se těšil, že si bude sám vyslíkat pyžámko a oblíkat se do školky. Tak fáze “ oblíkám se sám“ taky klapla a dokonce v rekordně krátkém čase. Byla to taková rychlovka, že na to kdy se obul si už ani nevzpomínám. Cestu do školy nám trochu komplikoval silný déšť, ale Mirďa to zvládl: do kaluží vůbec neskákal, zůstával pěkně pod děštníkem, dokonce upozorňoval „že na něho káplo“… Akorát ho ve školce trochu zamrzelo, že mu prošku promokl jeho Renault Clio. Poslední dny se totiž vymyslel, že si bude na cestu do školky brát autíčko. Ve školce si ho prý nechávat nebude, auta se prý strašně bourají, tak mi ho vždycky zaparkuje do kapse a až se vrátím z práce, tak si ho vždycky vezme 🙂 Ve školce se „musí“ pochopitelně sám vyslíkat, vyzouvat, oblíkat, obouvat a zhasnout v šatně. I toto zvládl bravůrně. Pak odchod do třídy, kde nás čekalo setkání s plačícím dítětem (on je to spíš řev při lámání kostí). Mirďa to okomentoval zabrbláním, asi něco ve smyslu “ ta dnešní mládež nic nevydrží“. Pak mi jen mávnul z okna a zmizel mezi ostatními dětmi. Je to borec a velkej mazák.

Některá rána s Mirďou jsou moc pěkná a veselá. Dá se říct, že většina. Ale někdy, když člověk udělá něco špatně, tak je to zlé. A dneska mi dal Mirďa zase zabrat. Ranní vstávání proběhlo v pohodě a cesta do školky taky. A ve školce se to stalo. Vyzul jsem mu boty, tak jak to normálně dělám každý den. Ale dnes ne! Dnes se Mirďa rozhodl, že už to umí sám 🙂 Boty , které jsem mu zrovna vyzul, mi vytrhl z ruky a začal se s brekotem obouvat. Obul si je jenom proto, aby si je mohl sám vyzout, respektive aby mi ukázal, že to už umí úplně sám. Zvládl to, sice ho to stálo velké usilí a hodně slz, ale zvládl to opravdu sám. Když jsme přešli ze šatny ke třídě, tak v místě kde se obvykle loučíme mi stihl ještě říct: „Taťko, já se umím vyzouvat sám a zlobim se na tebe, žes mě vyzul.“
P.S. Ten den večer mi to pak ještě vysvětlil a řekl, že se už nezlobí, protože jsem to nevěděl. 🙂