Naše cesty
Lednicko-valtický areál s Patrikem na kolech
Autor Zdeňka Dobešová, dne 12. 8. 2011, v kategorii Naše cesty
Letos jsme na Cyrila a Metoda naložili kola a Patrika a vyrazili se projet do turisticky oblíbené oblasti Lednicko – valtického areálu, spadajícího pod ochranu UNESCO. Evidentně jsme nebyli jediný, kdo měl tento báječný nápad, protože jsme cestou potkávali mraky lidí, bylo to tam jako na Václaváku. Vyjeli jsme z obce Sedlec směrem na Lednici, kolem Hraničního zámečku, kde je hotel a kolem Rybničního zámečku, který stojí na hrázi Prostředního rybníka. Na Janohradě jsem si při kousnutí do zvlášť propečené klobásy ulomila zub. A pokračovali jsme dál – Apollónův chrám s vyhlídkou do okolí, polokruhový chrám Tři Grácie, kaplička Svatý Hubert a nakonec Rendez-vous neboli Dianin chrám, jež byl vystavěn do podoby římského triumfálního oblouku. Ve Valticích jsme si dali na náměstí pizzu a zmrzlinu a přes Kolonádu na Rajstně jsme se vrátili zpátky do Sedlece. Byla to štreka dlouhá asi 43 km a měla jsem toho tak akorát.
Novoroční výšlap na Akátovou věž
Autor Zdeňka Dobešová, dne 2. 1. 2011, v kategorii Aktualitky, Naše cesty
Silvestra 2010 jsme strávili u Hany a Rudy v Židlochovicích spolu s Monikou, Pepu a malým Matyáškem a taky s Moničinou sestrou Ivetou. Když jsme se ráno vymotali z betlí, bylo docela hezky a tak jsme vyrazili na procházku na rozhlednu na Výhoně. Cesta vedla hodně do kopce, pak trochu míň do kopce, pak kolem meruňkového sadu rodiny Figlovských. Doufala jsem, že bude rozhledna na kopci, ale nebyla, muselo se ještě šlapat kus polem a zase do kopce až na horizont. Konečně sme tam byli !!! Kolem rozhledny vede cyklostezka a na ukazateli bylo, že jsme ušli 2,5 km. Nahoře děsně fučelo, a jelikož se rozhledna nepříjemně chvěla, užila jsem si nahoře svoje 3 vteřiny a valila dolů. Ale rozhledna je to vskutku parádní – postavena v roce 2009 z akátového dřeva, 18 m vysoká v nadmořské výšce 355 m n.m., 76 schodů. Když jsme dostatečně vyzmrzali, vydali jsme se zpět. Musím říct, že jsem toho měla docela dost, děcka sotva pletly nohama, Lukýn doma usnul vsedě.
Výlet do Laa na Svatého Václava
Autor Miroslav Dobeš, dne 28. 9. 2010, v kategorii Naše cesty
Ráno jsme sbalili plavky, ručníky, zbylá Eura z poslední dovolené a vyrazili jsme do termálů v Laa. Na přeplněném parkovišti před lázněma jsme podle počtu českých SPZ poznali, že podobný nápad měli snad všichni. Lázně jsme nechali na jindy a tak jsme vyrazili objíždět nákupňáky. Mamka si koupila nějaký hadříky, nakoupili jsme nějaký nutely a hromadu drobností. Mirďu to moc nebavilo, tak jsme šli do Hevlína na oběd, nakoupili jídlo a kosmetiku v Hrušovanech a jeli jsme domů.
Burčákový výstup na Dívčí hrady
Autor Zdeňka Dobešová, dne 19. 9. 2010, v kategorii Naše cesty
Dne 19.9. bylo od božího rána jasno a teplo. Dostala jsem strach, že se jedná o poslední slunečný víkend a že by byla věčná škoda toho nevyužít. A tak jsme se sbalili a zajeli do Pavlova, malebné vesničky pod Pavlovskými vrchy, nad níž se po staletí tyčí majestátná zřícenina hradu Dívčí hrady nebli Děvičky. A tu jsme se rozhodli pokořit. Jelikož byla burčáková sezóna v plném proudu, zakoupili jsme v jednom z otevřených sklepů burčák a takto posilněni jsme se vypravili na 2,5 km dlouhou cestu po zelené. Bylo to dost do kopce, ale to se jaksi dalo čekat, že ? Odměnou nám byl nádherný výhled do okolí – na novomlýnskou přehradu včetně mušovského kostelíka, na plachetnice, který tam zrovna závodily a na vesničky rozeseté okolo. Všechno jsme to tam důkladně prolezli a za chvilku jsme už byli dole. Domů jsme se vraceli pres Dolní Věstonice. Před každým sklepem seděli lidi a chlastali burčák. Parádička !
Výlet do Dolních Kounic
Autor Miroslav Dobeš, dne 15. 8. 2010, v kategorii Naše cesty
Byli jsme se podívat do Dolních Kounic a tak jsme zamířili hned do zříceniny premostrátského kláštera Rosa coeli. U vchodu se dočtete, že vstupujete do nejznámější a nejvýznamější historické památky města. Věděl jsem, že se zde nachází nějaký klášter, ale to co nás čekalo uvnitř, mě překvapilo. Na našich cestách po Moravě jsme navštívili už hodně památek, ale klášter Rosa coeli je úplně něco jiného – všude na vás dýchá historie. Pěkný článek o klášteru jsem našel na stránkách tic Dolních Kounic.
Expedice Adršpach 2010
Autor Zdeňka Dobešová, dne 10. 8. 2010, v kategorii Naše cesty
Poslední červencový týden jsme si dopřáli rodinnou dovolenou v broumovském výběžku. Vybrala jsem Penzion u Suchánků v obci Jetřichov, který byl stylově zařízen, chutně zde vařili a možná by se tam našlo i nějaké kolo k zapůjčení. Dítě do 4 let zdarma a hlídací pes Max v ceně pobytu. Program dovolené byl pestrý a předem pečlivě naplánovaný. Ještě v den příjezdu jsme si stihli prohlédnout malebné rodiště Františka Vladislava Heka a neztratit se ve skalním labyrintu na Ostaši. Rovněž nesmím zapomenout na Polici nad Metují a Muzeum stavebnice Merkur, která se zde vyrábí již od roku 1920. Druhého dne jsme stáli v 8.30 jako první na parkovišti u Adršpašských skal. Okruh skalami byl dlouhý 4,5 km včetně projížďky na jezírku s česko – polským komentářem a byla to nádhera. Skály jsou impozantní a impozantní byla i návštěvnost. Všude mraky lidí. Po obědě v hotelu Zátiší jsme pokračovali okruhem kolem zatopeného lomu. Večer jsme pak dorazili k zámečku Bischofstein, vylezli na zříceninu hradu Skály a prošli se kolem černého jezírka. Následujícího dne jsme dojeli na výletní místo zvané Hvězda a celé dopoledne se potulovali v jejím okolí v oblasti Broumovských stěn. Poobědvali jsme v nádherné dřevěné jídelně chaty Hvězda, která byla vybudována už v roce 1854. Následovala prohlídka muzea v pivovaru Olivětín a zakoupení piv různých příchutí. Po prohlídce nádherného dřevěného hřbitovního kostelíka ze 13. století jsem zavítala ještě do broumovského benediktínského kláštera ze 14. století, přestavěného v 18. století podle návrhu K.I. Dientzenhofera. Nejvíce mě zaujal bohatě vyzdobený klášterní kostel sv. Vojtěcha a knihovna. To už ale bylo pozdě a valili jsme domů, aby nám nesnědli všechno vepřový na mrkvi, které nám předchozího dne slíbíl pan domácí. V den odjezdu jsme zavítali na hrady Košumberk a Rychmburk. Celkově myslím, že to byla velice vydařená dovolená, počasí nám přálo a Mireček byl velmi statečný a vůbec si nestěžoval, že ho bolí nožičky.
Ve Veselíčku
Autor Zdeňka Dobešová, dne 4. 8. 2010, v kategorii Naše cesty
Do Veselíčka jezdíme pravidelně a moc rádi. Je zde o nás vždy dobře postaráno a vždy si odtud přivezeme několik turistických známek. Letos tomu nebylo jinak. Na sobotní výlet jsme se vydali na kole. Naše trasa mířila k nově opravenému empírovému řetězovému mostu z roku 1848 u Stádlece. Dále jsme pokračovali již v dosti velkém hicu podél řeky Lužnice místy značně těžkým terénem ( vysoká tráva a spadlé kmeny přes cestu ) do obce Dobronice. Po obědě jsme se vydrápali na zříceninu místního gotického hradu ze 14. století. Bylo hrozný teplo, ale cesta domů už naštěstí netrvala dlouho. Druhý den jsme jeli do ZOO Ohrada u Hluboké nad Vltavou. To s námi jela i teta Hana se Zuzankou a Pepča s Barčou a oběma kluky. Po cestě jsme míjeli obrovské chladírenské věže temelínské elektrárny. Úplně z nich šel strach. Prohlídka ZOO byla parádní, ale opět bylo vedro a museli jsme se často občerstvovat nápoji a zmrzlinou. Po obědě, kde jsem asertivně vrátila 2x jídlo, abych ho pak napotřetí stejně snědla, jsme se vydali k domovu. Ještě jsme stihli prohlídku malebného jihočeského městečka Bechyně, kde slouží u vojáků Pepča a které se může pochlubit raritou – betonovým mostem přes řeku Lužnici, který jest jak silničním, tak i železničním. Večer jsme si pak pochutnali na grilovaném kapru, který nám připravil bratranec Robin.
Mňam.
Hamerský okruh
Autor Zdeňka Dobešová, dne 20. 7. 2010, v kategorii Naše cesty
Poslední červnovou sobotu jsme se vypravili spolu s bratránkem Alešem zdolat kolmo okruh kolem obce Hamry nad Sázavou, na kterém jsme měli potkat několik zajímavých soch z dílny žďárského sochaře Michala Olšiaka ( *1978 ). Hned tou první byl Hamroň, něco mezi mimozemšťanem a šnekem. Odporné. Po přejezdu železniční tratě nás polní cesta vedla hodně do kopce a musím říct, že už jsem toho měla v závěru docela dost. Ale nahoře nás čekala odměna. Jednak odtud byl krásný výhled na Zelenou horu a pak tu stála socha Mamlase. Aleš na ni vylezl, občerstvili jsme se a jeli dál. Pokračovali jsme po louce kolem rybníka Vápenice. Lesem vedla asfaltka a ta nás po průběžném stoupání a klesání dovedla k rozcestí, kde jsme si pohrávali s myšlenkou jet dál kolem vrchu Peperek do Velké Losenice. Zdravý rozum ale nakonec zvítězil a my se vydali na cestu zpět. Po prudkém sjezdu a snesení kola kolem nádherného skalního útvaru jménem Rozštípená skála jsme se dostali k soše Mamuta. Po jeho pokoření jsme pohodlně dojeli k autu. Celou cestu jsme Alešovi viděli záda, ale nevím, zdali to bylo způsobeno tím, že jest tak rychlým jezdcem nebo už se nemohl dočkati konce výletu. V závěru jsme ještě pořídili pár fotografií sochy Koně a ve žďárském íčku jsme zakoupili turistickou známku, kterou jsme si tedy dnes skutečně zasloužili.
Cesta na jih
Autor Zdeňka Dobešová, dne 14. 6. 2010, v kategorii Naše cesty
Dne 12.6. 2010 jsme se vypravili na výlet na jih do města Břeclav. Zaparkovali jsme u Billy a zahájili prohlídku města. Naše první kroky vedly k zámku, kde se nic moc neděje a vypadá to, že ho čeká nějaká větší rekonstrukce. Následovala prohlídka zajímavého kostela sv. Václava, vystavěného v roce 1995. Dále jsme pokračovali kolem židovské synagogy do galerie, která byla klimatizovaná, což rozhodlo o tom, že se tam nějaký čas zdržíme, neb venkovní teploty již dosahovaly 30ti stupňů ve stínu. V galerii zrovna probíhala výstava loutek. Loutky byly nádherné, ze všech různých zemí, různých velikostí i materiálů, některé z nich bylo možné i osahat a sehrát vlastní představení. Mireček byl docela hodnej, ale nakonec v něm zvítězilo dětství a začal lítat dokola kolem vystavených exponátů. Toto se nedalo dlouhodobě vydržet, tak jsme se vydali na cestu zpět. Zborceni potem jsme se se zastávkou v informačním centru v Ditrichštejnském domě doplahočili zpět k autu. Následovaly Valtice. Velice příjemné městečko a velice příjemný oběd v keltské restauraci Avalon. Ochutnali jsme zde brazilské pao – kuličky z bílé mouky s parmezánem v nivové omáčce s několika druhy salátů. Zmrzlinový pohár nemohl chybět. Na zámku jsme pobyli ve vinotéce i v zahradě, jejíž návštěvu Mireček korunoval středně velkým bobkem. Báječným zpestřením byl příjezd veteránů, kteří se začali sjíždět na zámecké nádvoří a připravili nám tak nevšední zážitek. Po příjezdu do Hrabětic nafoukl tata bazén a do soumraku se v něm s Mirečkem ráchali. Pak přišla brutální bouřka a bylo vymalováno.
Kréta 2009
Autor Miroslav Dobeš, dne 6. 10. 2009, v kategorii Naše cesty
Všechny fotky ke článku se nachází přesně zde
Krétu jsme víceméně zvolili náhodou. Při hledání první Mirečkovy dovolené u moře jsme měli pouze tři kritéria: odlet z Brna, let maximálně 2,5 hodiny a klidné letovisko. Jeden let už měl náš dvouletý Mirďa za sebou, tak jsme věděli, že tři hodiny jsou pro něj opravdu maximum. Díky uvedeným kriteriím nebylo až zas tak moc na výběr – Tunis nebo Řecko. Postupem času jsme zjišťovali, že asi 10 našich známých si pochvalovalo Krétu – kvůli řecké kuchyni, koupání, památkám atd. Takže volba byla jasná. Pak už jsme jenom hledali klidnější letovisko a strategicky vhodné místo na výlety. Vybrali jsme si apartman hotel Athina v malé vesničce Bali, ležící na severním pobřeží mezi Rethymnem a Heraklionem. Odlet nám cestovka připravila na čtvrtou hodinu ranní. Už ve dvě hodiny máme přijít k odbavení, takže jsme se noc před odletem nevyspali. Na letiště nás odvezl polospící Ruda, kterému patří velké díky. Let do Heraklionu a cesta busem uběhla docela rychle, Mirďa byl moc hodný, většinu cesty si pospával. Na hotel jsem se dostali pár minut před devátou. Náš pokoj byl do 12 hodin obsazený, ale nabídli nám pokoj jiný, tak jsme se ubytovali hned.
Bali, apartmán hotel Athina
Klidné letovisko na severním pobřeží. Letovisko je vhodné pro rodiny s dětmi, nikde žádná hlučná diskotéka, maximálně zajhraje nějaká ta živá hudba v jedné z taveren. Dítě vám nikam neuteče, protože je to tady všude do kopce 🙂 Druhý den vám to ale už ani nepříjde, prostě na prochákách zvolníte tempo chůze na dovolenkové a možá naberete trochu i té fyzičky. Po Bali jezdí turistický vláček, kterým by se měl projet každý hned první den . Člověk tak aspoň zjistí kde je jaká taverna, pláž nebo půjčovna aut. Okruh vláčkem po Bali, který trvá celou hodinu, vás vyjde na pěkných 5 euro. Pak existuje ještě jednosměrná jízdenka, stojí 2 eura a využívá se hlavně na dojezd k autobusové zastávce. Sluníčko ještě v září pěkně peče a jestli nechcete nastupovat úplně propocení do klimatizovaného autobusu, pak 2 eura za vláček jsou úplný pakatel.
V Bali jsou 4 pláže, všechny jsou pěkné, nakonec jsme stejně chodili na tu nejbližší. Na všech se platí za slunečník a lehátka, 2 eura za kus, tzn. 6 euro za set slunečník a dvě lehátka na celý den. Jednou denně, asi kolem druhé hodiny, někdo příjde a zkasíruje vás. Na pláži Evita mají zákazníci některých taveren slunečník a lehátka zdarma.
Kdo nemá zaplacené all inclusive, má možnost nakupovat v místních marketech. Ceny se liší, markety dál od centra jsou o dost levnější. Za 1,5 eura můžete koupit litrovou lahev vody a jinde za stejnou cenu máte celé balení 6 x 1,5 litru. Ovoce bylo levnější než u nás, cena vína stejná jako u nás, litr mlíka jsme kupovali za 1,5 eura ale i za 0,7 eura. Tak jako se liší ceny v marketech, tak se liší cena a kvalita jídla v tavernách. Člověk musí vybírat. Co se týká cen, tak za předkrm, hlavní jídlo, nějaké to pití a zákusek pro dva dospělé a dvouleté dítě jsme platili v rozmezí 12 až 25 euro. Dá se samozřejmě utratit i víc 🙂
Rethymno
Rethymno je hlavní město jednoho ze čtyř krajů Kréty. Z Bali jsme do Rethymna přijeli místním autobusem. Je to moc pěkné město, které určitě stojí za návštěvu. První místo, kam po příjezdu do Rethymna každý zamíří, je pevnost Fortezza. Pevnost je to opravdu velká a 3 eura za vstup stály už jenom za ten nádherný výhled na celé město. První čeho si všimnete, je množství mešit. Po prohlídce pevnosti nás čekala procházka úzkými uličkami, které byly plné různých obchůdků a taveren.
Zapůjčeným autíčkem (Chevrolet Matiz) jsme také navštívili města a městečka: Heraklion, Melidoni, Arkadi, Spili, Psiloritis, Matala, Faistos.