www.dobesovi.cz

Dne 12.6. 2010 jsme se vypravili na výlet na jih do města Břeclav. Zaparkovali jsme u Billy a zahájili prohlídku města. Naše první kroky vedly k zámku, kde se nic moc neděje a vypadá to, že ho čeká nějaká větší rekonstrukce. Následovala prohlídka zajímavého kostela sv. Václava, vystavěného v roce 1995. Dále jsme pokračovali kolem židovské synagogy do galerie, která byla klimatizovaná, což rozhodlo o tom, že se tam nějaký čas zdržíme, neb venkovní teploty již dosahovaly 30ti stupňů ve stínu. V galerii zrovna probíhala výstava loutek. Loutky byly nádherné, ze všech různých zemí, různých velikostí i materiálů, některé z nich bylo možné i osahat a sehrát vlastní představení. Mireček byl docela hodnej, ale nakonec v něm zvítězilo dětství a začal lítat dokola kolem vystavených exponátů. Toto se nedalo dlouhodobě vydržet, tak jsme se vydali na cestu zpět. Zborceni potem jsme se se zastávkou v informačním centru v Ditrichštejnském domě doplahočili zpět k autu. Následovaly Valtice. Velice příjemné městečko a velice příjemný oběd v keltské restauraci Avalon. Ochutnali jsme zde brazilské pao – kuličky z bílé mouky s parmezánem v nivové omáčce s několika druhy salátů. Zmrzlinový pohár nemohl chybět. Na zámku jsme pobyli ve vinotéce i v zahradě, jejíž návštěvu Mireček korunoval středně velkým bobkem. Báječným zpestřením byl příjezd veteránů, kteří se začali sjíždět na zámecké nádvoří a připravili nám tak nevšední zážitek. Po příjezdu do Hrabětic nafoukl tata bazén a do soumraku se v něm s Mirečkem ráchali. Pak přišla brutální bouřka a bylo vymalováno.

Všechny fotky ke článku se nachází přesně zde

Krétu jsme víceméně zvolili náhodou. Při hledání první Mirečkovy dovolené u moře jsme měli pouze tři kritéria: odlet z Brna, let maximálně 2,5 hodiny a klidné letovisko. Jeden let už měl náš dvouletý Mirďa za sebou, tak jsme věděli, že tři hodiny jsou pro něj opravdu maximum. Díky uvedeným kriteriím nebylo až zas tak moc na výběr – Tunis nebo Řecko. Postupem času jsme zjišťovali, že asi 10 našich známých si pochvalovalo Krétu – kvůli řecké kuchyni, koupání, památkám atd. Takže volba byla jasná. Pak už jsme jenom hledali klidnější letovisko a strategicky vhodné místo na výlety. Vybrali jsme si apartman hotel Athina v malé vesničce Bali, ležící na severním pobřeží mezi Rethymnem a Heraklionem. Odlet nám cestovka připravila na čtvrtou hodinu ranní. Už ve dvě hodiny máme přijít k odbavení, takže jsme se noc před odletem nevyspali. Na letiště nás odvezl polospící Ruda, kterému patří velké díky. Let do Heraklionu a cesta busem uběhla docela rychle, Mirďa byl moc hodný, většinu cesty si pospával. Na hotel jsem se dostali pár minut před devátou. Náš pokoj byl do 12 hodin obsazený, ale nabídli nám pokoj jiný, tak jsme se ubytovali hned.

Bali, apartmán hotel Athina
Klidné letovisko na severním pobřeží. Letovisko je vhodné pro rodiny s dětmi, nikde žádná hlučná diskotéka, maximálně zajhraje nějaká ta živá hudba v jedné z taveren. Dítě vám nikam neuteče, protože je to tady všude do kopce 🙂 Druhý den vám to ale už ani nepříjde, prostě na prochákách zvolníte tempo chůze na dovolenkové a možá naberete trochu i té fyzičky. Po Bali jezdí turistický vláček, kterým by se měl projet každý hned první den . Člověk tak aspoň zjistí kde je jaká taverna, pláž nebo půjčovna aut. Okruh vláčkem po Bali, který trvá celou hodinu, vás vyjde na pěkných 5 euro. Pak existuje ještě jednosměrná jízdenka, stojí 2 eura a využívá se hlavně na dojezd k autobusové zastávce. Sluníčko ještě v září pěkně peče a jestli nechcete nastupovat úplně propocení do klimatizovaného autobusu, pak 2 eura za vláček jsou úplný pakatel.
V Bali jsou 4 pláže, všechny jsou pěkné, nakonec jsme stejně chodili na tu nejbližší. Na všech se platí za slunečník a lehátka, 2 eura za kus, tzn. 6 euro za set slunečník a dvě lehátka na celý den. Jednou denně, asi kolem druhé hodiny, někdo příjde a zkasíruje vás. Na pláži Evita mají zákazníci některých taveren slunečník a lehátka zdarma.
Kdo nemá zaplacené all inclusive, má možnost nakupovat v místních marketech. Ceny se liší, markety dál od centra jsou o dost levnější. Za 1,5 eura můžete koupit litrovou lahev vody a jinde za stejnou cenu máte  celé balení 6 x 1,5 litru. Ovoce bylo levnější než u nás, cena vína stejná jako u nás, litr mlíka jsme kupovali za 1,5 eura ale i za 0,7 eura. Tak jako se liší ceny v marketech, tak se liší cena a kvalita jídla v tavernách. Člověk musí vybírat. Co se týká cen, tak za předkrm, hlavní jídlo, nějaké to pití a zákusek pro dva dospělé a dvouleté dítě jsme platili v rozmezí 12 až 25 euro. Dá se samozřejmě utratit i víc 🙂

Rethymno
Rethymno je hlavní město jednoho ze čtyř krajů Kréty. Z Bali jsme do Rethymna přijeli místním autobusem. Je to moc pěkné město, které určitě stojí za návštěvu. První místo, kam po příjezdu do Rethymna každý zamíří, je pevnost Fortezza. Pevnost je to opravdu velká a 3 eura za vstup stály už jenom za ten nádherný výhled na celé město. První čeho si všimnete, je množství mešit. Po prohlídce pevnosti nás čekala procházka úzkými uličkami, které byly plné různých obchůdků a taveren.

Zapůjčeným autíčkem (Chevrolet Matiz) jsme také navštívili města a městečka: Heraklion, Melidoni, Arkadi, Spili, Psiloritis, Matala, Faistos.

18. – 22. 5. 2009

Účastníci zájezdu : Míša s Terezkou, Mirka s Tobíkem, Martina s Honzíkem, Veronika s Anetkou a Barborkou a Zdenka s Mirečkem

Na Karasín jsme přijeli v pondělí se strejdou Mirkem za deště a vybrali jsme si pokojík nahoře. Mireček ihned zahájil trénování chůze po děsně vrzavých schodech. Jednalo se o nový penzion s obrovskou zahradou, altánkem, houpačkama a pískovištěm. Ideální pro děcka, mohly si tam hrát, lítat, tahat auta a jezdit na motorce. V úterý dopoledne pršelo, ale odpoledne se vyčasilo a podnikli jsme první procházku po obci. Zdá se, že vzkvétá. Ve středu jsme došli až na rozhlednu, na louce se pásla ovečka s beranem, kterej nakonec trknul Terezku. U rozhledny jsou taky houpačky a skluzavka, na kterou sice Mireček vylezl, ale dolů jsem ho musela sundat, protože se bál. Posera po matce. Ve čtvrtek jsme navštívili místní dětské hřiště, kde si už hrály místní děti. Byl to nezapomenutelný zážitek, Anetka se docela infiltrovala, Mireček jen hleděl, jak ty děcka divočily. Domů nás šel vyprovodit kamarád Standa ( 2. třída ). Když děcka večer usnuly, stáhly se matky do zimní zahrady, kde klábosily a pily alkohol ( ty, co mohly ). Bylo zajímavé porozovat ty naše zlatíčka, každý mělo občas nějakou slabší chvilku, ale celkově musím říct, že se chovaly způsobně a vychovaně. Byl to moc povedený výlet a už se těšíme na další.